Článek
V roce 1247 byla založena nemocnice Bethlem Royal Hospital, která měla původně sloužit jako útočiště, které poskytne pomoc potřebným. Posléze nechvalně proslula jako léčebna pro duševně choré. Věci, které se zde odehrály, jsou tak děsivé, že se dodnes slovo „bedlam“ v angličtině využívá pro vyjádření chaosu či blázince.
V Bedlamu probíhala bizarní experimentální léčba
Ačkoliv měl být Bethlem původně místem, kde chudí naleznou útěchu a pomoc, nakonec se zde už krátce po uvedení budovy do provozu začali shromažďovat duševně nemocní pacienti a také tělesně postižení lidé či trestanci. V průběhu let se z ní stala navenek krásně vypadající léčebna pro psychicky nemocné pacienty. Její architektonický styl byl inspirován Tuilerijským palácem Ludvíka XIV. Léčebnu obklopoval udržovaný park se zahradami, na první pohled to působilo až idylicky. Jenže to jen do momentu, než jste vešli dovnitř.
Byl to kontrast, kterého si tehdy všichni všimli, tahle honosná fasáda – a jak ponurá byla uvnitř.
Za zdmi Bethlemu, kterému se časem kvůli komolení začalo říkat Bedlam, probíhaly pokusy na pacientech, kteří zde byli drženi v izolaci. Mezi způsoby, jak se tehdy duševní onemocnění „léčilo“, patřilo třeba usazení pacienta na židli, která se zavěsila ke stropu, a následně byla rychle otáčena. Tehdy se totiž věřilo, že psychická choroba je v těle ukryta, a ven ji může dostat zátěžová situace, a tou dle lékařů v Bedlamu mohla být například rotace pacienta s následným zvracením. Pacienti byli také poutáni řetězy či zamykáni a také jim byla kůže potírána leptavými látkami. Absolvovali i ledové koupele. Dnes nám samozřejmě takové praktiky přijdou naprosto bizarní, šílené a odporující zdravému rozumu, tehdy to byl ale denní chléb pacientů této léčebny.
Umělecké vyobrazení Bedlamu
Běžné byly také rvačky, jelikož se zde mísili zločinci, agresivní a skutečně nebezpeční psychicky nemocní pacienti a chudí lidé, kteří neměli kam jinam jít. Tím, že konfliktní jedinci nebyli od ostatních odděleni, vznikaly neustálé rozepře. Biti byli někteří pacienti i přímo personálem léčebny. Strava byla chudá na živiny a hygienické podmínky nevalné. Není se co divit, že někteří se v Bedlamu dostali do mnohem horšího psychického stavu, než když tam přišli. Někteří byli tak zesláblí a zbídačení, že pobyt v léčebně nepřežili.
Duševně nemocní lidé sloužili jako atrakce
To ale nebylo všechno. Jeden by čekal, že v průběhu let dá někdo kompetentní tuto instituci do pořádku, ale namísto toho se tu v 18. století dělo to, že se sem jezdili zvědavci dívat na duševně nemocné, jako by snad byli pouhou atrakcí určenou pro pobavení návštěvníků. Nebavíme se o jednotkách návštěvníků, dle údajů BBC sem ročně takto přijelo téměř sto tisíc lidí.
Bedlam v té době zoufale potřeboval peníze, jelikož budova značně chátrala, a tak podněcoval pacienty k tomu, aby se chovali co nejvíc ztřeštěně, když návštěvníci přijedou a zaplatí za podívanou. Ti zdejším pacientům mohli nadávat, škádlit je nebo je navádět ke špatnostem. Za úplatek se dalo dostat i do cely k pacientovi nebo na soukromou prohlídku. Místo mělo i další problémy, bylo přelidněné, protože sem byli posíláni neschopní práce, zlodějíčci či žebráci. Placené prohlídky byly nakonec zakázány až v 80. letech 18. století.
Nakonec došlo ke zlepšení poměrů v léčebně
Až na počátku 19. století se ledy hnuly, a věci se začaly měnit k lepšímu. Vedoucí lékař Thomas Monro byl nucen rezignovat, protože mu dle zjištění zcela chyběl lidský přístup k pacientům. Jenže ani tak se Bedlamu nevyhýbaly skandály, například ve 30. letech 19. století se přišlo na to, že si ve sklepení lékárník Edward Wright udělal v podstatě „Frankensteinovu laboratoř“, kde zkoumal těla mrtvých pacientů. Byl s okamžitou platností propuštěn.
Hlavním iniciátorem změn se v polovině 19. století stal muž jménem William Charles Hood, který prosadil, aby zde začaly fungovat odborné programy a skončily experimenty na pacientech. Také se zasadil o tom, aby skutečně duševně nemocní byli separováni od zločinců. Za své zásluhy byl později pasován na rytíře. Budova léčebny fungovala až do roku 1930, kdy byli pacienti přesunuti do Beckenhamu. Historie léčebny inspirovala tvůrce hororového seriálu Bedlam (2011).
Zdroje: All That's Interesting, 100 + 1, Retrospect Journal, History Extra, Wikipedia – Bethlem Royal Hospital, BBC
