Článek
Ospalá nemoc kdysi měnila lidi v nehybné sochy
Psal se rok 1916 a tou dobou zuřila první světová válka. Na scéně se v té době objevil nový neviditelný nepřítel – propukla pandemie neznámého onemocnění, které dnes nazýváme „ospalou nemocí“ nebo také Encephalitis lethargica. Lékaři byli zaskočení, protože toto onemocnění doposud neznali a překvapila je široká škála počínajících příznaků choroby – bolest svalů a hlavy, horečka, poruchy spánku, pocit ohromné únavy a vyčerpání, potíže s viděním, otupělost, ale i záněty hltanu, škytavka, třes a poruchy chování či psychózy. Zpočátku byly pacientům určeny mylné diagnózy, například meningitida nebo roztroušená skleróza. Brzy ale začalo být jasné, že se jedná o novou, dosud nepopsanou nemoc. Lékaře také vyděsila vysoká úmrtnost pacientů, zhruba jedna třetina pacientů onemocnění podlehla. Počet nakažených se celosvětově odhaduje na jeden milion (některé zdroje uvádejí až pět milionů). Rychlé šíření onemocnění do všech koutů světa zřejmě usnadnily i tehdejší přesuny vojáků.
Ti, kteří přežili, neměli zdaleka vyhráno. Jejich životní osudy byly poznamenány prodělanou ospalou nemocí, která si vybrala svou daň. Nejtěžším případům nebylo pomoci, choroba je proměnila v jakési nehybné sochy, které měly strnulý obličej a celé dny jen zíraly do prázdna. Jejich tělo bylo celé ztuhlé, svaly prakticky nehybné a nebyli schopni komunikovat s okolím. Předpokládá se ale, že jejich mysl byla dál aktivní – takže se stali vězni svého vlastního těla. Další pacienti, kteří onemocnění prodělali, zase připomínali „zombie“, byli letargičtí, spaví, trpěli třesem a jen obtížně se pohybovali. U některých pacientů se objevovaly halucinace, neurologické potíže, záškuby, výkyvy nálad, ale třeba i zvýšená sexuální touha. Docházelo také k sebepoškozování, a to i u dětí. Je znám extrémní případ dívky, která si vydloubala oči a vytrhala zuby.
Záhadnou nemoc jako první popsal baron Constantin von Economo
Jako první dovedl novou nemoc popsat baron Constantin von Economo, tehdy se o ní začalo v lékařských kruzích hovořit jako o Encephalitis lethargica. Lékař pečlivě sledoval průběh nemoci od nakažení až po konečné stádium. „Mladí lidé se nyní zdají senilní, vychrtlí, s dementním obličejem, slintajícími ústy a třesoucí bradou se vlečou váhavou chůzí. Dívat se na tyto dvaceti či třicetileté lidi je pro lékaře nanejvýš strašlivé,“ popsal pacienty Constantin von Economo. Ten se domníval, že se jedná o encefalitidu, na jeho snažení o objasnění původu nemoci navázali posléze i další lékaři a celkem bylo publikováno více jak 9000 článků na toto téma.
Stejně jak se pandemie zničehonic objevila, tak i zčistajasna v průběhu 30. let zmizela. Vědci a lékaři se dodnes neshodnou, co konkrétně ji způsobilo. Pokusy o léčbu víceménně selhávaly, asi nejvýraznějším z nich byl počin lékaře Olivera Sackse, který nemocným zkoušel podávat antiparkinsonika ve vysokých dávkách. To mělo krátkodobý pozitivní efekt, kdy byli pacienti vytrženi z letargie a opět se začali pohybovat, ale dlouhodobé řešení to nebylo, protože se u nich záhy objevily manické stavy, psychózy, a později se u nich stějně opět objevila netečnost, chorobná spavost a otupělost.
Původ onemocnění je stále obestřen tajemstvím
Ospalá nemoc byla záhadou pro tehdejší odborníky, a zůstává obestřená tajemstvím dodnes. Pokud bychom nahlédli do tehdejších pitevních zpráv pacientů, kteří ji prodělali, zjistili bychom, že se závěry dosti liší. Jako příčina smrti je v nich uváděna například tuberkulózní meningitida či mozkový nádor. Dodnes se neví, jestli za šířením ospalé nemoci stál nějaký konkrétní virus či bakterie. Hovoří se například o souvislosti se španělskou chřipkou, která se datuje do roku 1918, ale přímá spojitost nebyla nikdy prokázána.
Někteří odborníci, jako například neuroložka Josephine B. Neal, se domnívali, že za pandemií mohl stát například i streptokok nebo nákaza herpetickým virem. Nejnovější studie týkající se tohoto tématu je z roku 2012 a dochází k závěru, že možností je také, že ospalou nemoc způsobily enteroviry. Příčinou je důležité se zabývat i z důvodu, že se sporadicky objeví případy, které tuto „ospalou chřipku“ připomínají. Pandemií je inspirovaný snímek Čas probuzení z roku 1990, který pojednává o lékaři, který se ze všech sil snaží přimět „lidské sochy“ z řad k svých pacietů zpět k životu.
