Článek
Nejtragičtější školní výlet v našich dějinách se odehrál 26. května roku 1936. Když tehdy 109 rakvických školáků odjíždělo na povozech tažených koňmi, nikdo ještě netušil, že 31 z nich se již nikdy domů nevrátí. Cílem výpravy byly Pálavské vrchy. Aby si výlet mohlo dovolit co největší množství dětí, domluvil řídící učitel Bohumil Horňanský spolu s dalšími dvěma učiteli, Zdeňkou Žákovou a Jindřichem Novotným, že doprava selskými povozy bude zdarma. Každý žák zaplatil 1 Kčs kočím a na výlet se tak mohly zapsat i chudší děti. Výletu se účastnili žáci čtvrtých a pátých tříd.
Školní výlet se během chvilky změnil v tragédii
Zpočátku výlet probíhal naprosto standardně, děti dorazily před školu, kde nasedly do připravených povozů, a jelo se. Cestou si zpívaly a panovala dobrá nálada. Během cesty vozy změnily pořadí a na další stanoviště, do osady Nové Mlýny, která se nacházela na řece Dyji, tedy nepřijely současně. Následně bylo potřeba přepravit se pomocí pramice na druhý břeh. První dva povozy se zdárně přes řeku dostaly, součástí posádky druhého povozu byl i řídící učitel Horňanský.
Ten se ale rozhodl vrátit zpátky, jelikož viděl, že koně u třetího povozu jsou velmi neklidní, a tak chtěl na vše dohlédnout. Zatímco se kočí Belech a učitel Horňanský snažili uklidňovat koně, začaly nastupovat děti náležející ke třetímu povozu a také další děti, které dorazily dalšími vozy. Děti se rozestoupily, tou dobou jich bylo na pramici 52. Pramice se nemohla pohnout kvůli tomu, že byla příliš těžká. Nakonec se však přece jen rozjela.
Jenže přibližně v polovině cesty došlo k vnikání vody do pramice. „Když se prám blížil do středu řeky, nastal tam mezi dětmi zmatek, poněvadž uvnitř se náhle objevilo mnoho vody a děti zvláště na levém boku před vnikající a přibývající vodou ustupovaly vpřed. Prám se nyní v rychlosti vodou naplnil, levým bokem klesl pod hladinu a v příštím okamžiku se celý potopil. Vše, co bylo na prámu, spadlo do vody,“ píše se v tehdejších záznamech.
Nastala panika, některé děti se snažily chytit plovoucích prken, jiným se to nedařilo, a tak po chvíli marného boje o holý život zmizely pod hladinou. Jako první se záchranou dětí začal pomáhat učitel Jindřich Novotný, který spolu s jedním z kočích zachránil 10 topících se dětí. Byla mezi nimi i jeho vlastní dcera. Několik dětí zachránili také členové posádky František Hrdina a Josef Průdek, další kočí Alois Pozděch za pomoci větve vytáhl z vody jednu z žaček. Oddíly vojáků a hasičů přivolané na pomoc přijely, když už bylo na záchranu dětí pozdě. Bohužel 31 dětí utonulo, 22 dívek a 9 chlapců se domů k rodičům už nevrátilo. O život přišel i jeden dospělý, kočí František Bolech, který se pokoušel zachránit koně poté, co pomohl několika dětem.
Vyšetřování odhalilo špatný stav pramice
Neštěstí se okamžitě začalo vyšetřovat, kromě četníků na místo dorazili i soudní znalci, kteří měli za úkol zkontrolovat stav pramice. V závěrečné zprávě stanovili četníci tři hlavní důvody, proč k potopení plavidla došlo. Tím prvním byl naprosto katastrofální stav pramice, do které vnikla voda kvůli vadě bočnic. Jejím majitelem byl místní mlynář Josef Veverka, který věděl, že pramice není v dobrém technickém stavu, nedohodl se ale se spolumajitelem daného přívozu na provedení nutných oprav. A tak se problém „řešil“ vyléváním vody, která tam zatékala. Ani to však převozník, který měl ten den službu, neudělal.
Druhým faktorem byl pak vysoký stav vody a třetí příčinou tragédie, která byla označena za hlavní důvod neštěstí, bylo nerovnoměrné zatížení pramice. Ačkoliv lidé dávali vinu zejména učitelům, soud je osvobodil. Desetiměsíční vězení dostal jako trest převozník Leopold Schuster, který o problémech s pramicí věděl. Josef Veverka byl odsouzen k 5 měsícům vězení s podmíněným odkladem na 3 roky. Jak uvádí bakalářská práce Terezy Průdkové, proti tomuto rozhodnutí byla však ze strany státního zástupce a odsouzených podána stížnost.
V následném veřejném přelíčení došlo k potvrzení trestů pro převozníka Schustera a mlynáře Veverku, ale soud dal neštěstí za vinu i učitelům. Bohumil Horňanský byl odsouzen k 6 měsícům vězení, dva další učitelé, Jindřich Novotný a Zdeňka Žáková k 5 měsícům vězení. Rozsudky týkající se učitelů byly podmíněné s odkladem na 3 roky. Tragédii těžce nesl zejména Bohumil Horňanský, říká se, že přes noc zešedivěl a psychicky se zhroutil.
Památník připomínající tragédii na Dyji
Dnes neštěstí připomíná památník na hřbitově v místě tragédie, o jehož vznik se zasadil T. G. Masaryk, dále také náhrobky na rakvickém hřbitově a pamětní deska na obecním úřadě. Jedná se o druhé nejhorší neštěstí svého druhu v našich dějinách, více lidí utonulo už jen v roce 1732, kdy se v Labi utopilo naráz celkem 52 osob. Oběťmi tragédie byli lidé, kteří cestovali na poutní místo Bohosudov.
