Článek
Pád letadla do pralesa
Prvního května loňského roku se začal psát neobyčejný příběh o přežití čtyř sourozenců původem z Kolumbie. Těmi byli Lesly Jacobombaire Mucutuy (13), Soleiny Jacobombaire Mucutuy (9), Tien Ranoque Mucutuy (4) a nejmladší z nich Cristin Ranoque Mucutuy. Náleželi k domorodému kmeni Huitoto. Onoho osudného dne cestovali letadlem Cessna 206 do města San José spolu se svou matkou a členem domorodého kmene Yaruparim Hermanem Mendozou Hernándezem.
Jenže tam nikdy nedorazili, jelikož během letu nad amazonskou džunglí si pilot Hernando Murcia Morales povšimnul problémů s motorem, které nakonec vyústily v havárii stroje. Letadlo dopadlo do koruny stromů. Matka dětí žila ještě 4 dny po nehodě, ale pak svým zraněním podlehla. Před smrtí svým dětem přikázala, aby z místa odešly. Děti tak zůstaly v džungli osamocené a mohly se spolehnout jen jeden na druhého. Když vyšetřovatelé později našli trosky letadla, povšimli si, že tam byly zbytky snědeného ovoce a došlo jim, že děti nehodu přežily a mohou být stále naživu. Začal závod s časem.
Děti v džungli přežily díky radám babičky
Zatímco záchranné složky po dětech pátraly v džungli, sourozenci se snažili v drsném prostředí přežít. Děti bloudily džunglí a snažily se najít někoho, kdo by jim pomohl. Jejich velkou výhodou bylo to, že od malička byly vedeny k samostatnosti. Sourozenci věděli, jak lovit a rybařit, starší děti také dobře znaly prostředí džungle a věděly tak, na co si dávat pozor. Všechny tyto znalosti jim předala jejich babička, která je vychovala.
Nejstarší ze sourozenců, Lesly, se dobře vyznala v jedovatých rostlinách a také se dovedla postarat o své mladší sourozence. Jako dočasný úkryt dětem sloužil provizorní přístřešek z větví, který Lesly sestavila a upevnila pomocí gumiček do vlasů. Z letadla s sebou vzala mouku, na které nějaký čas přežili. Když mouka došla, živili se semínky, kořínky a ovocem. Sourozenci měli štěstí v neštěstí, k nehodě došlo zrovna v čase úrody.
To ale neznamenalo, že by měli vyhráno. V džungli číhá spousta nebezpečí, jsou zde nebezpečná a jedovatá zvířata, může vás zastihnout bouřka a nikdy nevíte, na koho zde můžete natrefit, pohybují se zde i různé ozbrojené skupiny. Situaci komplikovalo i to, že děti bylo na tak rozlehlém území těžké lokalizovat, pátrala po nich armáda i domorodci. V dané lokalitě bylo shozeno 10 000 letáčků s tipy pro přežití, které nakonec ani sourozenci nepotřebovali, jelikož se mohli spolehnout na moudrost předků.
Záchrana přišla po 40 dnech
I když pro záchranné složky bylo nesmírně těžké děti najít, nakonec se to podařilo. Velitel pátracího týmu, generál Sanchéz k tomu ještě před nalezením sourozenců řekl: „Toto není hledání jehly v kupce sena, ale je to hledání malé blechy v obrovském koberci, protože se neustále pohybují.“ Po 40 dnech přišel „zázrak“, jak členové kmene Huitoto nazvali záchranu čtyř sourozenců, kteří byli nalezeni v džungli. Odsud putovali rovnou do nemocnice. Byli sice podvyživení a dehydratovaní, ale jinak zcela při vědomí a v pořádku. Má se za to, že právě jejich původ a rady od babičky jim umožnily přežít v tak drsném prostředí takovou dobu.
Jejich kmen také věří, že k zdárnému návratu dětí domů přispěly i magické rituály, které členové kmene praktikovali po dobu, kdy byli sourozenci nezvěstní. Kdo však nebyl nalezen, byl pátrací pes Wilson, který navedl záchranné složky na stopu, pak chvíli dělal dětem v džungli společnost, ale poté beze stopy zmizel. Po dvou týdnech bylo pátrání po něm ukončeno. Příběh sourozenců zaujal i filmaře, a tak vznikl dokument The Lost Children (2024), který jejich přežití mapuje.
Zdroje: Daily Mail, CNN, BBC, NY Post
