Porodní asistentka z Osvětimi Stanisława Leszczyńská se v boji za záchranu dětí vzepřela i Mengelemu

Stanisława Leszczyńská se narodila 8. května 1896 v Lodži. Její rodiče byli polští katolíci. Otec pracoval jako tesař, ale posléze byl odvelen do Turkmenistánu, když byl povolán do armády. Péče o domácnost a starost o její materiální zabezpečení tedy přešla na matku Stanisławy. Ta pracovala v místní fabrice, kam docházela pěšky. Práce a cesta do ní jí denně zabraly 14 hodin, ale díky výdělkům mohla malá Stanisława docházet do soukromé školy.

Posléze zahájila studium na gymnáziu, ale v roce 1908 přišla velká životní změna. Rodina se za vidinou vyšších výdělků přestěhovala do brazilského Rio de Jaineira. Zde se Stanisława naučila portugalsky a německy. Stesk po domovině ale nakonec rodinu zavál zpět do rodné země. Zde Stanisława dokončila střední školu. Po jejím absolvování se provdala za tiskaře Bronisława Leszczyńského. Následně se rozhodla dále studovat s cílem stát se porodní asistentkou. Školu zdárně absolvovala v roce 1922. Poté začala pracovat v oboru, svou práci dle svých slov milovala.

V roce 1939 nacisté vpadli do Polska a město, kde pobývala Stanisława Leszczyńská, se rázem stalo okupovanou zónou a také ghettem. Když Stanisława Leszczyńská viděla, jak hrozivě je s Židy zacházeno, nemohla dále nic nedělat a jen nečinně přihlížet jejich utrpení. Rozhodla se jednat, do ghetta pašovala jídlo i falešné doklady. Bohužel její činnost byla v roce 1943 odhalena gestapem, které ji i s manželem zatklo. Stanisławu s dcerou čekal trest v podobě transportu do koncentračního tábora Osvětim – Březinka. Synové Stanislaw a Henryk byli posláni do jiných koncentračního táborů. Manželovi Stanisławy se podařilo utéct, nakonec ale padl při varšavském povstání.

Už při vstupu do tábora se Stanisława Leszczyńská nahlásila jako porodní asistentka. Záhy byla pověřena asistencí u porodů v hrůzných podmínkách. Vše probíhalo ve špinavých barabiznách, kde se to jen hemžilo hmyzem, potkany a infekcí. Přesto se zde rodily pod dozorem Stanisławy zdravé děti. Ty však byly odsouzeny k brzké a trýznivé smrti. Nacisté je nechávali pomalu umírat hlady, dostat nesměly ani kapku mléka. Stanisławě Leszczyńské tento pohled rval srdce, ale ze své pozice pro matky a jejich novorozence nemohla nic udělat.

Do roku 1943 zde bylo běžnou praxí utopit děti v kádi, ale poté došlo ke změně. Děti, které měly árijský vzhled, byly odebrány a posílány na převýchovu. Vraždami nemluvňat chtěli nacisté pověřit i Leszczyńskou, ta to ale razantně odmítla, i když věděla, že by jí to mohlo stát život. Navíc se ještě odhodlala k jednomu statečnému činu, začala novorozence putující na převýchovu označovat nenápadným tetováním, aby existovala aspoň jiskřička naděje, že dle něj jednou matka bude moci své dítě najít.

Stanisława Leszczyńská byla silná a odvážná žena, která svou profesi vykonávala s velkým nasazením, i když věděla, že většinu miminek čeká po narození brzká smrt. Během jejího působení v koncentračním táboře Osvětim – Březinka pomohla přivést na svět 3000 dětí. Ačkoliv byla mnohokrát tlačena do toho, aby děti zabíjela, vždy odmítla. Vzepřela se i samotnému Dr. Josefovi Mengelemu, kterému se přezdívalo „Anděl smrti“ dle stále čistého bílého pláště a rukaviček. Když jí nařídil miminka zabíjet, ohradila se: „Ne, Nikdy! Děti se nesmějí zabíjet.“ Stanisława Leszczyńská dostala od vězeňkyň přezdívku „Matka“, za to jak oddaně o těhotné ženy a rodičky pečovala.

V roce 1945 se porodní asistentka Leszczyńská spolu s ostatními vězni měla vydat na „pochod smrti“, to však odmítla s tím, že zůstane na oddělení. V táboře vyčkávala až do osvobození. V této době pomohla na svět několika dětem, které nakonec válku přežily a z některých z nich se dokonce stali i lékaři. Jako porodní asistentka pracovala i po válce, její kariéra trvala celkem 38 let. V lednu roku 1970 se Stanisława setkala s vězeňkyněmi z Osvětimi a jejich, tou dobou již dospělými, dětmi, které se narodily v koncentračním táboře. O čtyři roky později zemřela. Rozloučit se s ní přišly davy lidí. V Polsku platí za světici, její práce a odkazu si místní lidé váží dodnes.

Článek si dovolím uzavřít citací z knihy Stanisławy Leszczyńské: „V koncentračním táboře se všechny děti, i přes veškeré předpoklady, rodily živé, krásné a boubelaté. Příroda se postavila proti nenávisti, bojovala tvrdošíjně za svá práva a čerpala sílu k životu z neznámých rezerv. Příroda je učitelkou porodní asistentky, neboť společně bojují o život a společně propagují nejkrásnější věc na světě – dětský úsměv.“

Zdroje: History, Wikipedia – heslo Stanisława Leszczyńská, LESZCZYŃSKA, Stanisława. Svědectví porodní asistentky z Osvětimi. Přeložila Markéta PÁRALOVÁ TARDY. [Líbeznice]: Víkend, 2020. ISBN 978-80-7433-292-0.