Článek
K velebení a romantizování psychopatů dochází už roky, můžeme si povšimnout knižních a filmových postav, které vykazují rysy psychopatů, avšak v daných dílech a snímcích jejich charakter nevyznívá negativně. Častým motivem například bývá psychopat, který se ke všem ve svém okolí chová nemilosrdně, avšak pro svou vyvolenou by udělal první poslední, jelikož k té jediné chová city. To je opravdu naivní představa. Příkladem filmové postavy psychopata může být třeba takový Dexter, hlavní postava stejnojmenného seriálu. Jedná se o sériového vraha, který bez ustání zabíjí nepotrestané zločince. Ačkoliv je to chladnokrevný vrah, celá řada diváků k němu chová sympatie, protože v jejich očích nastoluje spravedlnost.
Dalším dobrým příkladem romantizování psychopatů je seriál z poslední doby, You. Jeho hlavní postavou je Joe Goldberg, který je ukázkovým okouzlujícím psychopatem, který si během několika řad seriálu vždy vypěstuje chorobnou závislost na své oběti, danou ženu pronásleduje, kontroluje a snaží se její srdce získat všemi možnými prostředky, přičemž kvůli tomu neváhá porušit zákon a uchýlit se k násilí. Tuto obsesi ve svém pokřiveném světě pokládá za opravdovou lásku. Až v poslední řadě seriálu se ukázal naplno jeho psychopatický charakter, když za pomoci lsti a manipulace poslal do vězení nevinnou osobu, která se snažila jeho plány překazit a ukázat světu, kým Joe Goldberg doopravdy je. Konečně tedy pro jednou tvůrci ukázali pravou tvář psychopatů, které se věnuje i tento článek.
Proč dochází k romantizování psychopatů?
Proč si vlastně psychopaty romantizujeme? Tuto otázku si položili výzkumníci Keesler a DeMatteo, a rozhodli se hledat na ni odpověď skrze průzkum, kterého se zúčastnilo 200 lidí. Z jejich práce vyplynulo, že lidé v dnešní době mají dobrou představu o tom, kdo je to psychopat, zřejmě k tomu přispěl vliv médií, knih a seriálů. Vliv na informovanost je sice pozitivní, zároveň to má ale i negativní dopad. „Bylo zjištěno, že vystavení rostoucímu počtu psychopatů jako hlavních hrdinů pozitivně koreluje s podporou pozitivních distraktorových rysů, což naznačuje, že jednotlivci obeznámení s psychopaty – protagonisty mohou mít sklon k romantizované psychopatii,“ píší vědci ve své práci.
Zjednodušeně řečeno, i když společnost dobře ví, co jsou psychopati zač, někteří je i tak vnímají jako hrdiny, jsou jimi fascinováni a zaměřují se na jejich pozitivní vlastnosti jako je například šarm, vysoká inteligence či schopnost komunikace. Výzkumníci upozorňují na to, že by filmová produkce měla najít „zlatou střední cestu“ mezi zjednodušující démonizací psychopatů a naopak přehnaně romantizujícím vyznění psychopatie v umělecké tvorbě.
Jací jsou psychopati ve skutečnosti?
Pojďme nahlédnout pod pokličku myšlení psychopatů, které je naprosto odlišné od toho většinového. Odhadem se jich v populaci vyskytuje asi jedno procento. Možná jste měli za to, že jich je mnohem víc, protože tento výraz někdy bývá nadužíván, a za „psychopata“ jsou lidé schopni označit například člověka, který se „pouze“ zachoval nehezky či zákeřně. Kdo měl ale čest s osobou, která skutečně trpí psychopatií, ten ví, že tito lidé svět vidí úplně jinak než zbytek populace.
Ze své podstaty mají problém porozumět pocitům druhých lidí, absolutně postrádají empatii. To pak vede k jejich sobeckému chování, psychopat vždy sleduje jen své zájmy a na druhé nebere ohled. Jejich bezcitnost vede k tomu, že páchají násilní trestné činy častěji v porovnání s běžnou populací. To, co je činí mimořádně nebezpečnými, je jejich charisma. Násilníky máme tendenci si představovat jako neatraktivní lidi, ale to je velký omyl. Psychopati bývají okouzlující a na první pohled byste do nich rozhodně neřekli, čeho všeho jsou schopní. Za jejich milým úsměvem a humorem se skrývá jejich temné já, které umějí dokonale maskovat. Mnohdy se stává, že psychopat svou masku sejme až po letech společného soužití, kdy už vás má „v hrsti“.
Psychologové také hovoří o tzv. masce příčetnosti, kdy máme problém přijmout fakt, že by tak zábavný, šarmantní a pozorný člověk ve skutečnosti mohl trpět duševní poruchou. Psychopati totiž nevykazují žádné obvyklé známky psychických nemocí, nemívají halucinace, nejsou zmatení či úzkostliví. Jednají sebevědomě a umí i mistrně lhát. Snadno navazují sociální kontakty a umí skvěle konverzovat. Důležité je také dodat, že necítí lítost, nejsou toho schopni, a tak je ani nepronásleduje pocit viny.
Zdroje: CBR, The Atlantic, Scientific American, Psychology Today
