Článek
Dovedete si představit, že spolu se svou rodinou žijete v izolaci na odlehlém místě desítky let? Takový osud potkal rodinu Karpa Lykova. Ta žila více než 40 let v odlehlé části Sibiře. Přežít zde bylo velmi náročné, ale přesto se to rodině dařilo navzdory nedostatku jídla a kruté zimě. Proč odešli tak daleko od civilizace a co vedlo jejich nejmladší dceru k rozhodnutí odmítnout nabídku na lepší život v moderním světě? Začtěte se do jejich životního příběhu.
Izolovali se kvůli víře
Hlavou rodiny byl Karp Lykov, který byl příslušníkem náboženské sekty starověrců. Po Velké říjnové revoluci, která se odehrála v roce 1917, se k moci dostali komunisté, a veškerá náboženství upadla v nemilost. Tento ideologický směr se totiž kloní k ateismu. Zpočátku byli věřící pronásledováni, časem ale bolševici zašli ještě dál, když postavili náboženství mimo zákon. Ani to však ještě nebylo pro rodinu Lykových impulzem k odchodu z „civilizace“.
The Lykov family fled to the Siberian wilderness to escape religious persecution by the Bolsheviks, where they lived for 40 years before being discovered in 1978, blissfully unaware that WW2 even happened. Learn more: https://t.co/4p4fCY4Ioy
— Fascinating (@fasc1nate) January 4, 2023
Stáhnout se do ústraní spolu s rodinou se Karp Lykov rozhodl poté, co mu hlídka zastřelila bratra. Karp Lykov nařídil, že se rodina okamžitě sbalí a přesune se do hloubi lesa. Doufal, že zde budou v bezpečí. Tehdy se rodina skládala ze čtyř členů, Karpa, jeho manželky Akuliny a dvou dětí – Savina a Natalie. Během pobytu v izolaci se dvojici narodil ještě syn Dmitrij a dcera Agafia. Tyto dvě mladší děti dlouhé roky neviděly jinou živou bytost než své rodiče a starší sourozence. O životě „tam venku“ si sourozenci udělali představu jen z informací od rodičů.
Boj o přežití
Podmínky přežití byly v hloubi sibiřských lesů daleko od civilizace extrémní. Až na pár měsíců v roce, kdy se oteplí a vše se zazelená a rozkvete, je sibiřská tajga většinu roku nehostinným místem. Právě chlad a sníh byly pro rodinu největšími nepřáteli. Například kvůli jedné sněhové bouři v roce 1961 přišli o úrodu, a tak byli nuceni sníst i své vlastní boty a také kůru. Maminka Akulina se obětovala a hladověla, aby ostatní měli co jíst. V důsledku toho nakonec bohužel zemřela.
Členové rodiny žili v polorozpadlé chatrči, kde se topilo dřevem. Rodina musela kvůli nedostatku zdrojů hodně improvizovat. S sebou si vzali některé věci, které jim pobyt zde usnadnily, například kolovrat či hrnce. Oblečení měli ušité z konopného plátna, jedli stále dokola bramborovou kaši s žitem a semínky nebo také kořínky a kůru ze stromů. V teplých měsících si navíc mohli dát také například piniové oříšky, maliny či borůvky. Maso si dopřáli, až když syn Dmitrij dospěl. Neměli sice zbraně, ale dařilo se jim některá zvířata chytat do pastí.
Objevila je geologická výprava
Nebýt geologické vědecké výpravy, dost možná by rodina strávila mnohem více let v úplné izolaci. Vědci se sem vypravili na základě informací od pilota helikoptéry, který si všiml lidského obydlí. Jejich původním cílem bylo hledat železnou rudu, rozhodli se ale terén zmapovat a zjistit, kdo zde přebývá. Nejprve narazili na Karpa Lykova, který byl oděn do pytloviny, vousy měl neupravené a kráčel bosky. Vědcům dovolil vstoupit.
Postupně se vědci seznámili i se zbytkem rodiny. Nabídli jim chleba, který někteří někteří z nich nikdy neviděli. Karp Lykov byl otevřený rozhovoru s vědci, zajímaly ho hlavně technologické novinky a inovace. Vědci vzpomínali, že jej například oslnil obyčejný celofánový sáček. Zajímavé bylo, že zatímco starší Karpovy děti, které se nenarodily v divočině, byly k novinkám skeptičtější, mladší Karpovi potomci, kteří nic jiného než sibiřskou pustinu nepoznali, se k inovacím stavěli pozitivně. Postupem času přijala rodina od vědců dary, které jí ulehčovaly život v nehostinné krajině. Jednalo se například o nože, vidličky, tužku, papír a svítilnu. Párkrát se rodina vypravila na výlet i do tábora geologů, kteří jim ukázali výdobytek moderní doby – televizi. Ta rodinu fascinovala.
Setkání s geology si nakonec zřejmě vybralo svou daň. Postupně zemřely tři z Karpových čtyř dětí. Jelikož rodina žila v naprosté izolaci, nestihli si jeho potomci vybudovat imunitu. Je pravděpodobné, že právě to se jim stalo osudným, Natalia a Savin zemřeli v důsledku nemoci na selhání ledvin a Dmitry kvůli zápalu plic. V roce 1988 pak skonal i Karp Lykov, a Agafia tak na místě zůstala sama. Ačkoliv se nechala ošetřit v nemocnici kvůli problémům s nohou, rozhodla se vrátit zpět do divočiny. Dle dostupných informací by tam stále měla žít, v současné době je jí 79 let.
Zdroje: Smithsonian Magazine, All That's Interesting, Reflex