Článek
Andrej Čikatilo se narodil 16. října 1936 v obci Jabločnoje. V dětství zažil mnoho věcí, které ho traumatizovaly. Například údajně býval často mlácen za to, že se v noci pomočoval a jeho bratr Stepan se měl stát obětí kanibalů. Nicméně se dodnes nepodařilo potvrdit, zda tomu tak skutečně bylo. Faktem však bylo, že vyrůstal v nuzných podmínkách. Rodina byla chudá, žila v chatrči, která měla jen jednu místnost. Andrej Čikatilo později vypověděl, že mnohdy museli jíst trávu, aby zahnali hlad.
Šikana a traumatické dospívání
Situace rodiny se ještě zhoršila za druhé světové války, kdy otec bojoval ve vojsku a Andrej a jeho matka zůstali sami v nacisty okupované Ukrajině. Usínali za zvuku střelby a také se před bombovými útoky museli skrývat ve sklepení. Během války Čikatilova matka porodila holčičku, která dostala jméno Taťána. Dodnes se spekuluje o tom, že jejím otcem měl být německý voják, který Čikatilovu matku znásilnil.
Těmito událostmi Andrejovo traumatické dětství a dospívání teprve začalo. Další rána přišla s nástupem do školy. Drobný a plachý chlapec byl často terčem posměchu a šikany ze strany svých spolužáků. Vše se ještě zhoršilo, když byl jeho otec zajat během války, tyrani začali jeho „zbabělost“ předhazovat Andrejovi. Navzdory těmto útrapám byl Andrej Čikatilo skvělým studentem, kterého učitelé jen chválili. Rovněž se stal oddaným komunistou a předsedou žákovského výboru KSČ. Přispíval i do školních novin.
První znepokojivou událostí bylo Čikatilovo napadení mladší dívky. Tehdy mu bylo 15 let a během zápasu s ní měl ejakulovat při pohledu na bránící se oběť. Obecně měl problém navázat vztah s dívkami, byl velmi plachý a bál se je oslovit. Jeho první vztah skončil fiaskem, jelikož nebyl schopný sexuálního styku.
Zločiny „Rostovského řezníka“
Po absolvování střední školy si podal přihlášku na univerzitu, ale nedostal se, a tak nastoupil na odbornou školu, aby se stal technikem. V roce 1963 se oženil s Feodosiou Odnachevovou, stalo se tak pouhé dva týdny poté, co mu ji představila jeho sestra. Frekvence jejich sexuálních styků byla nízká kvůli Čikatilovým problémům s erekcí, i tak se jim podařilo zplodit dvě děti. Čikatilo se následně rozhodl dále vzdělávat na Rostovské univerzitě, kde vystudoval ruskou literaturu. Tento předmět se následně jal vyučovat. Ač se mohlo zdát, že jeho život se ubíral správným směrem, nebylo tomu tak.
Netrvalo totiž dlouho a Čikatilo se pokusil své žáky pohlavně zneužívat. Časem se stížnosti na sexuální obtěžování studentů a jeho podivné chování během hodin začaly vršit, a ředitel školy tedy Čikatilovi doporučil, aby sám odešel. Ten tak učinil a následně začal pracovat v továrně. Jeho pedofilní fantazie ale nezmizely. První vraždu spáchal 21. prosince 1978, kdy ubodal devítiletou Jelenu Zabotnovou. Tehdy mu zločin prošel, ačkoliv byl jedním z podezřelých, odsouzen za vraždu byl muž jménem Alexandr Kravčenko, který se po drsném výslechu a mučení doznal k něčemu, co nespáchal.
Jeho další obětí byla 17letá Larisa Tkačenková. Tu ubodal poté, co se mu během schůzky nepodařilo dosáhnout erekce. Během 12 let jeho řádění spáchal 56 vražd, ke který se později doznal. Toto číslo nemusí být konečné, je možné, že obětí je ještě více. Své oběti také zohavoval a amputoval jim různé části těla. Policistům se málem podařilo Čikatila zastavit v roce 1984, kdy jej na 3 měsíce vzali do vazby a provedli krevní testy, které měly za úkol zodpovědět otázku, zda je tím vrahem, kterého hledají. Není jasné, jak tehdy Čikatilo ze situace „vybruslil“ má se za to, že buď vlivem administrativní chyby, nebo nedbalé práce laboratoře mohlo dojít k tomu, že byl vyloučen jako podezřelý. Mohl tak ve svém řádění pokračovat. Zaměřoval se hlavně na prostitutky, lidi žijící na okraji společnosti a děti.
Poslední oběť
Svou poslední vraždu spáchal 6. listopadu 1990. Jeho obětí se tehdy stala 22letá Světlana Korostiková. Tou dobou již policie intenzivně pátrala po „Rostovském řezníkovi“. Tehdy jej jeden ze strážců zákona zastavil krátce poté, co Čikatilo zločin spáchal. Musel předložit průkaz totožnosti, tím se dostal do hledáčku policistů. Když pak bylo nalezeno tělo oběti, policisté se zaměřili právě na Čikatila. Sledovali jej a když viděli, že na ulicích vyhledává osamělé děti, už na nic nečekali a zatkli jej. Byli si však dobře vědomi, že důkazy chybí, a tak zvolili chytrou taktiku, kdy mu podstrčili myšlenku, že by za činy nemusel být souzený, jelikož je psychicky nemocný. Čikatilo se nakonec doznal k 56 vraždám.
Soudní proces s „Rostovským řezníkem“ byl bedlivě sledován novináři i veřejností. Obhajoba Čikatila se jej snažila hájit tím, že byl nepříčetný, to ale znalci – psychiatři odmítli. To bylo ve shodě s psychiatrem Alexandrem Buchanovským, který byl přítomen u výslechu Čikatila. Ten je popsal jako „nekrofilního sadistu“ a do zprávy uvedl, že Čikatilo je způsobilý stanout před soudem.
Sám Čikatilo pak odmítl, že by spáchal všechny vraždy, ke kterým se při výslechu doznal. Při soudním procesu se choval výstředně, například si stahoval kalhoty, zpíval písně nebo také tvrdil, že je těhotný. Bizarní na celém procesu bylo také to, že byl držen v kleci kvůli obavě, že jej napadne někdo z pozůstalých. Byl odsouzen k trestu smrti s odůvodněním, že je to „jediný trest, který si zaslouží“. Poprava byla vykonána v roce 1994. Říká se, že jeho poslední slova údajně zněla: „Nevystřelte mi mozek z hlavy. Japonci si ho budou chtít koupit!“
Zdroje: All That’s Interesting, Criminal Minds Wiki, Medium, Wikipedia – heslo Andrej Čikatilo
