Článek
Snímek Afghánské Mony Lisy je světoznámý
Jméno Šarbat Gula vám toho možná moc neřekne, ale její fotografii dozajista znáte. Jedná se o dost možná nejslavnější obálku časopisu vůbec. Je na ní tehdy 12letá Šarbat Gula mající na sobě cihlově červený šál. První, co ale člověka upoutá, jsou její pronikavé světle zelené oči, které vás doslova hypnotizují. Pohled, který si nelze nezapamatovat. Málokdo už ví, jaký příběh se skrývá za fotografií a jak vlastně legendární snímek vznikl. Jeho autorem je známý americký fotograf Steve McCurry, který ho pořídil v roce 1984. Tou dobou se pohyboval v uprchlickém táboře Nasir Bagh v Pákistánu, kam prchaly miliony lidí před konfliktem mezi mudžahedínskými povstalci a sovětskými silami okupujícími Afganistán.
Mezi uprchlíky patřila i Šarbat Gula se svou rodinou. Když ji Steve McCurry uviděl, ani na moment dle svých slov nepochyboval, že právě její snímek chce pořídit. Šarbat Gula s pořízením snímku souhlasila, aniž by tušila, že v budoucnu se kvůli tomu může dostat do problémů. Steve McCurry nepředpokládal, že by se fotografie stala známou, ale když si ji časopis National Geographic v roce 1985 vybral na titulní stranu, tak se dívka nechtěně proslavila po celém světě. Tisk jí začal přezdívat „Afghánská Mona Lisa“ či „Afghánská dívka“. Její snímek se stal symbolem utrpení afghánského lidu. Steve McCurry následně dokumentoval sovětskou okupaci, kdy strávil celé měsíce v přestrojení na cestách po boku mudžahedínů.
Musela se vyrovnávat se ztrátou dcery a manžela
Ačkoliv snímek na titulní straně oblíbeného časopisu Afghánskou dívku proslavil, Šarbat Gula dlouhé roky žila v ústraní. Na konci 80. letech se vdala a v 90. letech se pak vrátila zpátky do své rodné země. V Afghánistánu žila v malé vesnici na úpatí hor „uprostřed ničeho“ – nebyla zde tekoucí voda, ani nemocnice či škola v blízkosti. Běžný den Šarbat vypadal tak, že vstávala velmi brzy a musela obstarat domácnost – úklid, vaření, dojít pro vodu, vyprat. K tomu se starala o děti, má syna a tři dcery – Robinu, Zahidu a Aliu, nejmladší čtvrtá dcera zemřela jako malá. Šarbatin bratr tvrdí, že slavná „Afgánská Mona Lisa“ zažila jen jeden šťastný den ve svém životě, a tím byla její svatba. O manžela však přišla v roce 2012, když podlehl žloutence typu C. Časem se Šarbat Gula díky falešným dokladům, které si opatřila, mohla z Afganistánu přestěhovat do Pákistánu, který se stal jejím novým domovem.
V roce 2016 však přišla rána – Šarbat Gula byla zatčena kvůli tomu, že v Pákistánu pobývala nelegálně. Po dvou týdnech byla nucena vrátit se do Afganistánu, což ji velmi mrzelo, protože Pákistán je pro ni jako rodná země. Po návratu se do věci vložil tehdejší afgánský prezident Ašraf Ghaní, který jí zařídil nové ubytování a přislíbil jí zdravotní péči i přístup ke vzdělávání pro její děti. Nové místo jejího pobytu musela v té době monitorovat bezpečnostní služba, protože světoznámá fotografie Šarbat byla trnem v oku některým radikálním Afgáncům, kteří jsou přesvědčeni, že ženy na obálky časopisů nepatří.
Před radikály prchla do Itálie
Samotná Šarbat Gula ke snímku kdysi řekla: „Ta fotografie mi přinesla víc problémů než užitku. Díky ní jsem slavná, ale také vedla k mému zadržení.“ Nakonec se Šarbat Gula rozhodla Afganistán nadobro opustit, a to po pádu tehdejšího režimu v roce 2021. K moci se nově dostalo radikální islamistické hnutí Talibán, což pro Šarbat Gula znamenalo nebezpečí, bála se, že by se na ni jako na známou tvář mohli zaměřit. S vděkem přijala nabídku italské vlády, která jí poskytla azyl. Mohla si vybírat hned z několika možností, ale Itálii si zvolila z důvodu, že slyšela, jak jsou zdejší lidé milí a pohostinní, což se jí potvrdilo. V novém domově se Šarbat nyní plní její velký sen – aby její děti měly vzdělání. Jedna z dcer sní o tom, že jednou bude lékařkou a Šarbat ji v jejím úsilí hodlá maximálně podpořit.
Zdroje: La Repubblica, Hate Free, ČT24, The Guardian, National Geographic
