Článek
Chtěl zjistit, nakolik se šimpanz může podobat lidem
Americký rodák Winthrop Niles Kellogg byl americkým psychologem, který se zabýval zejména zkoumáním různých živočišných druhů. Na univerzitě v Indianě vystudoval filozofii a psychologii. Během studentských let se na vysoké škole potkal s Luellou Dorothy Agger, která studovala psychologii stejně jako on. Vzali se roku 1920. Původně se Kellogg chtěl stát novinářem, ale nakonec dal na radu strýčka své manželky a zkusil kariéru akademika. Na Kolumbijské univerzitě v roce 1929 získal doktorát v oboru psychologie. V rámci oboru byl ceněn za svou produktivitu, i při studiu doktorského studia již publikoval řadu vědeckých článků. Zaměřoval se na chování zvířat, nejprve zkoumal psy, ale během let i myši, ptáky, krysy a šimpanze. Právě studie zaměřená na chování opice byla jeho nejkontroverznější.
Kellogg byl již dlouhou dobu fascinován „vlčími dětmi“ vychovanými v přírodě bez přítomnosti jiných osob. Toužil jejich psychiku prozkoumat hlouběji, ale z etických důvodů bylo nepřípustné dítě zavléct do divočiny a tam je zkoumat. V hlavě se mu však zrodil další nápad, který se dodnes setkává s nepochopením jak u laické, tak u odborné veřejnosti. Nadšený vědec se v roce 1931 totiž rozhodl, že svému synovi namísto sourozence pořídí domů jiného společníka – mládě šimpanze pojmenované Gua. Společně s manželkou jej chtěli zkoumat. Cílem experimentu bylo zjistit, jak se budou vedle sebe vyvíjet šimpanz a dítě. Zejména Kellogga zajímalo, zda „se šimpanz může chovat jako člověk, když je vychováván v lidském prostředí“. Kellogg si kladl otázku, zda je možné, že opice se bude snažit napodobovat člověka. Jeho syn Donald v batolecím věku měl být tím, ke komu bude opičí mládě vzhlížet. Důležitou zásadou Kelloggova výzkumu bylo, že k šimpanzovi bude přistupováno jako ke skutečnému dítěti, které je součástí jejich rodiny. Opička dokonce nosila i dupačky, plenku a botičky.
Studie byla předčasně ukončena
Když bylo šimpanzímu mláděti sedm a půl měsíce, byl z rodné Kuby dovezen do domu Kelloggových. Opičí samička Gua byla vychovávána jako „sestra“ Donalda, tehdy desetiměsíčního syna Kelloggových. Byly na ní neustále prováděny testy, aby se zjistilo, jak se bude chovat při soužití s lidmi a co je schopná se od nich naučit. Například v roce byla testována na to, jak dobře umí používat hrneček a lžičku. Testy byly zdlouhavé, každý den trvaly 12 hodin. Některé z nich jsou dodnes považovány za velmi znepokojivé. Například, když byly testovány reflexy Donalda a šimpanze, kdy bylo ze zbraně vystřeleno jen kousek od jejich hlavy a sledovalo se, kdo z nich zareaguje jako první.
Manželé Kelloggovi také zaznamenávali údaje o reflexech, velikostech různých částí těla, krevním tlaku, síle či porozumění jazyku. Po určitou dobu platilo, že šimpanz malého Donalda v testech překonával, ale jak asi tušíte, netrvalo to věčně. Ani sebelepší výchova a tréninky šimpanzovy kognitivní schopnosti ho nedokázaly posunout na úroveň člověka. To bylo pro ně zklamáním, doufali totiž, že šimpanze dovedou naučit mluvit. Zatímco opice lidskou řeč vůbec neovládala, naopak se stalo, že Kelloggův syn Donald začal přebírat vzorce chování od opice – kousal, choval se agresivně, napodoboval opičí skřeky.
Experiment navíc musel být předčasně ukončen, a to za dost záhadných okolností. Dne 28. března byl výzkum završen a Gua byla poslána do opičí kolonie v Orange Parku. Otázkou je, proč se tak stalo. Je samozřejmě možné, že Kellogg nasbíral během několika měsíců experimentu dostatečné množství dat, a tak už nebylo potřeba dál pokračovat. Nicméně se spekuluje, že skutečným důvodem mohlo být to, že jak šimpanz rostl a sílil, mohl se stát pro malého Donalda hrozbou. Také existuje možnost, že soužití s opicí mohlo zpomalit Donaldův jazykový vývoj, protože se ví, že Donald napodoboval její opičí zvuky. Možná se rodiče rozhodli ukončit výzkum předčasně pro dobro svého syna.
Smutný osud šimpanze a Donalda
Ne každý měl pro Kelloggovo výzkumné nadšené pochopení. Jiní odborníci z oboru studii odsoudili jako neetickou a nehumánní. Další jeho kolegové jej vinili z toho, že cílem bylo získat publicitu. Předmětem kritiky se stalo i oddělení tak malého opičího mláděte od matky. Kellogg se posléze začal věnovat studiu delfínů skákavých v souvislosti s echolokací a nadále platil za odborníka v oboru. V roce 1965 ukončil svou kariéru a s manželkou procestovali svět. Osud opičího mláděte byl o dost smutnější. Zemřel na zápal plic necelý rok poté, co byl výzkum ukončen. Tragický osud potkal také Donalda Kellogga. Ačkoliv není známo, jak moc velký vliv na něj experiment měl, ví se, že si ve věku 43 let vzal život. Sebevraždu spáchal krátce po smrti rodičů.
Zdroje: Smithsonian Magazine, Wikipedia – Winthrop Kellogg, Gua (chimpanzee), York University, Daily Mail
