Za láhev vína vděčíme pirátovi: Kenelm Digby rád experimentoval, jeho manželku to zřejmě stálo život

Skleněnou láhev dnes vnímáme jako naprosto standardní obal na víno. Asi si ani nedokážeme představit, že by tomu bylo jinak. Trvalo ale dlouhé roky, než byla vymyšlena skleněná láhev na víno podobná té, kterou známe dnes. První zmínky o vínu lze prý nalézt v roce 5400 před naším letopočtem. Mělo být vyráběno v Íránu, konkrétně v pohoří Zagros. Ve starověku bylo víno uchováváno v kádích a sudech. Ve středověku pak už většinou pouze v sudech. Problémem tehdy bylo, že při skladování v sudech víno ztrácelo na své kvalitě a chuti.

Trvalo dlouho, než lidé našli lepší obal pro víno. Nebylo to totiž snadné, je hned několik parametrů, které by obal na víno měl splňovat. Za prvé je potřeba zabránit oxidaci, která by zkazila chuť vína. Dále také musel být obal dostatečně bytelný, aby se nádoba snadno nerozbila. Zároveň by bylo ideální, aby nebyl obal až příliš těžký, usnadnilo by to manipulaci s ním i transport. Materiál obalu by neměl nijak chemicky interagovat s obsahem – vínem. V neposlední řadě by bylo ideální, aby nádoba šla snadno otevřít a znovu zavřít.

V 17. století začali vinaři experimentovat s láhvemi na víno, ale jejich výtvory nebyly použitelné. Problémem bylo příliš tenké sklo, láhve lahodného moku se tak snadno rozbily, což samozřejmě bylo nežádoucí. Dalším problémem byly nedokonalé zátky, které bývaly špatně utěsněné, a tak docházelo k oxidaci vína. Avšak již dokázali ochránit víno před hmyzem či prachem. Problémem byla i cena lahví, byly zpočátku tak drahé, že dovolit by si je mohli leda urození a velmi bohatí lidé té doby.

Právě tehdy vstoupil na scénu Kenelm Digby. Po otci zdědil rebelskou povahu, jeho otec byl totiž zapleten do tzv. Spiknutí střelného prachu, což byl komplot proti králi Jakubu I., který se odehrál roku 1605. Za přípravu atentátu na krále byl Digbyho otec odsouzen k oběšení, tažení a následnému rozčtvrcení. Kenelm Digby byl také velmi nespoutaný, dal se na dráhu piráta, vyzkoušel si ovšem i povolání vojáka či akademika.

Ve třicátých letech 17. století byl majitelem sklárny, ve které vyráběl láhve. Ty jeho ovšem měly mnohem lepší kvalitu než ty konkurenční, byly o dost pevnější. Kenelm Digby se totiž nebál experimentovat se složením materiálu i vyšší teplotou tavení – a vyplatilo se. Plusem byl také širší okraj hrdla lahví, snadno se tak dala do láhve zatlouct korková zátka. Materiál byl zároveň dostatečně pevný, aby se láhev nerozbila. Kenelm Digby měl ještě jeden dobrý nápad, jeho lahve měly tmavě zabarvené sklo, což obsah chránilo před světlem. Takto se zrodil na svou dobu dokonalý obal na víno, který konečně splňoval vše potřebné.

Manželkou Digbyho byla překrásná a oddaná Venetia Stanley. Před svatbou páru se šuškalo o tom, že Venetia měla mít poměr s jiným mužem, politikem a vojákem Edwardem Sackvillem. To byl zřejmě důvod, proč se Kenelm Digby a Venetia Stanley vzali tajně, údajně se sňatek vůbec nepozdával Digbyho matce. Kenelm Digby svou manželku skutečně miloval. Když v roce 1633 onemocněla, snažil se jí pomoci ze všech sil. Byl známý jako amatérský chemik a alchymista, vyráběl směs, které se přezdívalo „prášek soucitu“. V té době se říkalo, že lektvar má magické vlastnosti. Ve skutečnosti ale zřejmě obsahoval síran měďnatý či železo a žádné zázračné účinky neměl. Touto směsí se měl údajně pokoušet léčit i svou manželku – bez úspěchu.

Její smrt byla v té době vnímána jako podezřelá, a tak byla nařízená pitva, ani ta však neodhalila příčinu úmrtí, ta dodnes zůstává záhadou. Kenelm Digby mnoho let nad smrtí manželky truchlil a stáhl se do ústraní. Dále se však věnoval studiu alchymie a údajně měl také pokračovat ve svých šarlatánských praktikách. Několikrát skončil ve vězení, ale ani to ho neodradilo. Nakonec se stal spoluzakladatelem Královské společnosti, britské akademie na podporu věd a dnes jej známe hlavně jako vynálezce láhve na víno, jak ji dnes známe. V roce 1648 padl v bitvě u St Neots.

Zdroje: The Dabbler, The History of Yesterday, Tiscali, Royal Collection Trust, Wikipedia – heslo Kenelm Digby