Článek
Stačilo tak málo a největší majetkový spor v novodobé historii České republiky mohl skončit smírem. Nabídka prince Aloise dnes působí spíše jako memento promarněné příležitosti. Lichtenštejnský knížecí rod v něm českému státu nabízel velkorysé řešení: stažení všech soudních žalob výměnou za vytvoření společné nadace, která by spravovala historické areály v Lednici či Valticích a desetitisíce hektarů moravských lesů.
Návrh prince Aloise - panel z výstavy Lichtenštejni a Česká republika. Lednice, 1. 7. 2026
Česká republika však návrh odmítla. Z obavy před narušením Benešových dekretů a ztrátou výlučné kontroly nad národním dědictvím raději zvolila cestu nekompromisního právního boje. Tento boj nyní míří do svého velkého finále. Ve Štrasburku u Evropského soudu pro lidská práva je písemné řízení uzavřeno a soudci v těchto měsících dokončují rozsudek, který buď potvrdí stoprocentní vlastnictví českého státu, nebo pro něj bude znamenat miliardový šok.
Podstata lichtenštejnského návrhu
Nabídka, kterou koncem roku 2023 přednesl dědičný princ Alois z Lichtenštejna prezidentu Petru Pavlovi, byla postavena na třech pilířích, jak ji formulovala Nadace knížete z Lichtenštejna: žádné odškodnění, žádné restituce, nová spolupráce.
Klíčové body nabídky
Žaloby: Nadace by stáhla všechny žaloby podané u 26 českých okresních soudů i mezistátní stížnost u ESLP.
Odškodnění: Vzdání se nároku na náhradu škody, kterou by v případě výhry u Štrasburku mohla vymáhat.
Vlastnictví: Sporný majetek, včetně lednicko-valtického areálu, hradu Šternberk či zámků Bučovice a Velké Losiny, by přešel do společného fondu.
Správa: O fond by pečovala správní rada jmenovaná oběma stranami; běžné hospodaření by na starosti měla knížecí nadace.
Jinými slovy: rod se formálně vzdává restitučního nároku i finanční kompenzace výměnou za to, že bude spolurozhodovat o osudu majetku, o který se soudí už od roku 2018.
Prostředník nebo lobbista? Role Petra Pavla
Nabídku osobně přednesl dědičný princ Alois prezidentu Petru Pavlovi na okraj Valného shromáždění OSN v New Yorku na podzim 2023. Pavel se od té chvíle stal klíčovou, byť neformální postavou celého smiřovacího procesu, a zároveň i terčem ostré kritiky.
Návrh na spolusprávu veřejně označil za sympatický a v rozhovoru pro Deník N řekl, že pokud by dohoda měla tuto podobu, šlo by o „velice solidní vyrovnání, ke kterému bychom soud opravdu nepotřebovali“. Prezident princi slíbil, že návrh oficiálně předá vládě. Jediné instituci, která o něm může skutečně rozhodnout. Sám zdůrazňoval, že do rozhodování kabinetu nehodlá zasahovat a ani jeho výsledek nijak zpochybňovat.
Jenže právě aktivní zprostředkovatelská role hlavy státu v majetkovém sporu, kde má být Česko žalovanou stranou, vyvolala na politické scéně bouřlivé reakce, včetně slov o „velezradě“. Kritici namítali, že vstřícnost prezidenta oslabuje jinak pevnou vyjednávací pozici ČR u Štrasburku ještě předtím, než soud vůbec rozhodl. Ministr zahraničí Jan Lipavský dal jasně najevo, že dokud žaloba trvá, nevidí důvod otevírat další jednání. Pozice České republiky se podle něj nezměnila.
Proč česká strana nabídku odmítla
Odpověď Prahy byla chladná už od začátku. Ministerstvo zahraničí i ministerstvo spravedlnosti opakovaně zdůrazňovaly, že dokud probíhá soudní řízení, není důvod jednat o mimosoudní alternativě, a že pozice ČR se nemění. Za odmítnutím ale stály tři konkrétnější obavy.
- Prolomení Benešových dekretů. Přijetí nabídky by právníci i historici mohli vykládat jako tiché přiznání, že poválečná konfiskace majetku Františka Josefa II. byla nezákonná a tedy že dekrety, na jejichž základě k ní došlo, mají v tomto případě trhlinu. Odborníci na mezinárodní právo varovali, že by to zpochybnilo rozhodnutí českých soudů, které dosud všechny nároky knížectví zamítly.
- Ztráta výlučné kontroly nad památkami UNESCO. Lednicko-valtický areál je na seznamu světového dědictví UNESCO. Sdílená správní rada by znamenala, že o osudu, financování i budoucí podobě péče o tak citlivé dědictví by nerozhodoval náš stát sám, ale společně s rodem, jehož nároky český stát dlouhodobě odmítá uznat.
- Dominový efekt. Nadace u českých soudů vede desítky paralelních sporů a má podaných osm ústavních stížností. Jakékoliv gesto smíru v jedné kauze by se tak nevyhnutelně stalo precedentem pro všechny ostatní. Potenciálně i pro jiné rody a jednotlivce, kteří o svůj majetek přišli na základě stejných dekretů.
Předseda vlády Andrej Babiš k tomu dodal, že podobnou nabídku od Lichtenštejnů jako ministr financí sám opakovaně odmítl už dřív. Pro část politické scény tak šlo o starý spor v novém, jen mnohem elegantněji zabaleném hávu.
Aktuální stav ve Štrasburku
Zatímco se v Praze a Vaduzu vedla diplomatická jednání o smíru, samotné řízení u Evropského soudu pro lidská práva postupovalo dál. Jde o mezistátní stížnost vedenou pod číslem 35738/20 - historicky první, kterou u ESLP podal jiný stát přímo proti České republice.
Písemná fáze řízení je uzavřena. Věc se dostala až před velký senát soudu, který ve věci uspořádal ústní jednání na jaře letošního roku. Nyní se nacházíme ve fázi napjatého čekání před finálním verdiktem, který má podle vládních odhadů padnout v průběhu letošního roku.
Kauza v číslech
Podání stížnosti: 19. srpna 2020
Číslo stížnosti: 35738/20, Lichtenštejnsko vs. Česká republika
Fáze řízení: Písemná fáze uzavřena, proběhlo ústní jednání velkého senátu
Očekávaný rozsudek: do konce roku 2026
Namítaná porušení: Čl. 6, 8, 13, 14 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1 (právo na majetek)
Tři scénáře budoucnosti
Odmítnutím kompromisního návrhu prince Aloise vsadila Česká republika vše na jednu kartu. Očekávané rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku s sebou nese několik zásadních scénářů, které budou mít obrovský dopad na budoucnost českého kulturního dědictví i na výklad našich poválečných dějin.
Scénář A: Úplné vítězství České republiky
Tento scénář nastane, pokud Štrasburk potvrdí dosavadní verdikty českých soudů a stížnost Lichtenštejnska zamítne.
- Právní dopad: Soud uzná, že konfiskace majetku na základě Benešových dekretů v roce 1945 byla z pohledu mezinárodního práva legitimní (nebo prohlásí, že mu nepřísluší hodnotit majetkové křivdy vzniklé před platností Evropské úmluvy o lidských právech).
- Výsledek pro ČR: Stát si definitivně oddychne. Památky jako zámky Lednice a Valtice, stejně jako tisíce hektarů lesů, zůstanou ve 100% vlastnictví ČR.
- Politický rozměr: Vnitrostátní politická scéna to oslaví jako potvrzení nedotknutelnosti poválečného uspořádání. Lichtenštejnský návrh na společnou nadaci se ukáže jako „zbytečný“.
Scénář B: Vítězství Lichtenštejnska (Finanční kompenzace)
Tento scénář je z právního hlediska nejpravděpodobnější formou prohry pro ČR, protože ESLP majetek sám o sobě fyzicky nevrací, ale konstatuje porušení lidských práv (zde práva na majetek a spravedlivý proces).
- Právní dopad: Soud rozhodne, že česká justice postupovala vůči lichtenštejnským občanům diskriminačně a svévolně, když je paušálně označila za Němce.
- Finanční dopad: Štrasburský soud nařídí České republice vyplatit Lichtenštejnům (respektive Nadaci knížete z Lichtenštejna) spravedlivé zadostiučinění (finanční odškodné). Vzhledem k rozsahu majetku by se mohlo jednat o desítky miliard korun ze státního rozpočtu.
- Výsledek pro ČR: Katastrofa pro státní kasu. Památky by sice státu zůstaly, ale zaplatili bychom za ně astronomickou cenu. V tu chvíli by se odmítnutý návrh prince Aloise na bezplatný smír ukázal jako fatální diplomatická chyba.
Scénář C: Vítězství Lichtenštejnska (Nutnost obnovy řízení)
Pokud Štrasburk konstatuje závažné porušení práva na spravedlivý proces, může to český právní řád donutit k otevření starých kauz.
- Právní dopad: Rozsudek ESLP by byl pro ČR závazný. Na jeho základě by Lichtenštejnové podali u českých soudů návrh na obnovu řízení v tzv. říčanské kauze i v dalších sporech.
- Výsledek pro ČR: České soudy by musely pod mezinárodním tlakem rozhodovat znovu. Pokud by musely uznat, že konfiskace v roce 1945 byla neplatná, hrozilo by fyzické vrácení majetku do rukou Lichtenštejnů.
- Dominový efekt: Tento scénář by znamenal faktické prolomení Benešových dekretů. Otevřel by právní cestu dalším subjektům (potomkům jiných šlechtických rodů, odsunutým občanům německé národnosti), kteří by mohli žádat revizi poválečných konfiskací.
Závěrem
Smírnou nabídkou prince Aloise je zřejmé, že nešlo o pokus český stát obelstít. Byl to pokus o pragmatické rozetnutí složitého historického uzlu a ukončení právní války, která na vnitrostátní úrovni natvrdo vypukla v prosinci 2018 masivní vlnou lichtenštejnských žalob (a kterou paradoxně už v roce 2014 zažehl sám český stát říčanskou kauzou).
Model společné nadace mohl přinést moderní evropský styl správy památek, návrat ztracených uměleckých sbírek rodu Lichtenštejnů a klid pro jižní Moravu. Česká republika se však pod tlakem obav z ohrožení Benešových dekretů a ztráty stoprocentní suverenity rozhodla jinak. Nevyslyšela ani otevřený diplomatický lobbing prezidenta Petra Pavla a kompromis smetla ze stolu.
Tím Praha proměnila spor nejen o jihomoravské dědictví v právní ruletu. Ve Štrasburku u Evropského soudu pro lidská práva v těchto měsících končí čas na debaty. Soudci dokončují finální verdikt a vládní představitelé čekají v napětí, které nemá v novodobé historii obdoby.
Pokud mezinárodní soud stížnost Lichtenštejnska zamítne, stát získá absolutní jistotu a dokáže, že jeho nekompromisní postoj byl správný. Pokud však Štrasburk dá za pravdu knížecímu rodu, bude Česko čelit bezprecedentní finanční nebo politické krizi. V takovém případě se odmítnutý návrh na společnou správu stane mementem osudového diplomatického selhání.
Rozhodnutí českých politiků odmítnout kompromis ukáže svou pravou cenu již brzy. Brzy se dozvíme, zda sázka na princip „všechno nebo nic“ byla projevem státnické odvahy, nebo historickou chybou, kterou zaplatí příští generace.
Mohlo by vás zajímat i Když se dějiny hádají: Lichtenštejnové, Benešovy dekrety a česká paměť
Zdroje:
