Hlavní obsah
Obchod a průmysl

Nesvoboda u elektrických drátů i kol

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Zaručí otevřený trh svobodu? To se ví, že by mohl a měl. Když je svázán olygopolem, zvyklostmi a pravidly, tak to tak být nemusí. Kde v současné energetice i mobilitě číhají fauly a nefér hra?

Článek

Skvělou typickou demonstrací pro svobodu jsou bankovky. Kdekoli je získáte, vložíte si je do peněženky a později je někde jinde uplatníte. Nikdo nemůže snadno a detailně vystopovat, kde jste bankovky získali a kde jste je uplatnili. Pokud stejnou operaci uděláte bankovním převodem nebo kartou, už ta svoboda je nižší. Jste pod dohledem, ale stále ji většinou máte.

Zkuste ale vzít elektrickou energii, kterou jste získali ze slunce na vašich solárech a vložit „si ji na konto“, tedy do elektrické rozvodné sítě a někde jinde jsi ji za symbolický a férový poplatek (viz převod z účtu na účet) opět vybrat. Abyste mohli výše uvedenou transakci realizovat, musíte si najít obchodníka který od vás energii vykoupí. Samozřejmě za naprosto symbolický poplatek. Vedle toho prodeje vás často ještě nesmyslně pokutuje za nesymetrickou dodávku energie do sítě (rarita ČEZkého národa, kterou náš zákonodárce stále nechce zatrhnout. Je ve střetu zájmů - vlastní přeci ČEZ). Následně si musíte najít dalšího obchodníka, který vám tu stejnou energii v tu stejnou chvíli jinde dodá - prodá, ale za výrazně vyšší cenu. Je to fér? Podle mě od základu není! Místo poplatku za použití sítě platíte navíc dvěma drahým vyděračům.

Výše popsaná energetická nesvoboda spočívá v tom, že v současném systému není možné komoditu (el. energii) volně přenášet pomocí veřejné infrastruktury, samozřejmě za patřičných omezení a limitů možného. Vzhledem k energetickým komunitám se snad k tomuto optimu alespoň o malý krůček přiblížíme, ale k výše popsanému ideálu se rozhodně ještě delší dobu nebudeme blížit. Je to škoda, protože OZE (občasné zdroje energie) a bateriová uložiště (i ta na kolečkách) umí tuto občasně vyrobenou energii efektivně pobrat. A my toho opravdu málo využíváme.

Některou vyrobenou energetickou páru neproměníme v elektřinu a pustíme ji do komína. Občas dokonce necháváme energii někde mařit, aby síť zůstala vyrovnaná a stabilní. To je ale prachobyčejné plýtvání (které má dnes blízko ke 20 % vyrobené energie). Tato energie by šla spotřebovat. Nejen spotřebovat, elektromobilista by za tuto dnes vyhazovanou energii mohl levně získat a rád by za ni zaplatil. Paradoxem je, že by to navíc všem elektřinu ještě zlevnilo. Proč? Nemuseli bychom totiž hradit část primární energie, která je dnes vyplýtvávaná na stabilizaci soustavy. Ano, to je ta nemalá položka za „síťové služby“ na vaší faktuře.

Jistě jste zaznamenali, že před pár lety došlo na poli energetiky k výrazné změně rozložení hráčů na nově vzniklém společném trhu. Jednalo se o situaci, kdy si každý zákazník dříve pouze pod křídly firem ČEZ, PRE či E-ON mohl nově zvolit jiného a levnějšího dodavatele el. energie. Došlo totiž k rozdělení rolí na provozovatele síťové infrastruktury a prodejce elektrické energie. Zatímco při zřizování přípojky se musíte i dnes stále obrátit na společnost ČEZ-distribuce, PRE-distribuce či E.GD (a jinak to dle vaší lokality ani nejde), při nákupu elektrické energie nebo jejím prodeji máte možnost si zvolit z velkého množství obchodníků. Tato malá změna umožnila odstranit střet zájmů, kdy provozovatel sítě stanovil pevnou cenu energie ze svých elektráren a tu museli všichni koupit a zaplatit. Dříve nebylo možné nakoupit energii z jiného zdroje v cizí části jiné (propojené) sítě. To ale dnešní obchodníci již umožňují a i hojně využívají. Začíná se obchodovat s flexibilitou, trh se zásadně změnil a pokračuje dál v zásadních změnách. Cizí chytří obchodníci si levně nakoupili energetické kontrakty u ČEZkých elektráren a našinec (ovlivněný pádem vykutálené BohemiaEnergy) splakal nad najednou drahým spotem - nakupoval za draho.

Nejen v české republice ale v celé evropské unii se nyní tlačí elektromobilita. Tlačí? Staví! Problém u nově a pomalu vznikající infrastruktury zůstal naprosto shodný s výše popsaným problémem české elektrické distribuce v původním modelu. Infrastruktura pro nabíjení elektromobilů je asi i v celé EU legislativně či poplatkově od základů špatně postavena. Je neoptimálně využívána a uživatelé jsou nesvobodni. Co změnit a proč?

Pokud by došlo ke stejné změně - ke striktnímu oddělení provozovatelů infrastruktury od prodejců elektrické energie, zmizel by současný střet zájmů. Kde je příčina problému? Ten kdo postaví nabíjecí infrastrukturou očekává, že hlavně na tu jeho stanici budou jezdit zákazníci. „Kartičko-čipovou slevovou motivací“ je nutí nabíjet pouze u něj. Dělá to hlavně proto, aby si zákazníka zavázal do své sítě a aby jeho zákazník nejezdil jinam. Nezáleží mu na umístění stojanu. Chce prodat co nejvíce energie, aby vydělal. Často se tak stane, že každý mívá buďto spoustu kartiček, nebo je zvyklý platit drahou cenu či Roamingový poplatek (nedávno odstraněn ze světa mobilů v EU). Případně si zajede k té vzdálenější „své“ nabíjecí stanici, která je zpravidla jinde, než se mu zrovna hodí. Někdy je to i nutnost, protože se mu cizí stanice zkrátka nepodaří spustit, tak musí k té své značce.

Z výše popsané situace je zřejmé, že tím vznikají podstatné neoptimality. Pokud budu mít vybité EV s potřebou 15 minut nabíjet a bude existovat v mé blízkosti nabíjecí stanice u místa kde se mohu najíst (když mám zrovna hlad), použiju ji. Pokud se mi ji ale nepodaří spustit (což se nezřídka stane), jsem samozřejmě znechucen a odjedu ke své značkové daleko a mezi poli… a pokorně se najím až někdy pak… Když se ale i tak vydám jíst, v půlce jídla mne rozčílí další šikana - poplatek za obsazení nabíječky nabitým autem. To vše dnešní elektromobilista musí strpět, ale běžný spotřebitel takový systém neakceptuje. Je zvyklý na svůj komfort a systém EV není dnes zrovna přátelský. Je tu další pádný důvod víc proč říci elektromobilitě snadné NE.

Střet zájmů tedy spočívá i v motivaci vlastníka nabíjecí stanice takzvaně „vytočit“ z nabíječky co největší množství elektrické energie. Za každý stojan vyplatí nemalou investici a dál nemalé poplatky za jistič/rezervovaný příkon. Chce své peníze samozřejmě co nejdřív zpátky a chce vydělat. Důsledkem této snahy je poplatek, který šikanuje elektromobilistu, že ponechal vůz připojený u nabíječky o chvilku déle. Byla li by řádná konkurence, případně měl by daný nabíjecí hub více výdejních míst, pak by intenzita tohoto nefér jednání výrazně poklesla. Navíc by se zvýšila šance, že v dané lokalitě nebudu čekat na uvolnění některého stojanu z obsazené sady.

Provozovatel není motivován zveřejnit stav EV infrastruktury, neláká zákazníky, on si je zavázal věrnostní kartou. Výsledkem je uživatelsky poměrně nekomfortní infrastruktura a to nechcete. Zodpovědným za přechod k EV se v infrastrukturním šílenství zdráhá jednat? Nebo že by nikdy nepoužili svou elektromobilní medicínu, kterou určili jako správnou dopravní strategii pro 21 století? To je přeci faul od vlastního kapitána!

I přes výše popsané a novinářské kachny o plošném poklesu prodeje EV a potřebě ukončit nebo změnit zelený úděl hovoří čísla jasně. Edisonovy žárovky nahradily úsporné LEDky. Ostatní úsporná opatření zpravidla fungují (a nevrátíme se zpět). Tesla na každém EV vydělává asi 20% a prodeje jí dle publikovaných výsledků neklesají. Ano potlačeny jsou dotace a to se promítlo. Evropský automobilový průmysl ale v poslední dekádě promrhal zisky i příležitosti. Neinovoval v míře v jaké měl - usnul na fosilních vavřínech. Dnes mu trochu oprávněně ujíždí vlak. Doufejme, že si ho ujet nenechá i česká kotlina a bateriový výzkum. Hodně bychom potřebovali doma hrát první ligu.

Velké rozpaky však z pohledu nové energetiky budí jádro. Je to zdánlivě potřebný, ale velice drahý gigaprojekt, jehož ekonomická návratnost je v pohledu levné OZE energie zpochybnitelná. Navíc nás váže k dodavatelům ze třetích zemí. Pojmy jako distribuovaná bezpečnost, zásadní a strategický zdroj a s tím související možný potenciál vydírání nám znovu oprášil pohled na rozbombardované energetické stavby i přítomnost vojenské techniky v reaktorové hale z Ukrajiny. Otázkou je, zda takový „spolehlivý“ zdroj historické technologie nezbytně nutně potřebujeme. Nemohli bychom jej ze svých plánů raději strategicky vynechat? Výrazně menší a hlavně podkritické jaderné teplárenské bloky jsou novou alternativní možností. Síla agregace flexibility a rychle se rozvíjející se OZE může mnohé změnit.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám