Článek
Co se děje?
Spojené státy oznámily první konkrétní projekty financované v rámci rozsáhlého investičního plánu ve výši 550 miliard dolarů, který byl dohodnut s Japonskem v roce 2025. Tento počáteční balíček zahrnuje tři projekty v hodnotě 36 miliard dolarů: továrnu na syntetické diamanty, projekt vývozu ropy a velkou plynovou elektrárnu.
Financování vychází z bilaterální dohody o clech a investicích uzavřené v červenci 2025. Američtí představitelé popisují tyto projekty jako první krok k posílení dlouhodobého průmyslového partnerství obou zemí, přičemž obě země si předsevzaly usilovat o „ekonomickou prosperitu, vůdčí postavení v oblasti průmyslu a dlouhodobou bezpečnost“.
V rámci americko-japonské aliance signalizuje dohoda posun od tradičního sdílení vojenských nákladů k sdílení nákladů ekonomických – jde zde o rozšíření sdílené strategie na kapitálové toky, průmyslové infrastruktury a celní politiku.
Jaké jsou širší souvislosti?
V únoru 2026 byl představen první investiční balíček, který zahrnuje tři projekty mající pro Spojené státy strategický význam. Jedním z nich je továrna na výrobu syntetických diamantů, která má být postavena v Georgii a která zajistí z hlediska tohoto klíčového materiálu používaného v pokročilých technologiích domácí soběstačnost. Další projekt podporuje rozšíření vývozu ropy z USA výstavbou hlubokomořského překladiště u pobřeží Texasu. Třetím projektem je výstavba největší plynové tepelné elektrárny v USA, která bude dodávat elektřinu energeticky náročným datovým centrům pro umělou inteligenci; elektrárna má stát v Ohiu. Každý z těchto projektů je v souladu s širší snahou Washingtonu o zajištění odolnosti dodavatelských řetězců a průmyslové soběstačnosti.
Ačkoliv americký prezident Donald J. Trump představil tento rámec jako významný příliv zahraničního kapitálu, jeho finanční struktura je složitější než u přímých dotací. Financování je poskytováno především formou půjček a záruk pro zvolené japonské společnosti, které jsou podporovány dvěma vládními institucemi: Japonskou bankou pro mezinárodní spolupráci a Japonskou exportní a investiční pojišťovnou. Zisky budou rozdělovány rovným dílem, dokud Japonsko nezíská své investice zpět. Poté se rozdělení výnosů výrazně posune ve prospěch USA, v poměru 9:1.
V této dohodě jsou pozoruhodná dvě ustanovení. Za prvé, jakmile Trump schválí projekt, Tokio má 45 pracovních dnů na převod požadovaného financování na určený účet. Pokud se rozhodne projekt nefinancovat, „Spojené státy mohou uvalit clo nebo cla na japonský dovoz do Spojených států ve výši stanovené prezidentem“. Za druhé, investiční závazky musí být finalizovány do 19. ledna 2029, tedy do konce druhého prezidentského období Donalda Trumpa, což dohodě prezentované jako dlouhodobý strategický pakt dodává politický časový rámec.
Reakce trhu byly zpočátku pozitivní a tokijské akcie po oznámení projektů vzrostly. Nicméně, odborníci vyjadřují obavy ohledně nejasných kritérií výběru projektů, administrativního dohledu i možného nedostatku pracovních sil v USA. Opoziční politici varují, že rozsáhlé zahraniční financování by mohlo vystavit domácí daňové poplatníky ztrátám. Jiní poukazují na to, že i snížená 15% celní sazba zůstává pro většinu zboží vyšší než předchozí úroveň dovozních cel (původně jednociferné až 10 %), což naznačuje, že Tokio na sebe vzalo ekonomické náklady výměnou za strategickou jistotu.
Proč je to důležité?
Cílem těchto projektů je diverzifikovat dodavatelské řetězce a posílit průmyslovou nezávislost obou zemí. Přicházejí v době, kdy Čína využívá své dominantní postavení v oblasti vývozu vzácných zemin a kritických minerálů jako politickou páku proti Japonsku.
Investiční rámec je doplňkem spolupráce v oblasti bezpečnosti. Japonský ministr zahraničí Motegi Tošimicu a americký ministr zahraničí Marco Rubio se nedávno setkali během Mnichovského bezpečnostního fóra a shodli se zde na závazku prohlubovat bezpečnostní spolupráci a posilovat odstrašující schopnosti.
Toto investiční ujednání je v konečném důsledku více než jen ekonomickou dohodou. Posiluje samotné strategické spojenectví a pomáhá i nadále zajistit angažovanost USA ve východní Asii v době, kdy již nelze jejich dlouhodobou přítomnost považovat za samozřejmost.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
