Článek
Co se děje?
Mainstreamové modely rozvojové spolupráce mohou být někdy neslučitelné s místní realitou cílových zemí kvůli problémům, jako jsou např. etnická roztříštěnost, slabá koordinace mezi centrálními a místními úřady a komplikované vlastnické struktury půdy. Všechny tyto faktory se v současnosti projevují také na Fidži, kde obyvatelé vesnice Navunikabi na Viti Levu – největším ostrově země – protestují proti projektu vodní elektrárny Wainikoroiluva podporovanému australským zastupitelským úřadem v Suvě. Austrálie, jakožto největší přispěvatel Fidžijského fondu pro elektrifikaci venkova (FREF), patří mezi klíčové hráče usilující pomoci Fidži s dekarbonizací ekonomiky. Obyvatelé Navunikabi, jejichž vesnice leží méně než kilometr od plánované vodní stavby, však projekt kritizují kvůli nadměrnému dopadu na jejich kulturu, životní prostředí a obživu.
Případ tohoto kontroverzního australského projektu může být poučný také pro evropské subjekty, jelikož Evropská unie (EU) prostřednictvím své iniciativy Global Gateway usiluje o rozšíření svého zapojení v tichomořských ostrovních zemích. Daný případ poukazuje na důležitost úzké spolupráce s místními úřady a rozšiřování sociokulturní gramotnosti rozvojových aktérů působících v jižním Pacifiku.
Jaký jsou širší souvislosti?
Energetická produkce na Fidži se vyznačuje vysokou mírou nerovností v závislosti na geografickém členění. Zatímco téměř 60 % fidžijské elektřiny pochází z vodních elektráren, venkovské oblasti a vnější ostrovy zůstávají závislé na dovážených fosilních palivech. V roce 2024 zahájila koaliční vláda země svou „národní energetickou politiku“, která si klade za cíl dosáhnout toho, aby do roku 2030 pocházelo 100% produkce energie z obnovitelných zdrojů. V důsledku toho se FREF stal jednou z nejvýznamnějších rozvojových iniciativ v zemi. Tato instituce má za cíl za finanční podpory Asijské rozvojové banky (ADB) a vlád Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a Spojeného království nahradit více než 2 500 dieselových generátorů ve vesnických komunitách.
EU je v energetickém sektoru Fidži rovněž aktivním hráčem. Výstavba přehrady a vodní elektrárny Qaliwana, stejně jako elektrárny Vatutokotoko, je zamýšlena jako vlajkový projekt iniciativy Global Gateway, klíčového investičního programu EU pro rozvoj infrastruktury.
Rozšiřování vodních elektráren na Fidži má však významné společenské důsledky, neboť často vyžaduje relokaci přilehlých vesnic. Mnohé z nízko položených vesnic na Fidži musí být již tak přestěhovány kvůli zranitelnosti této země vůči dopadům klimatické krize. Obyvatelé – včetně těch z Navunikabi – však odmítají další nucenou relokaci kvůli infrastrukturním projektům. Přestože posouzení dopadů výstavby provedené v roce 2024 společností Energy Fiji Limited ukázalo, že projekt vodní elektrárny Wainikoroiluva nezasáhne žádné obydlené ani kulturně citlivé oblasti, místní obyvatelé jeho validitu zpochybňují.
„Tahle oblast se zaplaví i při běžném dešti, tak si představte, co se stane, až uzavřou dolní tok řeky – naši vesnici to určitě zatopí. To je důvod, proč s tímto projektem nesouhlasíme,“ prohlásil jeden z místních obyvatel pro Fiji Broadcasting Corporation.
Také otázka vlastnictví půdy je na Fidži extrémně citlivá. Etnické napětí mezi původními obyvateli iTaukei a indo-fidžijskou populací – tj. potomky dělníků přivezených britskými kolonizátory – je hlavním zdrojem politické nestability této ostrovní republiky a projevilo se i během čtyř převratů, které zemi od získání nezávislosti v 70. letech zasáhly. Ochrana půdy a kulturních práv iTaukeiů proto byla klíčovým tématem při přípravě nové ústavy země. Tato ústava vyhlášená v roce 2013 odmítla multikulturalismus a upřednostnila fidžijskou dominanci.
Proč je to důležité?
Napětí mezi realizátory projektu vodní elektrárny v Navunikabi a místními obyvateli ukazuje na důležitost kulturně citlivé strategické komunikace mezi aktéry zapojenými do rozvojových projektů a místními komunitami. Nedostatek důvěry předáků místních komunit, jako je např. Mareta Naiadi, vážená náčelnice vesnice Navunikabi, v posudky a další studie prováděné realizátory projektů, může mít vážné negativní dopady na reputaci zahraničních rozvojových partnerů, jako je např. Austrálie.
Zatímco aktéři z globálního severu často nedokáží v rámci komplikovaných tradičních struktur efektivně komunikovat s místními představiteli, autoritářští hráči jako Čína (ČLR) těchto komunikačních mezer účinně využívají. Peking například aktivně spolupracuje s institucemi, jako je Bose Levu Vakaturaga, známá také jako Velká rada náčelníků. EU a její podobně smýšlející partneři by proto měli výrazně zlepšit svou komunikaci s místními strukturami a tradičními autoritami, aby při svých rozvojových snahách dokázali budovat větší důvěru.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
