Článek
Co se děje?
Napětí mezi Tokiem a Pekingem stoupá, což uvádí do pohybu i další aktéry v indopacifickém regionu a oběma stranám se dostává podpory od jejich spojenců. Rusko se zavázalo spolupracovat s Čínou v boji proti tomu, co společně nazývají oživením „japonského militarismu“, a na čínském trhu i v kulturní sféře probíhá stále viditelnější bojkot všeho japonského.
Americký prezident Donald Trump mezitím projevil podporu stejně smýšlejícím partnerům v regionu prosazováním užších vztahů mezi USA a Tchaj-wanem. Kromě toho došlo k dosažení dohody mezi Japonskem a Filipínami ohledně vývozu obranných velitelských systémů.
Jaké jsou širší souvislosti?
Již více než měsíc sledujeme spor mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a japonskou premiérkou Sanae Takaiči, poté co implicitně vyjádřila připravenost Tokia poskytnout Tchaj-wanu vojenskou podporu v případě čínského útoku. Peking reagoval řadou opatření, včetně zesílení diplomatického tlaku a vyslání plavidel pobřežní stráže do sporných vod kolem ostrovů Senkaku (známých také pod čínským jménem Tiao-jü nebo tchajwanským jménem Tiao-jü-tchaj), což vyvolalo velké napětí.
Místo očekávaného zklidňování situace došlo k řetězové reakci, kdy na sebe obě strany a jejich spojenci střídavě reagují. Diplomatické a ekonomické napětí nadále roste, jak se oba ideologické bloky snaží vytyčit si meze svých zájmů.
Čína získala symbolickou podporu Kremlu, což se projevilo v prohlášení čínského ministerstva zahraničí, že se obě země dohodly na „rozhodném potírání jakýchkoli pokusů o oživení fašismu nebo japonského militarismu“. K tomuto konsensu ohledně „japonské otázky“ došlo během návštěvy čínského ministra zahraničí Wang Iho v Moskvě a jeho setkání s tajemníkem ruské Bezpečnostní rady Sergejem Šojguem.
Za zmínku stojí rovněž „kreativní“ krok, který čínské úřady podnikly v rámci své protijaponské kampaně, a sice prázdné koncertní sály. Přibližně 30 koncertů a kulturních akcí s účastí japonských umělců v řadě významných čínských měst bylo pod nátlakem zrušeno. Tento kulturní tlak doprovází širší pokles obchodu s japonskými námořními produkty a .
Mezitím si Trump telefonoval se Sim i s Takaiči, což zúčastněné strany označily za pozitivní. Výsledek však nebyl zdaleka tak ideální pro Peking, protože americký prezident záhy podepsal zákon s cílem prohloubení spolupráce mezi Washingtonem a Tchaj-pejí. Tato zpráva byla na Tchaj-wanu vřele přijata. Tamní prezidentská kancelář vyzdvihla společné demokratické hodnoty a ideál svobody vyznávaný oběma partnery. Tento krok je varováním pro Peking a odráží širší strategii Washingtonu omezit globální vliv Číny.
Filipíny rovněž sehrály roli klíčového spojence zemí liberálního bloku a posílily spolupráci s Japonskem v oblasti obranného materiálu, jelikož obě země potřebují reagovat na rozšiřující se vojenskou přítomnost Číny. Systém obranného velení, jehož vývoz neodporuje současným japonským vývozním předpisům, by měl být integrován s dříve dodanými japonskými radarovými jednotkami a podpořit tak snahu o vybudování společné protivzdušné obranné sítě. Manila projevuje zájem i o japonské rakety typu 03, které by mohly být vyvezeny, jakmile Tokio příští rok zruší stávající omezení.
Proč je to důležité?
V současné době jsme svědky upevňování geopolitických bloků v indopacifickém regionu, který je motorem světového hospodářského růstu, stability dodavatelských řetězců a bezpečnostní dynamiky.
Vedoucí představitelé liberálních spojeneckých zemí musí najít rovnováhu mezi potřebou udržovat diplomatické a obchodní vztahy s Čínou a zároveň prokázat sílu a odolnost v reakci na expanzivní politiku Pekingu.
Zkušenosti Japonska ilustrují, jak může Čína využít své dominantní obchodní pozice a toho, že jsou na ní jiné státy závislé, což podtrhuje potřebu účinného snižování rizik pro všechny země, včetně Evropské unie a jejích členských států.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
