Článek
Co se děje?
26. července hlasovali voliči na Tchaj-wanu ve čtyřiadvaceti volebních obvodech v bezprecedentní vlně referend o odvolání poslanců – což mnozí označovali za „velký demokratický experiment“. Vzhledem k napjaté situaci v kontextu rozdělené vládní moci se tchajwanští voliči rozhodovali, zda zvrátí relativní většinu Čínské národní strany (Kuomintang – KMT; 中國國民黨) v tchajwanském zákonodárném sboru. Výsledek byl jednoznačný: volební účast byla vysoká – v několika obvodech Tchaj-peje dokonce přesáhla 60 % – a všech 24 poslanců KMT pokus o odvolání ustálo. Referenda tak mandáty daných poslanců spíše posílila.
Přestože kampaně za odvolání poslanců KMT byly iniciovány a koordinovány převážně aktivisty z řad občanské společnosti, výsledky představují vážnou politickou porážku pro prezidenta Williama Laie (Laj Čching-te; 賴清德) a jeho Demokratickou pokrokovou stranu (DPP; 民進黨), která od lednových voleb v roce 2024 jen obtížně zvládá realitu kohabitace s opozičním KMT.
Jaké jsou širší souvislosti?
Mechanismus odvolání byl na Tchaj-wanu původně navržen jako demokratická pojistka, která občanům umožňuje zbavit se volených představitelů, kteří ztratili důvěru veřejnosti. V posledních letech se však proměnil spíše v politickou zbraň, kterou obě hlavní parlamentní strany v období mezi volbami využívají k trestání svých politických protivníků. Současná pravidla, upravená v roce 2016 za účelem snížení kvóra pro odvolání, měla zvýšit účast veřejnosti v hlasování. Místo toho však přispěla k rostoucí polarizaci společnosti a další procesní eskalaci politického napětí.
Červencové snahy o odvolání poslanců se uskutečnily v návaznosti na to, že DPP během voleb v lednu 2024 ztratila parlamentní většinu, což zapříčinilo rozdělení moci mezi vládu a opozici. Prezident Laj ovládá exekutivu, zatímco KMT má většinu v parlamentu – Tchaj-wan se tak ocitl v období různých zablokovaných jmenování a neprosazených iniciativ. V tomto kontextu byla odvolání poslanců vnímána jako pokus oslabit legislativní moc KMT a vrátit DPP politickou kontrolu – nikoliv pomocí přesvědčování voličů v kontextu voleb, ale postupným oslabováním opozičního tábora.
Živnou půdu pro danou vlnu pokusů o odvolání poslanců vytvořilo znepokojení veřejnosti nad novými mocenskými poměry na Tchaj-wanu. Mnoho voličů původně výsledek voleb 2024 vítalo s nadějí, že rozdělení vládní moci bude podporovat politický kompromis. Místo toho se však legislativní většina KMT pustila do rychlého upevňování své moci – prosazovala klíčové změny zákonů s bez jakékoliv společenské debaty a texty mnohých legislativních návrhů záměrně zveřejňovala až na poslední chvíli. Tyto praktiky vyprovokovaly na Tchaj-wanu masové protesty nazvané Hnutí modrého ptáka (Bluebird Movement). V květnu se před budovou Legislativního dvora shromáždilo přes 100 000 lidí skandujících: „Bez diskuse není demokracie.“ Aktivisté následně prezentovali pokusy o odvolání poslanců nikoliv jako půtky mezi politickými stranami, ale spíše jako referendum o legislativním zneužívání moci, institucionální transparentnosti a erozi deliberativní demokracie na Tchaj-wanu.
Přezdívku „velký experiment“ této kampani vysloužila její bezprecedentní velikost – a její neúspěch. Většina voličů odmítla odvolávání poslanců za účelem zvrácení výsledků demokratických voleb pouhé měsíce po jejich konání jako nelegitimní prostředek politického soupeření. To sice v krátkodobém horizontu posílilo KMT, zároveň to však poukazuje na únavu veřejnosti z mezistranických rozbrojů. Ještě důležitější však je, že tato epizoda odhaluje křehkost demokratických institucí Tchaj-wanu, pokud se ocitnou pod tlakem permanentní volební kampaně. Tuto zranitelnost si dobře uvědomují i vnější aktéři usilující o destabilizaci Tchaj-wanu zevnitř.
Proč je to důležité?
Tchajwanské pokusy o odvolání zákonodárců z 26. července pro demokratický systém této ostrovní země představují důležitý zátěžový test. I když voliči současným poslancům stvrdili podporu, kampaň ukázala, jaké jsou limity občanské mobilizace jakožto nástroje k nápravě institucionálních problémů. Výsledek naznačuje, že ačkoliv je občanská společnost aktivní a angažovaná, nemá dostatek nástrojů k překonání prohlubující se paralýzy způsobené rozdělenou vládní mocí.
Výsledky kampaně za odvolání zákonodárců odhalily hlubší strukturální problém přesahující bezprostřední kalkulace jednotlivých politických stran: rostoucí politickou polarizaci Tchaj-wanu. Povaha volebních strategií jakožto her s nulovým součtem a narůstající únava veřejnosti z konfrontační politiky ohrožují stabilitu a odolnost tchajwanské demokracie. Tyto rozkoly zároveň vytvářejí prostor pro vnější zásahy autoritářských protivníků, především Čínské lidové republiky.
V době, kdy Tchaj-wan čelí sílícímu tlaku zvenčí, je odolnost domácích institucí důležitější než kdykoliv v minulosti. Kampaň sice nepřerozdělila žádné mandáty, zanechala však po sobě ještě rozdělenější a vyhrocenější politické prostředí. Zda se z této trhliny stane tektonický zlom – nebo příležitost ke změně – bude záležet na tom, jak na situaci zareaguje politické vedení: zda budeme svědky další politické eskalace, nebo naopak větší zdrženlivosti.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
