Článek
Co se děje?
Návštěvu předsedkyně Čínské národní strany (Kuomintang; KMT) Čeng Li-wen (Cheng Li-wun, 鄭麗文) v Číně v dubnu 2026 Peking prezentoval jako signál stabilizace vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem. Součástí návštěvy bylo setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem (習近平), po kterém následovalo oznámení deseti nových opatření v rámci politiky vůči Tchaj-wanu. Čínští akademici a komentátoři tuto cestu vesměs interpretovali jako důkaz, že mezistranická spolupráce zůstává v rámci takzvaného konsensu z roku 1992 životaschopná.
Jaké jsou širší souvislosti?
To, jak je návštěva prezentována experty, je ve velké míře v souladu s politickými vyjádřeními čínských úřadů, což poukazuje na to, že se Peking soustředí spíše na vytvoření uceleného narativu, než aby připustil ohledně návštěvy předsedkyně Čeng roztříštěnou debatu.
To se odráží i v analýze Liou Kuo-šena (劉國深), ředitele Cross-Strait Relations Peaceful Development Collaborative Innovation Center, který tvrdí, že by návštěva mohla „zlepšit atmosféru“ vztahů v Tchajwanském průlivu a usnadnit obnovující se interakci mezi politickými aktéry a občanskou společností.
Podobně se vyjádřil i Čeng Čen-čching (鄭振清) z univerzity Čching-chua, když charakterizoval setkání Čeng a Siho a něj navazující politické kroky jako událost generující „mírové dividendy“ pramenící z politické shody a sdílené identity.
Jiní odborníci zdůrazňují rozměr politických gest. Pao Čchen-kche (包承柯) z Šanghajského institutu pro studium Tchaj-wanu poukazuje na to, že už i samotné pozvání ze strany Pekingu dokládá, že se nadále upřednostňuje spolupráce s aktéry, kteří akceptují konsensus z roku 1992. Pao tak výslovně spojuje danou návštěvu s tímto politickým východiskem.
Čang Wen-šeng (張文生), proděkan a profesor na Institutu pro výzkum Tchaj-wanu při Univerzitě v Sia-menu, argumentuje, že návštěva podtrhuje životaschopnost nekonfrontačních přístupů ke vztahům mezi oběma břehy Tchajwanského průlivu, a naznačuje, že pomohla upevnit politickou důvěru a vytvořit podmínky pro zmírnění napětí mezi oběma stranami.
V souhrnu tyto interpretace poukazují na strategii, v níž je spolupráce podmínečná: přístup a výhody jsou poskytovány pouze aktérům, kteří se ztotožňují s politickým rámcem Pekingu. Přijetí takzvaného konsensu z roku 1992 funguje jako vstupní podmínka pro jakéhokoli tchajwanského aktéra, který usiluje angažovat se v Číně. Je mu tak umožněn přístup k ekonomické spolupráci, výměnám a politickým výhodám. Daná strategie se zaměřuje na ovlivňování politických elit, lokálních aktérů a rozličných společenských skupin.
Důraz na „mír“ je proto v tomto diskurzu podmínečný a strategický, nikoli neutrální. Ukazují se zde vzorce pozorované dříve v ruské strategii „šedé zóny“, kde se narativy o míru a deeskalaci využívají k legitimizaci vlivových operací a k formování vnímání ze strany mezinárodního společenství. Vyjádření ruských úřadů často vykreslují Moskvu jako obránce míru, zatímco odpovědnost za eskalaci přenáší na ostatní.
Ačkoli se kontexty liší, strukturální podobnost je zřejmá: v obou případech fungují narativy o míru jako nástroje strategického postoje, které pod rouškou diskursu o zdrženlivosti umožňují prosazovat revizionistické cíle.
Proč je to důležité?
Pro politické činitele není klíčovou samotná návštěva, ale to, jak je interpretována a využívána v rámci čínského diskurzu. Téměř jednotná rétorika naznačuje, že Peking vnímá obnovené kontakty mezi KMT a KS Číny jako schůdnou cestu k obnovení strukturovaného dialogu mezi oběma břehy průlivu, a to i bez oficiální mezivládní komunikace.
Na strategické úrovni to odráží dvojí přístup: udržování odstrašujícího tlaku a současně rozšiřování politických a společenských příležitostí pro případnou spolupráci. V tomto smyslu není návštěva izolovanou událostí, ale součástí širšího úsilí o přenastavení dynamiky vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem prostřednictvím selektivního otevírání se určitým interakcím.
Pro politické činitele na Tchaj-wanu a v Evropě to zdůrazňuje potřebu posuzovat nejen činy, ale také narativní rámce, které je umožňují. Kombinace politických podmínek, materiálních pobídek a mírově orientovaných sdělení představuje sofistikovanou formu vlivu, která působí pod prahem nátlaku, a je v souladu s dlouhodobými strategickými cíli Číny.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
