Článek
Co se děje?
22. září, něco málo přes měsíc poté, co tajfun Podul způsobil rozsáhlé škody v jižní části Tchaj-wanu, zasáhl zemi další ničivý tropický cyklón. Tajfun Ragasa byl letos již osmnáctým cyklónem zaznamenaným Tchajwanskou centrální meteorologickou službou.
Ačkoli je Tchaj-wan na každoroční příchod období tajfunů zvyklý, během nejsilnější bouře tohoto roku došlo k bezprecedentní devastaci tří městeček způsobené protržením sesuvového jezera na potoce Ma-tchaj-an v okrese Chua-lien.
Katastrofa, při níž zahynula či zmizela řada osob, se rychle stala předmětem politického sporu. Soupeřící frakce krizi využily a předháněly se v obviňování z odpovědnosti za nedostatky v preventivních opatřeních i v kapacitách pro reakci na mimořádné situace. Navzdory této politizaci se mobilizovala občanská společnost. Velké množství tchajwanských občanů i cizinců žijících na Tchaj-wanu, včetně pracovních migrantů, spojilo, aby se zapojilo do záchranných operací. Jejich spontánní kolektivní spolupráce ukazuje na odolnost místních komunit i při systémových selháních státní správy a zneužívání situace jednotlivými politickými stranami.
Jaké jsou širší souvislosti?
Tchaj-wan, který se nachází v oblasti dvou monzunových systémů, je zvyklý na každoročně přicházející intenzivní letní srážky a tajfuny. V tomto případě však došlo k neočekávanému řetězci událostí. S ničivou silou se protrhlo sesuvové jezero, tedy vodní plocha vzniklá v důsledku zablokování toku řeky sesuvem půdy. Voda zadržená v jezeře, které se vytvořilo na potoku Ma-tchaj-an (馬太鞍) v červenci 2025, protrhla sesuvovou hráz a zaplavila vesnice Kuang-fu (光復) a Wan-žung (萬榮) a městečko Feng-lin (鳳林), kde 55 % obyvatel tvoří domorodé obyvatelstvo. Povodně si vyžádaly 18 obětí, z nichž většina byli starší obyvatelé, kteří nestačili včas uprchnout. Proud šedé, sedimenty naplněné vody zaplavil první patra budov, v mnoha případech dokonce dosáhl až do druhého patra, a proměnil obce v nepřístupné zóny. Ještě několik dní po povodni pokrývalo zemědělské pozemky šest milionů tun bahna.
Desítky tisíc dobrovolníků, z nichž někteří používali vlastní nářadí, pomáhaly odklízet trosky a připravovat jídlo pro evakuované. Média a veřejnost jim dali přezdívku „supermani“, nebo také „superhrdinové s lopatami“ a „vařící hrdinové“, zatímco symbolem záchranných prací se staly gumové holínky.
Vláda nasadila 10 000 vojáků, aby pomohli při záchranných operacích, zatímco ministr národní obrany Wellington Koo (Ku Li-siung, 顧立雄) slíbil, že veřejné služby v Chua-lienu budou obnoveny včas, na Svátek středu podzimu, jeden z nejvýznamnějších náboženských svátků na Tchaj-wanu.
Úřady také zveřejnily plány na opatření ke zlepšení připravenosti na podobné situace v budoucnosti. Ministerstvo vnitra uvedlo, že výzvy k evakuaci v případě rozsáhlých sesuvů půdy a povodní, včetně těch souvisejících se sesuvovými jezery, budou od nynějška ekvivalentní výzvám při tsunami, aby se tak vyjádřil zvýšený stav nouze a zajistila včasná reakce veřejnosti.
V průběhu záchranných prací se projevilo napětí mezi místními a ústředními orgány, zejména pokud jde o včasnost výzev k evakuacia rozhodovacích procesů souvisejících s přidělováním rozpočtových prostředků na záchranné operace. Toto napětí se projevilo zejména během oficiální inspekce postižené oblasti okresu Chua-lien premiérem Čuo Žung-tchajem (卓榮泰), který se veřejně střetls poslancem Fu Kchun-čchim (傅崐萁) ohledně odpovědnosti za zvládání katastrofy. Mezitím se objevila obvinění, že místní úřady odrazovaly dobrovolníky od účasti na záchranných operacích, což ještě zdůraznilo napětí kolem koordinace akce, úřední moci a občanské angažovanosti v rámci tchajwanského systému zvládání katastrof.
Proč je to důležité?
Povodeň na sesuvovém jezeře v okrese Chua-lien ukazuje nejen na choulostivost životního prostředí, ale také na institucionální a politickou křehkost ovlivňující způsob, jak jsou zvládány katastrofy na Tchaj-wanu. Vzhledem k tomu, že klimatické změny zvyšují četnost a rozsah extrémních povětrnostních jevů, hranice mezi přírodními a politickými konflikty se stále více stírají. Protichůdné narativy ohledně odpovědnosti, stejně jako politizace pomoci, poukazují na přetrvávající problémy s koordinací mezi místními a ústředními orgány. Daná povodeň odhaluje, jak důležité je přehodnotit způsoby, jakými by Tchaj-wan mohl integrovat občanskou společnost jako nedílnou součást připravenosti na katastrofy – nikoli pouze jako náhradu za institucionální kapacity. V konečném důsledku je třeba připomenout, že účinné řízení katastrof na Tchaj-wanu musí přesáhnout rámec inženýrství a logistiky a pracovat s důvěrou, odpovědností a inkluzí v širším rámci demokratické správy státu.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
