Článek
Tento krok považuje japonská vláda za klíčový pro odstavení elektrárny, jež byla v roce 2011 poničena zemětřesením, tsunami a následnými explozemi. Podle společnosti TEPCO (Tokyo Electric Power Company), která zařízení provozuje, bude voda vypouštěna postupně v menších dávkách a za pečlivé kontroly. První vypouštění by mělo trvat 17 dní a celý proces nejméně třicet let. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) uvedla, že plán splňuje mezinárodní standardy a že jeho dopad na lidi a životní prostředí je „zanedbatelný“. Přesto se proti vypouštění postavila Čína, Hongkong či Macao a nijak zvlášť neplesají ani Jižní Korea nebo Tchaj-wan.
Jaké jsou širší souvislosti?
K jaderné havárii ve Fukušimě došlo před 12 lety. Způsobilo ji zemětřesení v kombinaci s vlnou tsunami, což vedlo k následným explozím vodíku a radioaktivnímu zamoření. Od té chvíle se voda používaná k chlazení roztaveného paliva v elektrárně mísí s dešťovou a podzemní vodou, která prosakuje do poškozených reaktorových budov, a jejíž objem se hromadí. Tokio proto schválilo plán na odstavení elektrárny, který se nyní dává do pohybu. Před vypuštěním se z vody odstraní většina radioaktivních látek, stále však obsahuje obtížně filtrovatelný izotop vodíku zvaný tritium. Proto se upravená voda také ředí, aby se množství tritia snížilo přibližně na jednu sedminu toho, co vyžaduje Světová zdravotnická organizace pro pitnou vodu. Ošetřená voda se pak vypouští přibližně jeden kilometr od pobřeží skrz tunel umístěný pod mořským dnem.
Pouhý den po zahájení vypouštění naředěné vody provedlo ministerstvo životního prostředí testy na přítomnost tritia ve vzorcích mořské vody z 11 míst v okolí jaderné elektrárny Fukušima I. Testy ukázaly, že vzorky obsahují méně než 10 becquerelů (jednotka radioaktivity) na litr, což je pod úrovní stanovenou jako detekovatelná. Totéž platilo pro obsah tritia v testovaných rybách ulovených v této oblasti.
Proč je to důležité?
Navzdory slibným výsledkům byl celý případ značně medializován vzhledem k symbolickému významu jaderné katastrofy ve Fukušimě z roku 2011, po níž se například Německo rozhodlo uzavřít všechny své jaderné elektrárny. Japonská vláda musela mj. přesvědčit místní rybářský průmysl, jenž se obával, že vypuštění „tritiové vody“ poškodí jeho pověst a ohrozí živobytí. To však nebyl jediný problém. Plánované vypouštění také vystavilo nebezpečí mírně se zlepšující, avšak stále křehké vztahy mezi Japonskem a Jižní Koreou. Po několika napjatých situacích Jižní Korea nakonec pouze prohlásila, že nevidí žádný problém s vědeckými nebo technickými aspekty plánu, ale nutně s ním nesouhlasila ani ho nepodpořila.
V případě Tchaj-wanu se proti rozhodnutí Japonska důrazně ohradily skupiny na ochranu životního prostředí jako No Nukes Taiwan nebo Greenpeace Taiwan. Tchajwanská Rada pro atomovou energii (AEC) uvedla, že bude pečlivě monitorovat vody kolem Tchaj-wanu a bude také spolupracovat s příslušnými ministerstvy na zintenzivnění kontrol japonských plodů moře.
Největší odpor však přišel ze strany Číny, která rozhodnutí japonské vlády označila za „extrémně sobecké“ a následně se rozhodla pozastavit dovoz japonských mořských plodů, na což reagoval japonský ministr průmyslu Nišimura Jasutoši slovy: „Vyzýváme Čínu, aby obnovila dovoz a jednala na základě vědeckých důkazů“. V podobném znění jako Čína označil také Hongkong vypouštění vody za „nezodpovědné“ a rozhodl se reagovat kontrolami dovozu japonských mořských plodů z vybraných regionů. Macao usoudilo, že uplatní zákaz živých, mražených, chlazených a sušených mořských plodů, jakož i mořské soli a mořských řas.
Ačkoli tedy první dostupné údaje o procesu vypouštění vypadají slibně a vše zatím probíhá hladce, už samotné rozhodnutí o vypouštění vody přivedlo japonskou vládu na velmi tenký led.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-pacifik aktuálně.
