Článek
Anakondy neusmrcují kořist jedovatým kousnutím. Místo toho ji pomalu obtáčejí a stiskem dusí, dokud ji neudusí.
Tento plaz tak příhodně propůjčuje své jméno strategii nátlaku, kterou Čínská lidová republika uplatňuje vůči Tchaj-wanu. Čína vede dlouhodobou kampaň nepřekračující hranici ozbrojeného konfliktu ve snaze demokraticky řízený ostrov bez přímého kousnutí „udusit“. Tato „strategie anakondy“ se odehrává ve všech pěti tradičních sférách boje a čím dál více se objevuje v boji politickými prostředky, který tvoří součást tzv. „šesté sféry“ – kognitivního boje.
Čínské kognitivní operace čerpají z konceptu boje politickými prostředky vyvinutého Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou a přizpůsobují ho modernímu informačnímu prostředí. Cílem těchto operací je ovlivňovat klíčové aktéry nejen na Tchaj-wanu, ale i v dalších zemích po celém světě. Pekingský boj politickými prostředky je uskutečňován jako tzv. „tři způsoby vedení boje“ – boj psychologickými prostředky, boj pomocí veřejného mínění a boj právními prostředky – s cílem vytvořit pro Čínu informační převahu. Obzvláště co se týče Tchaj-wanu a jeho mezinárodního prostoru, pomáhá boj politickými prostředky utvářet, co si celosvětová veřejnost myslí o „tchajwanské otázce“ a jak o ní mluví, čímž vyrábí společenské oprávnění, na jehož základě lze pak dál podporovat a propagovat pohled Komunistické strany Číny na vztahy s Tchaj-wanem a zároveň vůči ostrovu legitimizovat nátlakové a podvratné akce. Součástí této právní strategie je i překrucování smyslu rezoluce OSN č. 2758, což je pro Komunistickou stranu Číny v rámci „strategie anakondy“ klíčový nástroj zaměřený na psychologické a právní „udušení“ Tchaj-wanu.
Rezoluce OSN č. 2758 řeší pouze otázku, která vláda by měla držet „čínské křeslo“ v OSN (zda „zástupci Čankajška“ se sídlem v Tchaj-peji, nebo Čínská lidová republika), ale ke statusu Tchaj-wanu se nevyjadřuje. Čína však usiluje o překroucení smyslu tohoto dokumentu a prezentuje ho jako právní základ pro svůj nárok na Tchaj-wan. Peking se také snaží spojit rezoluci OSN 2758 s „principem jedné Číny“ ve snaze ustanovit tento princip normou mezinárodního zvykového práva. Navíc označuje jakékoli styky s Tchaj-wanem – včetně neformálních styků v ekonomické, sociální nebo kulturní sféře – za snahy „překroutit, rozmazat a vyprázdnit princip jedné Číny.“ Proto Čína nedávno své úsilí o prosazení interpretace rezoluce OSN č. 2758 v duchu principu „jedné Číny“ zesílila, aby tak ještě více omezila mezinárodní prostor Tchaj-wanu a ztížila mu spolupráci s dalšími zeměmi.
Nedávná žádost Jihoafrické republiky o přesun tchajwanské reprezentační kanceláře mimo Pretorii je toho názorným příkladem. Jižní Afrika sice v roce 1998 ukončila diplomatické vztahy s Tchaj-pejí ve prospěch Pekingu, ale obě strany nadále prostřednictvím Tchajpejské styčné kanceláře v Pretorii a Styčné kanceláře Jižní Afriky v Tchaj-peji udržovaly vztahy významných rozměrů. Po návštěvě jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosy v Pekingu v září 2024 vydaly Pretoria a Peking společné prohlášení, ve kterém Jižní Afrika uznala, že „Tchaj-wan je neoddělitelnou součástí Číny“, a podpořila „úsilí čínské vlády o dosažení národního znovusjednocení“. Následně v říjnu jihoafrická vláda ve své žádosti o přesun Tchajpejské styčné kanceláře z hlavního města Pretorie do Johannesburgu a její přejmenování na „obchodní kancelář“ uvedla jako důvod rezoluci OSN č. 2758. Podle tchajwanského ministerstva zahraničních věcí Čína vyvíjela na Jižní Afriku tlak, aby tchajpejskou kancelář přesunula, již od summitu BRICS v roce 2023. Tchajwanský ministr zahraničí Lin Ťia-lung (林佳龍) uvedl, že Tchaj-pej žádosti nevyhoví. Ačkoli zůstává nejasné, jak se situace nakonec vyřeší, je znepokojující, že Čína zesiluje své nátlakové kroky vůči třetím zemím, které s Tchaj-wanem spolupracují, a to prostřednictvím pochybných interpretací dokumentů jako je rezoluce OSN 2758.
Případ Pretorie není ojedinělý. Pouhé dva dny po tchajwanských volbách v lednu 2024, kdy byl kandidát Demokratické pokrokové strany zvolen na bezprecedentní, třetí prezidentské období, přerušilo diplomatické vztahy s Tchaj-pejí ve prospěch Pekingu Nauru a jako hlavní důvod uvedlo právě rezoluci OSN č. 2758. Na letošním výročním zasedání Výkonné rady Světové zdravotnické organizace navíc Peking přesvědčilBělorusko, Egypt, Laos, Nikaraguu, Pákistán, Rusko, Srí Lanku, Sýrii, Venezuelu a Zimbabwe, aby ve svých prohlášeních nepravdivě uvedly, že „rezoluce č. 2758 vyřešila status Tchaj-wanu“. Tyto příklady dále zdůrazňují, jak zásadní roli hraje tento dokument OSN v právní válečné strategii Číny.
Přestože většina států na světě uplatňuje svou vlastní verzi politiky „jedné Číny,“ nebrání jim to v rozvoji nediplomatických vztahů s Tchaj-wanem v nejrůznějších oblastech. Sem spadá i právo třetích zemí udržovat s Tchaj-wanem nediplomatické zastoupení. Postupné čínské snahy omezit mezinárodní prostor Tchaj-wanu, jako když anakonda utahuje sevření kolem své kořisti, mají za cíl připravit Tchaj-wan o jeho vnější suverenitu. Navzdory svému spornému postavení je však Tchaj-wan spolehlivým členem mezinárodního společenství. Demokratické státy by proto měly čelit čínskému boji politickými prostředky, uvádět na pravou míru zkreslující čínskou rétoriku – včetně interpretace rezoluce OSN č. 2758 – a hájit právo Tchaj-wanu udržovat vztahy významných rozměrů s podobně smýšlejícími partnery.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
