Článek
S rostoucí agresí Číny vůči Tchaj-wanu se pozornost mezinárodního společenství zaměřuje hlavně na materiální stránku tohoto konfliktu. Odborníci sledují rostoucí počet čínských vojenských letadel a lodí operujících v okolí Tchaj-wanu a mnoho již bylo napsáno o modernizaci schopností Čínské lidové osvobozenecké armády v oblasti ozbrojeného boje. Je však důležité si uvědomit, že se Čína snaží „vkročit do středu jeviště světového dění“ (走進世界舞臺中央) i prostřednictvím neozbrojených prostředků. Jedním z těchto prostředků je boj právními prostředky, jímž se Peking záměrně snaží překroutit smysl rezoluce OSN č. 2758. Tento přístup spadá do konceptu politického vedení boje, který americký diplomat George Kennan popsal jako „využití všech možností, které má národ k dispozici, kromě otevřené války, k dosažení národních cílů.“
V čínském státě není Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) skutečnou národní armádou pod státní kontrolou, ale ozbrojeným křídlem Komunistické strany Číny, jehož hlavním cílem je ochrana vlády jedné strany a obrana jejích zájmů. Analýza schopnosti ČLOA projektovat moc nevojensky, zejména prostřednictvím boje politickými prostředky, je proto pro pochopení čínské strategie zásadní.
Nejpropracovanějším doktrinálním a operačním rámcem politického vedení boje ČLOA je koncept „trojího boje“ – psychologickými prostředky, pomocí veřejného mínění a právními prostředky – poprvé formulovaný v roce 2003 ve Směrnicích pro politickou práci Čínské lidové osvobozenecké armády. V případě Tchaj-wanu by uskutečnění strategie „trojího boje“ Pekingu umožnila demokratický ostrov anektovat, aniž by padl jediný výstřel. Zejména bojem právními prostředky (tzv. „lawfare“) Peking aktivně vytváří právní prostředí pro možné vyostření konfliktu v Tchajwanském průlivu a případnou invazi na Tchaj-wan.
Boj právními prostředky vedený ČLOA spočívá v úsilí Pekingu formulovat právní a pseudoprávní argumenty s cílem redefinovat pojetí legality a legitimity. Jinými slovy, ČLOA využívá (a zneužívá) právo – včetně domácí legislativy a mezinárodního právního systému – k delegitimizaci protivníků a ospravedlnění vlastních kroků. V kontextu napětí v Tchajwanském průlivu zahrnují nástroje právního vedení boje využívané Pekingem Zákon proti separatismu (Anti-Secession Law) z roku 2005, soubor „22 pokynů k trestnímu postihu separatismu“ vydaný v červnu 2024, záměrné slučování principu jedné Číny s různými verzemi politiky jedné Číny uplatňované cizími státy – včetně zemí střední a východní Evropy, jako je Česko – a také manipulace se smyslem rezoluce OSN č. 2758, pomocí níž se Čína snaží legitimizovat své nároky na Tchaj-wan na mezinárodní scéně.
Rezoluce OSN č. 2758, přijatá 25. října 1971, převedla čínské křeslo v Organizaci spojených národů z vlády Čínské republiky se sídlem v Tchaj-peji na úřady Čínské lidové republiky (ČLR) se sídlem v Pekingu. Ačkoli rezoluce přiznala ČLR status jediného zástupce Číny v OSN, otázkou statusu Tchaj-wanu se nezabývá – a příznačné je, že slovo „Tchaj-wan“ se v dokumentu vůbec neobjevuje. Peking však aktivně překrucuje význam rezoluce a tvrdí, že na jejím základě může uplatňovat nároky na suverenitu nad Tchaj-wanem a vylučovat jej z mezinárodních organizací. Ve skutečnosti se však dokument týká výhradně otázky zastoupení Číny v systému OSN a mezinárodněprávní status Tchaj-wanu neřeší.
Tyto snahy překroutit význam rezoluce OSN č. 2758 jsou součástí čínské strategie boje právními prostředky. Peking se aktivně snaží tento dokument využít k tomu, aby dosáhl přijetí své verze „principu jedné Číny“ v rámci mezinárodního zvykového práva. V bílé knize Čínské lidové republiky o Tchaj-wanu, publikované v srpnu 2022 pod názvem Otázka Tchaj-wanu a příčina sjednocení Číny v nové éře, se uvádí, že „Rezoluce 2758 je politický dokument shrnující princip jedné Číny, jehož právní autorita nenechává prostor pro pochybnosti a je uznávána celosvětově.“ Podle pekingské verze principu jedné Číny „existuje pouze jedna Čína, Tchaj-wan je její neoddělitelnou součástí a vláda ČLR je jedinou legální vládou zastupující celou Čínu.“Čínské tvrzení, že rezoluce OSN č. 2758 představuje základ tohoto principu, je však zcela neopodstatněné. Dokument se nezabývá mezinárodním statusem Tchaj-wanu ani jeho účastí v mezinárodních organizacích a nijak nedefinuje, zda je Tchaj-wan součástí ČLR. Taková formulace v rezoluci jednoduše není obsažena.
Navzdory čínským tvrzením není princip „jedné Číny“ všeobecně přijímán jako součást mezinárodního zvykového práva. Mnoho zemí, včetně Česka, má své vlastní verze politiky „jedné Číny“, které lze upravovat a přizpůsobovat dle aktuálního vývoje vztahů v Tchajwanském průlivu. Chong Ja Ian z Carnegie China rozlišuje deset kategorií postojů, které různé státy k otázce „jedné Číny“ zaujímají, což podtrhuje složitost této problematiky a dokládá, že čínský výklad není přijímán univerzálně. V rámci snah čelit čínskému boji právními prostředky je proto nezbytné rozptýlit mýtus o konsenzu v otázce „jedné Číny“ a jasně rozlišit „princip jedné Číny“ zastávaný Pekingem od různých definicí „politiky jedné Číny“, které uplatňují jiné státy.
V reakci na boj právními prostředky vedený ČLOA, včetně překrucování významu rezoluce OSN č. 2758, začaly demokratické země vytvářet obranné strategie na podporu vlády zákona a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. Příkladem může být iniciativa „Counter-Lawfare“ uskutečňovaná velitelstvím Spojených států pro oblast Indo-Pacifiku (INDOPACOM). Skrze vytváření legitimity prostřednictvím konsenzu a znemožňování protivníkům dosáhnout právní převahy vytváří tato iniciativa prostředí prointegrované odstrašení zneužití právních nástrojů k neozbrojenému vedení boje. Zachování míru a stability v oblasti Tchaj-wanu je klíčovým strategickým zájmem demokratických zemí, což nedávno potvrdila i Evropská unie. Jelikož ČLOA, ozbrojená složka Komunistické strany Číny, využívá boj politickými prostředky k uskutečnění snah Pekingu o hegemonii, je nezbytné, aby demokratické státy společně usilovaly o odhalení a odstrašení této rozvratné, neozbrojené kampaně ze strany ČLR, včetně pokusů o překroucení smyslu rezoluce OSN č. 2758.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
