Článek
Co se děje?
Na Tchaj-wan právě dorazil první tajfun letošní sezóny. Tajfun Gaemi udeřil 23. července a přinesl prudké deště a silný vítr, které vyvolaly po celém ostrově záplavy a sesuvy půdy. Tchajwanský meteorologický úřad vydal den předtím varování pro pevninu i moře. Bouře si vyžádala 11 mrtvých, 3 pohřešované a téměř 1000 zraněných.
K tajfunu došlo zhruba tři týdny poté, co Ministerstvo vnitra (MV) uspořádalo každoroční tiskovou konferenci o prevenci a připravenosti na tajfuny, která se koná za účelem představení inovací a postupů pro období tajfunů. Stejně jako každá podobná událost, i reakce na Gaemi vyvolává otázky, jakých dalších zlepšení by se mělo dosáhnout, aby se zmírnil dopad přírodních katastrof.
Jaké jsou širší souvislosti?
Vzhledem ke svému geologickému prostředí a zeměpisné poloze je Tchaj-wan náchylný k celé řadě přírodních katastrof, jako jsou zemětřesení, povodně a sesuvy půdy. Tajfun Gaemi byl prvním tajfunem v posledních letech, který způsobil rozsáhlé škody na tchajwanské infrastruktuře a zemědělství. Vítr a srážky byly natolik silné, že vláda zavedla na dva po sobě následující dny ve 22 správních jednotkách Tchaj-wanu (s výjimkou okresu Ťin-men první den) „tajfunové prázdniny“ a uzavřela školy a pracoviště. Kromě toho byla zkrácena část vojenského cvičení Chan-kuang 2024 (漢光演習) s ostrými střelbami, aby mohly být mobilizovány jednotky na pomoc při odstraňování následků katastrofy.
Ztráty v zemědělství dosáhly 1,7 miliardy tchajwanských dolarů (přes 1,2 miliardy Kč) a ve vodách jižního Tchaj-wanu najelo osm lodí na mělčinu, přičemž pátrání po pohřešovaných členech posádek stále pokračuje. Aby se minimalizovaly ztráty zemědělců, nabídl prezident Laj Čching-te (賴清德) pomoc ve formě finančních dotací a nízkoúročených půjček.
Během konference o prevenci a připravenosti na katastrofy, kterou MV zpravidla pořádá na začátku každého období tajfunů, ministerstvo informovalo o aktuálních informacích týkajících se připravenosti a strategií a představilo nejnovější vědecké poznatky a technologie pro zlepšení prevence katastrof. Mezi tyto inovace patří nasazení bezpilotních letounů pro prevenci tajfunů a povodní a aplikaci pro prevenci požárů a katastrof („Fire and Disaster Prevention e-APP“).
Cílem je zajistit, aby příslušné úřady a veřejnost byly na období tajfunů připraveny. Byl také představen nový Střednědobý program pro autonomní reakce komunitních krizových týmů (T-CERTs). Tato iniciativa se má realizovat v letech 2024-2029 a jejím cílem je vyškolit soukromý sektor v záchranářských dovednostech prvotní reakce jako je vyhodnocení situace, systém vyhledávání a značení, záchrana a lékařská péče.
Proč je to důležité?
Tajfun Gaemi poukázal na přetrvávající potřebu budovat odolnost vůči přírodním katastrofám, což vyžaduje institucionální operační připravenost na případnou humanitární krizi související s danou katastrofou. Přestože Tchaj-wan od zemětřesení v Ťi-ťi v roce 1999 a tajfunu Morakot v roce 2009 výrazně zlepšil postupy reakce na mimořádné události, efektivní využívání zdrojů na centrální i místní úrovni a implementace opatření stále vyžadují zlepšení. Klíčovými oblastmi jsou programy a školení reakce civilistů, spolupráce mezi odvětvími a koordinace, standardizovaný systém zvládání katastrof a školení kulturní citlivosti.
V současné době na Tchaj-wanu neexistuje samostatná centrální organizace pro řízení mimořádných událostí, která by fungovala i mimo přímo probíhající katastrofu. Tento úkol plní Národní požární agentura (NFA) spadající pod Ministerstvo vnitra. NFA také zastřešuje Ústřední operační středisko pro mimořádné události (中央災害應變中心, CEOC), které je aktivováno pouze v případě mimořádné události a postrádá pohotovostní připravenost.
Zlepšená kulturní citlivost by mohla zmírnit dopad politických a sociálních problémů vyvolaných katastrofami. Příkladem takových problémů byly následky tajfunu Mindulle v roce 2004, kdy kontroverzní výroky tehdejší viceprezidentky Anette Lu (呂秀蓮) vedly k celonárodním protestům původních obyvatel Tchaj-wanu, které vyvrcholily několikatisícovou demonstrací před prezidentským úřadem. Další případ následoval po tajfunu Morakot v roce 2009. Tehdy představovalo trvalé stěhování domorodých komunit četné kulturní, sociální, ekonomické a psychologické problémy.
Tato zlepšení a zavedení nových mechanismů by se mohla ukázat jako přínosná nejen v případě přírodních katastrof, ale i při jiných typech rozsáhlých mimořádných událostí.
Tento článek je součástí briefingu Bezpečnostního centra Evropské hodnoty, čtrnáctidenního zpravodaje o vývoji v Indo-Pacifiku. Pokud jej rádi čtete, přihlaste se k odběru zde.
