Článek
Co se děje?
Zabití 21letého taxikáře na motorce, Affana Kurniawana, který byl sražen policejním autem během protestů, vyvolalo pobouření v celé Indonésii. Affan nebyl militantním aktivistou, ale pouze zaměstnancem, který se nachomýtl chaosu. Jeho smrt se teď stala bodem, který protestující sjednotil. Bezprostředním terčem je rozhodnutí parlamentu přiznat si štědré příspěvky na bydlení, i když úsporná opatření oslabují veřejné služby. Skutečná příčina nespokojenosti je však hlubší: pocit, že obyčejní Indonésané platí vysokou cenu za beztrestnost politické elity.
Eskalace napětí zatím vedla k nejméně deseti úmrtím a více než 700 zraněním. Podle Komise pro pohřešované osoby a oběti násilí (the Commission for Missing Persons and Victims of Violence) bylo namátkově zadrženo více než 3 000 lidí, a nejméně 20 aktivistů je stále pohřešováno. V Jakartě a po celém souostroví se tisíce Indonésanů, včetně studentů, občanských skupin a kurýrů, nadále shromažďují pod barvami odvážné růžové a hrdinské zelené (Brave Pink a Hero Green). Růžové hidžáby a plakáty evokují odvahu skrze soucit; zelené bundy, které jsou všudypřítomné mezi řidiči přepravních služeb, symbolizují odolnost a naději. Indonéské úřady slíbily vyšetřování a omezily některé výhody pro úředníky, nicméně jak se protesty rozšířily do velkých měst, následovaly zadržení, žhářství a střety s policií.
V mladé demokracii, která se teprve před necelými třemi desítkami let vymanila ze Suhartova diktátorského, autoritářského a kleptokratického režimu známého jako Orde Baru (Nový řád), otevírá demokratický úpadek pod prezidentem Prabowem Subiantem čerstvě zahojené rány.
Jaké jsou širší souvislosti?
Indonésie zažívá růst bez rovnosti. Oficiální údaje hlásají čtvrtletní růst HDP o více než 5 %, ale inflace, nejistota zaměstnání a stagnující mzdy těžce doléhají na pracovníky. Pracující třída – včetně řidičů, továrních dělníků a učitelů – se cítí pod tlakem, zatímco střední třída se zmenšuje v důsledku raketového růstu životních nákladů a ubývajících příležitostí pro osobní a profesní růst. Symbolicky, parlamentní příspěvek na bydlení ve výši 50 milionů Indonéských rupií (IDR) (přibližně 3 000 EUR měsíčně) zastiňuje průměrnou mzdu 5 milionů IDR, což podněcuje vnímání obohacování elit. Tyto rozdíly, spolu se škrty v rozpočtech na zdravotnictví a školství, podkopaly důvěru veřejnosti v Prabowa a jeho vládu.
Globální tlaky ještě více přiživují domácí obavy; Trumpova cla a průmyslová nadkapacita Číny oslabily indonéský export a zaplavily trhy levnějším zbožím. Mezitím netransparentnost údajů Prawobovy vlády, která trvá na silném růstu a zároveň se vyhýbá transparentnosti při zveřejňování údajů o nezaměstnanosti, prohlubuje cynismus veřejnosti. Pro mnohé se Affanova smrt stala důkazem, že stát nejen ignoruje ekonomické potíže, ale také při výzvách nasazuje hrubou sílu. Protesty tak spojují materiální stížnosti s nedůvěrou v instituce. Jsou pokračováním letošních mobilizací #IndonesiaGelap (Temná Indonésie), během nichž mladí Indonésané odsuzovali úsporná opatření a postupující militarizaci.
Reakce státu vyvolala obavy z úpadku demokracie. Zásahy vodními děly, zákazy vycházení a hromadné zatýkání připomínají autoritářské praktiky z éry Orde Baru. Prabowovo varování, že protesty hraničí s „vlastizradou“, signalizuje zužování občanského prostoru. Protestující proto pokračují v odporu pomocí kreativních, vizuálně velmi působivých forem nesouhlasu: anime vlajkami, růžovo-zelenými barvami a virálními klipy na TikToku. Tato „vizuální rebelie“ odebírá státu narativní moc a propojuje hněv ulice s kulturní rezonancí.
Tento impuls výrazně posílila solidarita ze zahraničí. V rámci fenoménu tzv. „SEAblings“ (southeast asian siblings, sourozenci z jihovýchodní Asie) občané Malajsie, Thajska a Filipín posílají indonéským řidičům rozvážkových služeb jídlo a zveřejňují povzbuzující vzkazy online. Tato skromná, ale nápadná gesta podtrhují, jak silně rezonují nepokoje v Indonésii v celém regionu. Podobně jako Milk Tea Alliance připomínají SEAblings Prabowovi, že jeho domácí legitimita je zkoumána nejen doma, ale i digitálně propojenou veřejností v celé jihovýchodní Asii.
Proč je to důležité?
Nepokoje v Indonésii ilustrují, jak mohou symboly podněcovat nespokojenost se systémem. Odvážná růžová a hrdinská zelená dávají vizuální podobu hnutí poháněnému ekonomickou nerovností, beztrestností elit a omezováním občanských svobod. Paradox je generační: stejná mládež, která v roce 2024 přijala Prabowův populismus na TikToku, nyní vede protesty proti němu. Pro jiné demokracie (včetně těch v Evropě) je poučením, že stabilita demokratického režimu nespočívá v růstu, ale v tom, zda jeho demokracie dokáže absorbovat nesouhlas, aniž by sklouzla k represi. Nadcházející týdny ukážou, zda Prabowo bude barevné protesty vnímat jako varování, nebo se je pokusí silou potlačit.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
