Článek
Co se děje?
Dne 26. června začal v Honolulu na Havaji 29. ročník Rim of the Pacific (RIMPAC) – největší mezinárodní námořní vojenské cvičení na světě. Hostitelem manévrů je velitel Tichomořské flotily Spojených států amerických a účastní se jich také sedm evropských zemí: Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko a Spojené království. Významným rysem letošních cvičení je účast plavidel, která kotví v Indo-Pacifiku i Euroatlantickém prostoru. Rostoucí propojení strategických zájmů Čínské lidové republiky (ČLR) a Ruské federace (RF) zvyšuje naléhavost porozumění propojeným bezpečnostním výzvám, kterým čelí spojenci a jejich partneři v obou regionech. Také podněcuje další spolupráci za účelem zajištění interoperability a posílení holistických, multiregionálních přístupů k posile odstrašování a zvyšování odolnosti států proti potenciální agresi ze strany autoritářských režimů v oblasti.
Jaké jsou širší souvislosti?
Povaha RIMPACu, velkého cvičení, jež se koná každé dva roky a které koordinují Spojené státy, se za poslední desetiletí dramaticky změnila. V roce 2014 se cvičení poprvé účastnila také ČLR. Stalo se tak poté, co tehdejší americký prezident Barack Obama k manévrům přizval čínského vůdce Si Ťin-pchinga (習近平), a to během společných úvodních setkání obou státníků na statku Sunnylands v Kalifornii. Ačkoli byly vztahy mezi Pekingem a Washingtonem již tehdy napjaté, vnímala Obamova administrativa „zlepšení a posílení vojenských vztahů mezi oběma zeměmi a podporu budování nového modelu vojenských vztahů mezi oběma stranami“ jako nástroj nezbytný pro normalizaci bilaterálních vztahů a zajištění regionální stability v Indo-Pacifiku. Zatímco někteří odborníci tvrdili, že účast Číny na RIMPACu 2014 byla „významná spíše symbolicky než prakticky“, šlo o cvičení, které mělo budovat zejména vzájemnou důvěru a upřednostňovat spolupráci nad soupeřením v případech, ve kterých to bylo možné. Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA) se zúčastnilo cvičení znovu v roce 2016.
Nyní přeskočme deset let. Vztahy mezi Spojenými státy a ČLR jsou nyní na historicky nejnižší úrovni a bylo by velmi obtížné představit si přítomnost plavidel PLA u pobřeží Havaje. Jedním z vysvětlení pro rozhodnutí Washingtonu opět ČLR k manévrům nepřizvat je zejména rostoucí agresivita čínského státu v celém indo-pacifickém regionu. Ta zahrnuje např. budování a militarizaci dalších umělých ostrovů v mezinárodních vodách, eskalaci námořních sporů v Jihočínském moři — zejména pak fyzické násilí zaměřené proti zásobovací misi filipínského námořnictva poblíž útesu Druhé Thomasovy mělčiny v červnu 2024 — a rozsáhlé hybridní aktivity kolem Tchaj-wanu. V důsledku těchto čínských aktivit jsou dny appeasementu sečteny.
Ačkoli se Čína od roku 2016 na Havaj k účasti na RIMPACu nevrátila, je pozoruhodné, že jsou zde nyní výrazně zastoupeny zejména evropské státy. A právě tento fakt odráží ducha doby: Severoatlantická aliance (NATO), která se dříve zaměřovala výhradně na bezpečnost a obranu euroatlantického prostoru, stále více institucionalizuje své partnerství v indo-pacifickém regionu, včetně Individuálně přizpůsobených partnerských programů (ITPPs) s Austrálií, Novým Zélandem, Japonskem a Korejskou republikou. Navzdory probíhající ruské invazi na Ukrajině vyslalo Německo na cvičení dvě lodě (včetně jedné z nejnovějších lodí německého námořnictva, první třídy fregaty F125 „Baden-Wuerttemberg“) jako součást svého dalšího nasazení v Indo-Pacifiku. Kromě toho se manévrů účastní také Francie, a to poprvé i s plavidlem, které kotví na základně v pevninské Francii (fregata třídy FREMM Aquitaine „Bretagne D655“ se základnou v Brestu), namísto plavidel se základnou v Tahiti nebo Nové Kaledonii, jako tomu bylo během předchozích cvičení RIMPACu.
Proč je to důležité?
Navzdory geografické vzdálenosti jsou bezpečnost a prosperita indo-pacifického a euroatlantického prostoru vysoce propojeny. Jednotlivé evropské země, včetně Francie a Spojeného království, mají v indo-pacifickém prostoru také teritoriální zájmy. Spojené království a Nizozemsko zároveň již dříve oznámily plány na pravidelné námořní nasazení v této oblasti. Proto je zásadní, aby evropské země dostály svému závazku spolupracovat se spojenci a partnery v regionu na udržování míru a stability, ochraně mezinárodního řádu založeného na pravidlech tváří v tvář rostoucí asertivitě aspirujících regionálních autoritářských hegemonů. Cvičení RIMPAC jsou klíčová pro posilování vzájemné důvěry mezi zúčastněnými stranami.
To je obzvláště důležité zejména nyní, před klíčovými volbami ve Spojených státech – pokračující podpora Američanů směrem k evropským spojencům závisí na schopnosti Evropanů navyšovat své obranné výdaje a učinit tak sdílení nákladů v oblasti kolektivní obrany spravedlivějším. I když účast na RIMPACu nutně nemusí být ukazatelem toho, jak evropské vlády využijí sílu svých peněženek, jedná se o dobrý ukazatel míry jejich závazků směrem k ochraně míru a stability nad rámec euroatlantického prostoru. Silná evropská účast na RIMPACu 2024 je proto krok správným směrem.
