Článek
Co se děje?
V rámci širšího Balíčku obnovy pravomocí ministerstva zahraničí Spojených států schválil 18. září Výbor pro zahraniční záležitosti Sněmovny reprezentantů uvedení série významných zákonů do legislativního procesu. Balíček mimo jiné obsahuje návrh zákona, který se dotýká jednoho ze tří základních pilířů vztahů mezi Spojenými státy a Čínskou republikou (Tchaj-wanem) – tzv. „Šesti ujištění“ (Six Assurances). Tato zahraničněpolitická doktrína se zaměřuje především na vojenskou a bezpečnostní spolupráci mezi oběma státy. Nový návrh zákona nazvaný „Zákon o šesti ujištění Tchaj-wanu“ (Six Assurances to Taiwan Act) byl předložen na základě shody mezi republikány a demokraty a zatím není jasné, zda bude v nadcházejících měsících schválen. Pokud k tomu dojde, Spojené státy tím významně prohloubí své zahraničněpolitické závazky a posílí tak bezpečnostní partnerství s ostrovní zemí, která čelí stále větší hrozbě ze strany Čínské lidové republiky (ČLR). Případné schválení však s sebou může nést i určitá rizika, včetně omezení flexibility při výkonu amerických závazků i limitovat způsob, jakými se utváří strategické kalkulace mezi Spojenými státy, Čínou a Tchaj-wanem.
Jaké jsou širší souvislosti?
V kontextu dlouhodobého úsilí Pekingu o mezinárodní izolaci Tchaj-wanu a zamezení navazování diplomatických styků s jinými státy, představují vztahy této ostrovní země s ostatními zeměmi a mezinárodními organizacemi mimořádně citlivou zahraničněpolitickou záležitost. Tchaj-wan jakožto suverénní stát oficiálně uznává pouze 11 členských států OSN a Svatý stolec ve Vatikánu. Rovněž Spojené státy americké se musely v rámci navázání diplomatických vztahů s ČLR v roce 1979 oficiálnímu uznání Čínské republiky vyhnout. Prostřednictvím unikátního právně-politického rámce však jednostranně vytyčily podobu neoficiálních bilaterálních vztahů s tímto klíčovým bezpečnostním partnerem. Tento právní rámec stojí na třech základních pilířích, jimiž jsou Zákon o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act),Tři společná komuniké (Three Joint Communiqués) a na ně navazující Šest ujištění (Six Assurances). Poslední ze zmíněných pilířů představuje soubor šesti klíčových zásad americké zahraniční politiky z roku 1982, jejichž cílem bylo v období normalizace vztahů mezi Washingtonem a Pekingem ujistit jak Tchaj-wan, tak americký Kongres, že Spojené státy budou Tchaj-wan i nadále pevně podporovat.
Spojené státy v rámci Šesti ujištění potvrdily, že si v otázkách Tchaj-wanu zachovají nezávislý přístup, zejména pokud jde o prodej zbraní a výklad Zákona o vztazích s Tchaj-wanem, a to bez dalších konzultací s Pekingem. Zároveň odmítly hrát roli prostředníka ve vtazích mezi oběma stranami Tchajwanského průlivu a neuznaly čínskou svrchovanost nad Tchaj-wanem. Zdůraznily také, že otázku jeho statusu mají Číňané sami vyřešit pokojnou cestou. Jedná se tudíž o soubor zahraničně-politických směrnic, které mají významné právní a zahraničně-politické důsledky s ohledem na vztahy mezi všemi třemi zúčastněnými aktéry. Tyto principy jsou od svého vzniku svázány s výkonnou mocí.
Nicméně skrze návrh nového zákona se kongres snaží předejít neočekávaným okolnostem v souvislosti s nepředvídatelnou zahraniční politikou Donalda Trumpa, který od svého nástupu do druhého funkčního období značně poškodil tchajwansko-americké vztahy. Washington nedávno odmítl tradiční neoficiální zastávku tchajwanského prezidenta Williama Laie (Laj Čching-te, 賴清德) na americké půdě a uvalil na ostrovní stát vysoká cla. Současná americká administrativa také předložila návrh na zdanění polovodičů – nejdůležitějšího vývozního artiklu Tchaj-wanu – sazbou 100 %, zrušila setkání nejvyšších představitelů obranné politiky obou států a také zřejmě zrušila slíbenou vojenskou pomoc Tchaj-wanu ve prospěch prodeje zbraní. Těmito kroky, a dalšími ústupky vůči ČLR, vysílá Donald Trump nebezpečné signály a může Peking podnítit k ještě agresivnější politice vůči Tchaj-wanu. I proto se těmito otázkami nyní zabývá americký Kongres.
Princip Šesti ujištění má totiž doposud poměrně specifický právní status, který bývá často nesprávně interpretován, neboť se neopírá o žádnou formální mezinárodní smlouvu ani právně závazný dokument. Jeho znění má však být na základě nově předloženého zákona kodifikovaného v americké legislativě, čímž by si Spojené státy záměrně zúžily manévrovací prostor při jeho dodržování. Hlavním cílem má být odstrašení Pekingu a utvrzení Tchaj-wanu v důvěře ve status quo v Tchajwanské úžině. Návrh zákona totiž stanovuje, že žádná současná ani budoucí americká administrativa nebude moci měnit dosavadní principy politiky Spojených států vůči Tchaj-wanu bez souhlasu obou komor amerického Kongresu. Oficiálně by tak ukotvil a prohloubil americké bezpečnostní závazky vůči Tchaj-wanu, jelikož podoba vztahů mezi těmito dvěma klíčovými pacifickými partnery by tak byla chráněna před momentálními zvraty v americko-čínských vztazích.
Proč je to důležité?
Z různých důvodů (např. omezená flexibilita při strategických kalkulacích a rychlosti rozhodování v situacích vyžadujících rychlou reakci) může být zásah Kongresu do politiky vůči Tchaj-wanu riskantní. Více než 50 let výkonná moc opatrně udržovala stabilitu v těchto vysoce citlivých otázkách, čímž dlouhodobě přispívala k míru v Tchajwanské úžině. Současná americká administrativa však neprojevuje sklon k opatrnosti ani stabilitě, a pokud jde o Tchaj-wan, postoje prezidenta Donalda Trumpa jsou zvláště proměnlivé a nepředvídatelné. Kongres proto usiluje o stabilizaci současné situace, napravuje pošramocené vztahy mezi Washingtonem a Tchaj-pejí a snaží se předejít případným přílišným ústupkům současné či budoucí americké exekutivy vůči Pekingu, který na Spojené státy vyvíjí rostoucí geopolitický tlak. Nově navrhovaná legislativa může tuto klíčovou roli sehrát, přičemž bude hodně záležet na její precizní formulaci a následné implementaci. Pokud bude nakonec schválena, půjde o nejvýznamnější formální změnu v americko-tchajwanských vztazích za několik posledních dekád.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
