Článek
Co se děje?
9. srpna 2024 uplynuly dva roky ode dne, kdy Joe Biden podepsal jeden z nejdůležitějších zákonů svého prezidentství. Tomu se zkráceně říká CHIPS Act a ve střednědobém horizontu je mnohými bezpečnostními experty vnímán jako jedno z nejvýznamnějších legislativních opatření posledních let, které mj. spoluurčuje trajektorii mocenského soupeření mezi Spojenými státy a komunistickou Čínou (ČLR). Je tomu tak zejména proto, že cílem tohoto zákona je skrze státní dotace, půjčky, daňové úlevy a jiné pobídky v konečném důsledku znovu zajistit americkou soběstačnost v oblasti výroby mikročipů, jakožto jedné z nejdůležitějších strategických komodit současnosti. Z toho důvodu je důležité si ono výročí připomenout a podívat se blíže na to, jaké výsledky doposud Bidenova průmyslová politika přinesla.
Jaké jsou širší souvislosti?
Spojené státy, jakožto bývalý světový lídr v oblasti navrhování a výroby čipů, jsou dnes v této oblasti takřka zcela závislé na zemích Indo-Pacifiku, zejména pak na tchajwanské společnosti TSMC, která v současné době vyrábí zhruba 90 % světové produkce nejpokročilejších mikročipů, přičemž nynější výrobní kapacita Spojených států klesla na zhruba 8 % globální produkce a na 0 % v oblasti nejpokročilejších mikročipů. Bylo to právě narušení globálních dodavatelských řetězců v kontextu koronavirové krize a asertivity ČLR, kdy si Spojené státy plně uvědomily svou kritickou zranitelnost a potenciálně velmi nebezpečnou závislost na zemích, které leží v geopolitickém ohnisku současného mezinárodního uspořádání. Podle některých propočtů by totiž krize v tchajwanské úžině měla mj. z ekonomického hlediska zhruba tisícinásobně horší důsledky než současná válka v Ukrajině. Cílem zákona proto bylo ze státní kasy investovat téměř 53 miliard dolarů do výroby polovodičů na území Spojených států, do výzkumu, vývoje a kvalifikované pracovní síly a zajistit tak strategickou soběstačnost země od softwarového designu až po konečnou výrobu polovodičů.
Výsledky jsou již hmatatelné a po dvou letech od schválení zákona se zdá, že se Spojené státy skutečně vydaly předurčeným směrem. Americké ministerstvo obchodu již alokovalo skrze předběžné dohody přes 30 z celkových 39 miliard dolarů určených k výstavbě nových nejmodernějších továren. Výdaje na průmyslovou výstavbu výrobních kapacit v oblasti elektrotechniky se od roku 2022 zčtyřnásobily, čímž se celkové dohodnuté investice desítek firem v oblasti elektrotechniky a výroby polovodičů v celých Spojených státech za tři roky vyšplhaly na bezmála 400 miliard dolarů. Smlouvy, které ministerstvo podepsalo s firmami jako jsou Samsung, Intel nebo TSMC, mají dát vzniknout třem samostatným klastrům výroby nejpokročilejších čipů – v Arizoně, Texasu a v Ohiu, a vytvořit tak další desítky tisíc pracovních míst v mnoha odvětvích od logistiky až po samotnou výrobu. Čtvrtý klastr má pak vzniknout na základě smluv uzavřených s firmou Micron ve Státě New York.
Značná část prostředků v hodnotě miliard dolarů má být takéinvestována do výzkumu a vývoje právě za účelem udržení si strategicky klíčového technologického náskoku před zbytkem světa, který si Spojené státy udržovaly již od dob Studené války. Další finance mají proudit do výroby a vývoje komponentů, jež budou určeny k vojenským a obranným prostředkům a k zajištění bezpečných dodavatelských řetězců, nezbytných pro jejich výrobu. V této souvislosti již byla např. schválena dotace pro britskou firmou BAE za účelem výroby čipů pro letouny F-15 a F-35 v celkové výši 35 milionů dolarů.
Proč je to důležité?
Výstavba supermoderních továren má zajistit Spojeným státůmdo roku 2032 zhruba 28% podíl světové výrobní kapacity nejmodernějších mikročipů, avšak jedná se o běh na dlouhou trať. Vládě se prozatím výrobní kapacity zejména z tohoto důvodu navýšit nepodařilo, a i když je země na dobré cestě stát se během příštích let opět velmocí v oblasti produkce polovodičů, časový horizont, se kterým zákon počítá, může nejen pro Spojené státy potenciálně znamenat obrovský problém. V roce 2027 má být ČLR podle politického zadání komunistické strany připravena k invazi na Tchaj-wan a pokud dojde ke krizi v Tchajwanském průlivu nebo v Jihočínském moři dříve, než se západním státům podaří nastartovat výrobu a diverzifikovat dodavatelské řetězce, ekonomické i politické důsledky těchto událostí mohou být i pro Českou republiku nedozírné. Časový horizont však není jediný problém, se kterým se mohou Spojené státy, potažmo Západ jako celek v tomto ohledu potýkat. Jedná se také mj. o nutný dostatek vysoce kvalifikované pracovní síly, která je potřeba pro celý nesmírně náročný produkční a technologicky pokročilý ekosystém a další výzvu může představovat např. také další schopnost inovací, udržitelnost výroby a konkurenceschopnost jejího financování v delším časovém horizontu, jelikož štědré pobídky pro firmy budou nepochybně přicházet také ze strany dalších států.
Tento článek je součástí briefingu Bezpečnostního centra Evropské hodnoty, čtrnáctidenního zpravodaje o vývoji v Indo-Pacifiku. Pokud jej rádi čtete, můžete si ho zdarma předplatit zde.
