Článek
Co se děje?
Prvního srpna si Tchaj-wan připomíná Den domorodých obyvatel, svátek zavedený před deseti lety na počest původních obyvatel ostrova. Tato událost, která se koná osm dní před Mezinárodním dnem domorodých obyvatel světa, má za cíl připomenout historické nespravedlnosti, podpořit ochranu kulturního dědictví a zvýšit porozumění veřejnosti. Způsoby, jakými se místní tchajwanské samosprávy rozhodnou tento den oslavit, však často ukazují na přetrvávající napětí mezi skutečným připomínáním a komodifikací kultury.
Jaké jsou širší souvislosti?
Letošní oslavy tento kontrast obzvláště zviditelnily. Zahajovací ceremoniál v Tchaj-peji byl hlasitým projevem kulturní kontinuity: Dětský sbor Puzangalan předvedl společně se zpěváky Sangpuyem a Wu Chao-enem (吳昊恩) z etnika Puyuma mezigenerační provedení písně Lalai etnika Pchaj-wan. Samospráva města Tchao-jüanu pak naopak připravila propagační akci systému městské hromadné dopravy, kdy poskytovala bezplatnou jízdu metrem cestujícím oblečeným v domorodých krojích. Tato akce byla sice prezentována jako inkluzivní gesto, sklidila však kritiku pro zjednodušování složitých kulturních signifikantů na povrchní vizuální symboly, čímž měla napomáhat udržování stereotypů a zanedbávat hluboké symbolické významy, které jsou v tradičních krojích obsažené.
Austronéské domorodé obyvatelstvo Tchaj-wanu čítá přibližně 610 000 osob, což představuje asi 2,6 % celkové populace ostrova. Více než polovina domorodých obyvatel Tchaj-wanu žije v městských oblastech. V současné době existuje 16 oficiálně uznaných skupin s rozmanitými sociálními, kulturními, materiálními a jazykovými tradicemi. Jak na svých webových stránkách uvádí tchajwanská Rada domorodých obyvatel, domorodé obyvatelstvo je „původním vlastníkem Tchaj-wanu“. Přesto byly tyto etnické skupiny po více než čtyři století ovládány cizími mocnostmi, které je často škatulkovaly do různých uměle vytvořených kategorií a označovaly je hanlivými termíny. Pojmenování jako divoch (番) – k němuž se vázaly podkategorie jako uvařený/zkrocený (熟番), syrový/necivilizovaný (生番) –nebo jako později krajané z hor (山胞) byla diskriminační, stigmatizující a upírala domorodým obyvatelům možnost definovat si svou vlastní identitu.
S nástupem sociálních hnutí se na Tchaj-wanu začalo zasazovat o svá práva i domorodé obyvatelstvo. Hnutí za práva domorodých obyvatel vzneslo řadu požadavků, včetně obnovy domorodých jmen, zřízení institucí pod kontrolou domorodých obyvatel, restituce tradičních území a požadavku sebeurčení. Tyto snahy vyústily ve vytvoření Rady domorodého obyvatelstva – řídícího orgánu na ministerské úrovni –, přijetí Základního zákona o domorodém obyvatelstvu a Zákona o rozvoji domorodých jazyků. V roce 1997, během čtvrtého kola schvalování ústavních dodatků, byl formálně přijat termín „domorodé obyvatelstvo“ (原住民族) jako jediné oficiální označení pro domorodé obyvatelstvo Tchaj-wanu. Symbolické vyvrcholení tohoto vývoje nastalo v roce 2016, kdy prezidentka Cchaj Jing-wen pronesla u příležitosti Dne domorodého obyvatelstva svou historickou omluvu domorodému obyvatelstvu.
Navzdory významnému pokroku musí Tchaj-wan k posílení vzájemného respektu a skutečného mezikulturního porozumění mezi domorodými komunitami a širokou tchajwanskou veřejností ujít ještě velký kus cesty. Domorodé obyvatelstvo i nadále čelí dezintepretaci své identity a jeho kulturní autonomie, zejména v oblasti dědictví a sebeprezentace, je často přehlížena. Stojí za zmínku, že historické omluvě prezidentky Cchaj Jing-wen předcházely několikadenní protesty domorodých obyvatel, které požadovaly místo symbolických gest hmatatelné činy.
Proč je to důležité?
Propagační akce tchaojüanského metra ilustruje povrchní přístup ke kulturní komunikaci. Redukováním oděvu s hlubokým symbolickým významem jen na vágní estetiku tato iniciativa posiluje zastaralé stereotypy a kulturní apropriaci. Skutečnost, že staniční personál, který rozhodoval, zdali má daný cestující nárok na jízdu zdarma, neměl příslušné odborné proškolení, jen podtrhuje nahodilost této akce a její tendenci k dezinterpretaci domorodé identity. Takováto politika zjednodušuje kulturní specifičnost 16 uznaných tchajwanských domorodých skupin a ukazuje na omezenou kulturní gramotnost osob s rozhodovacími pravomocemi.
Kulturní oslavy sice mohou sloužit jako výchozí bod k tomu, aby se veřejnost dostala do styku s domorodou kulturou, ale nemohou být náhražkou strukturálních změn, které by chránily práva a sebeprezentaci domorodých obyvatel. Nesprávná interpretace a komodifikace domorodých kultur není výlučnou záležitostí Tchaj-wanu: je součástí globálních trendů, kdy jsou domorodí obyvatelé symbolicky oslavováni, ale podstatné otázky – jako autonomie, pozemková práva či politická participace – nejsou uspokojivě řešeny.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
