Článek
Co se děje?
Před třemi měsíci zemřela ve věku 92 let poslední z tchajwanských „žen útěchy“ a Tchaj-wan teď volá po spravedlnosti.
Termínem „ženy útěchy“ (comfort women, 慰安婦) se označují ženy z východní Asie, především z Koreje, Číny, Tchaj-wanu a Filipín, které byly během druhé světové války nuceny ozbrojenými silami Japonského císařství (Imperial Japanese Armed Forces, IJAF) k sexuálnímu otroctví a práci v nevěstinci, údajně proto, aby „bránily vojákům ve špatném chování“. Odhaduje se, že k tomuto typu sexuálního otroctví bylo přinuceno 80 000 až 200 000 žen, z toho asi 2 000 Tchajwanek.
S úmrtím poslední známé ženy útěchy (jejíž jméno zůstává anonymní) na Tchaj-wanu se aktivistky z organizace Taipei Women's Rescue Foundation (TWRF) snaží prosadit uctívání památky těchto obětí, a zahrnutí jejich příběhů do vzdělávacího kurikula Tchaj-wanu. V roce 2016 otevřela tato nadace, jejíž misí je řešit problémy týkající se obětí obchodování s lidmi a obětí domácího násilí, v Tchaj-peji muzeum věnované těmto ženám. Muzeum Ama (název pochází z tchajwanského označení pro babičku) nyní čeká na znovuotevření v nových prostorách.
Jaké jsou širší souvislosti?
Na konferenci, která se konala ve středu 14. srpna, nadace požádala o začlenění problematiky žen útěchy a dalších obětí porušování lidských práv do učebnic dějepisu i do národních archivů, v nichž tyto historické události dosud chybí. „Studenti mají právo dozvědět se o této skutečnosti pravdu a být poučeni o právech žen,“ řekla Tu Jing-čchiou (杜瑛秋), generální ředitelka TWRF. Dále zdůraznila problém malé informovanosti o utrpení žen v období válek.
Tchaj-wan není jedinou zemí, která se snaží vyrovnat s touto kapitolou své historie. Jižní Korea po desetiletí usiluje o formální omluvu Japonska, o kterém tvrdí, že se dosud oficiálně neomluvilo. V roce 2015 nakonec z Japonska přišlo vyjádření lítosti v podobě dohody v hodnotě 1 miliardy jenů (7,2 milionu USD, přes 156 mil. Kč) jako odškodnění sexuálních otrokyň z druhé světové války. Jihokorejská vláda dohodu přijala, ale přeživší oběti ji považovaly za nedostatečnou. Bývalý ministr zahraničí Fumio Kišida (nyní premiér) se při této příležitosti omluvil za „vážnou urážku na cti a důstojnosti velkého počtu žen“.
O tři týdny později toto prohlášení rozporoval tehdejší premiér Šinzó Abe v japonském parlamentu. „Nenašel se žádný dokument, který by říkal, že tyto ‚ženy útěchy‘ byly odvedeny násilně,“ řekl Abe. Rozhodnutí jihokorejského soudu navíc v roce 2021 nároky obětí na náhradu škody japonskou vládou zamítlo.
Proč je to důležité?
Diskuze sexuální povahy, především pokud jde o práva žen, mohou být v konzervativních asijských společnostech tabu, obzvláště v případech, které se týkají zneužívání. I kvůli tomu se oběti těchto zločinů přihlásily až téměř o půl století později.
Japonsko dnes čelí neustálému tlaku několika zemí, aby se omluvilo za válečné zločiny spáchané na ženách během druhé světové války a zaplatilo reparace. Nejúspěšnější ve svém snažení se zdá být Jižní Korea, kde se 14. srpna slaví Pamětní Den pro Korejky, které byly během války nuceny k sexuálnímu otroctví v japonských vojenských nevěstincích.
V jiných zemích, jako jsou Filipíny, zbývající oběti a jejich rodiny stále bojují za uznání problému jako mezinárodního tématu lidských práv a za vyvrácení tvrzení, že sexuální otroctví je konsenzuální nebo lukrativní pracovní nabídka.
Tento článek je součástí briefingu Bezpečnostního centra Evropské hodnoty, čtrnáctidenního zpravodaje o vývoji v Indo-Pacifiku. Pokud jej rádi čtete, můžete si ho zdarma předplatit zde.
