Článek
Co se děje?
Zákonodárkyni Demokratické pokrokové strany Chuang Ťie (黃捷) zařadila minulý týden stanice BBC na svůj seznam 100 nejvýznamnějších žen roku 2024. Chuang Ťie se tak stala první tchajwanskou političkou, které se dostalo tohoto prestižního uznání. V posledních letech se na seznamu objevily i jiné ženy z Tchaj-wanu, například dharmová mistryně Čeng-jen (證嚴) – buddhistická filantropka a zakladatelka humanitární organizace Cch’-ťi (慈濟) zařazená na seznam v roce 2022 – nebo Lin Nien-cch’ (林念慈) provozující společensky prospěšné podnikání v Nepálu. Tato uznání ukazují na rostoucí mezinárodní povědomí o přínosu a úspěších tchajwanských žen.
Jaké jsou širší souvislosti?
Jako hlasitá zastánkyně reforem v oblasti genderových a ženských práv se Chuang Ťie zasazuje například o zlepšení přístupu k léčbě neplodnosti pro svobodné ženy a lesbické páry a bojuje proti digitálnímu sexuálnímu násilí i proti menstruační chudobě. Je první zákonodárkyní na Tchaj-wanu hlásící se ke komunitě LGBTQ+ a nejmladší členkou zákonodárného sboru v zemi. Její úspěchy navazují na několik desetiletí feministického aktivismu na Tchaj-wanu snažícího se změnit hluboce zakořeněnou patriarchální strukturu tchajwanské společnosti.
V tradiční etnicky čínské společnosti vyžaduje konfuciánský ideál harmonie, aby ženy za cílem udržení hierarchických vztahů obětovaly svou důstojnost a blahobyt. Naproti tomu se u původních austronéských obyvatel Tchaj-wanu tradičně vyskytovala dělba práce mezi pohlavími založená spíše na specializaci rolí než na dominanci. V těchto domorodých komunitách však pod vlivem moderních koloniálních států došlo k významným změnám. Složité a rozmanité genderové rozdíly byly postupně nahrazeny patriarchálními normami, což vedlo k rostoucím nárokům na roli domorodé ženy.
Současné ženské hnutí na Tchaj-wanu vzniklo v 70. letech 20. století, vyvíjelo se souběžně s demokratizačním hnutím a odráželo širší společenské změny. Na počátku 90. let 20. století se tchajwanské feministické hnutí soustředilo kolem dvou klíčových nátlakových skupin: Osvětové nadace (The Awakening Foudnation, 婦女新知基金會) a Nadace svazu žen v domácnosti (Homemakers United Foundation, HUF, 主婦聯盟環境保護基金會). První z nich prosazovala individualistický feminismus zaměřený na autonomii a právní rovnost, zatímco HUF mobilizovala ženy v domácnosti a matky a prosazovala feminismus v rámci společenských vztahů, v nichž měla sice existovat sociální rovnost, ale měly se udržet i tradiční ženské role. Postupně, jak se stále více žen dostávalo do zákonodárného sboru, prosazovaly legislativu na ochranu a podporu ženských práv, včetně zákona o prevenci domácího násilí z roku 1998 (家庭暴力防治法), zákona o rovnosti žen a mužů v zaměstnání z roku 2002 (性別工作平等法), zákona o rovnosti žen a mužů v oblasti vzdělávání z roku 2004 (性別平等教育法), zákona o prevenci trestných činů sexuálního napadení z roku 2005 (性侵害防治法) a zákona o prevenci sexuálního obtěžování z roku 2005 (性騷擾防治法). V roce 2007 schválil legislativní dvůr díky podpoře ženských skupin návrh na přistoupení k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Ačkoli se Tchaj-wan nemůže formálně zapojit do struktur OSN, Tchaj-pej podnikla významné kroky tím, že v roce 2009 vypracovala první národní zprávu a v roce 2011 přijala prováděcí zákon, čímž začlenila CEDAW do domácího práva. Takovýto vývoj připravil půdu pro návrh bývalé prezidentky Cchaj Jing-wen z roku 2023 s cílem posílení stávajících zákonů o rovnosti, který následoval po sérii mediálně přetřásaných případů sexuálního obtěžování, do nichž byli zapleteni politici z vládnoucí DPP i opozičních stran.
Zvolení Cchaj prezidentkou v roce 2016 a její znovuzvolení v roce 2020 ukazuje, že se politické postavení žen na Tchaj-wanu postupně zlepšuje. Tato dynamika se dále projevila v komunálních volbách v roce 2022, kdy počet žen v čele místních samospráv dosáhl historického maxima 56,3 % a počet žen na vládních postech narostl téměř o 10 %.
Proč je to důležité?
Podle statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je Tchaj-wan první zemí, která legalizovala sňatky osob stejného pohlaví. Tchaj-wan zároveň zaujímá první místo v Asii v oblasti genderové rovnosti. Země si však zachovává tradiční rozvodové a dědické zákony příznivé pro muže či zpátečnické postoje k sexuální aktivitě a zdravotní péči o ženy. Do roku 2021 Tchaj-wan stále ještě nedekriminalizoval mimomanželské vztahy pro obě pohlaví (téměř 70 % obyvatel podporuje kriminalizaci nevěry). Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče mezitím dosud zvažuje změny, které by umožnily vdaným ženám podstoupit interrupci bez souhlasu manžela. Minulý měsíc tchajwanské ministerstvo spravedlnosti až po protestech ženských skupin stáhlo svůj návrh na zvýšení finančních trestů za nelegální interrupce. Tyto příklady poukazují na přetrvávající napětí mezi právním pokrokem a hluboce zakořeněnými tradičními hodnotami a zdůrazňují potřebu v prosazování skutečné rovnosti žen a mužů i nadále pokračovat.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
