Článek
Zatímco první konference se konaly v Tokiu, pořadatelství posledních ročníků rotuje každé tři roky mezi Jokohamou a vybranými africkými městy. Letos se japonští představitelé setkali se zástupci 49 afrických zemí, aby diskutovali o míru a stabilitě, jakož i o hospodářském a sociálním rozvoji. TICAD však není pouze nástrojem k posílení vztahů Japonska s africkými partnery, ale také k vyvažování vlivu Číny a Ruska na kontinentu i mimo něj.
Jaké jsou širší souvislosti?
V 60. letech minulého století, kdy mnoho afrických zemí získalo nezávislost, nemělo Japonsko vůči nim žádnou systematickou strategii a hmotná pomoc této oblasti zůstávala minimální. První změna nastala s ropnou krizí v roce 1973, která Afriku zařadila mezi dodavatele ropy pro japonské ostrovy. Významný posun pak nastal na přelomu 80. a 90. let, kdy mezi západními zeměmi panovala všeobecná únava z poskytování pomoci. Japonská ekonomika byla v té době na svém vrcholu a Tokio se snažilo využít této situace k přechodu od pasivní diplomacie k diplomacii proaktivní skrze prosazování nového konceptu rozvoje Afriky. Stálá mise Japonska při Organizaci spojených národů (OSN) v New Yorku se rovněž domnívala, že nejlepším způsobem, jak zajistit zvolení Japonska nestálým členem Rady bezpečnosti OSN, je získat hlasy afrických zemí, a s tímto záměrem byla zorganizována první konference TICAD.
Kolem roku 2008 Tokio seznalo, že rychlý růst afrických ekonomik v kombinaci s bohatými přírodními zdroji a velkou populací představuje pro japonskou ekonomiku významnou příležitost. Vzhledem k tomu, že japonská diplomacie s Afrikou se během druhé vlády premiéra Šinzó Abeho od roku 2012 stala více strategickou, začala být konference TICAD vnímána jako základní kámen nového přístupu. V roce 2016 Abeoznámil Iniciativu svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku (anglicky Free and Open Indo-Pacific Initiative – FOIP) s cílem propojit země Indo-Pacifiku a východní Afriky na základě sdílených principů, jako je námořní řád založený na pravidlech, a to nepřímo s ohledem na rostoucí asertivitu Číny ve Východočínském a Jihočínském moři.
Od počátku 21. století však Čína získává v Africe stále větší vliv a rychle rozšiřuje svou přítomnost, ať už začleněním kontinentu do své iniciativy Pás a stezka či Vize 2035, jež má být vodítkem pro dlouhodobou spolupráci ve všech oblastech. Čínské investice vzrostly z pouhých 75 milionů USD v roce 2003 na 5,4 miliardy USD v roce 2018, čímž se Čína stala jedním z největších investorů v Africe, a to zejména v oblasti stavebnictví, těžby a výroby. Společnosti jako Huawei hrají rovněž ústřední roli při budování digitální infrastruktury a chytrých měst, a to i přes obavy ohledně vytváření závislostí na Číně či bezpečnosti dat.
Rusko má v Africe rovněž nezanedbatelný vliv, jak se ukázalo během hlasování v OSN po jeho invazi do Ukrajiny v roce 2022, kdy zhruba polovina z 54 afrických zemí Moskvu neodsoudila. Svou roli zde sehrály historické vazby, vojenská a politická spolupráce, hybridní operace Ruska nebo kombinace těchto faktorů. Na základě toho se Japonsko začalo obávat, že váhavost Afriky odsoudit Rusko by mohla povzbudit Čínu k podobným akcím v Asii. Proto před konferencí TICAD8 v roce 2022 Tokio prosazovalo, aby Tuniská deklarace obsahovala kritiku Ruska a odmítnutí pokusů o změnu statu quo silou. Komise Africké unie však upřednostnila, aby se Ukrajina vůbec nezmiňovala.
Proč je to důležité?
Letošní konference TICAD9 byla zakončena přijetím společné Jokohamské deklarace. Dokument vyzývá k posílení zemědělských systémů za účelem zajištění dodávek potravin, k rozvoji bezpečné a spolehlivé umělé inteligence a k odpovědné těžbě kritických minerálů s cílem zajistit jejich stabilní dodávky. Zdůrazňuje také rozšíření výměnných pobytů pro mládež, podporu start-upů a rozvoj lidských zdrojů. Deklarace dále zdůrazňuje posílení propojení mezi Afrikou a ostatními regiony, investice do dopravy a logistiky, zlepšení zdravotní péče a pandemické prevence či posílení předpovídání katastrof a připravenosti na ně. Japonsko se zavázalo podporovat mír a stabilitu na kontinentu a zdůraznilo, že dobré vládnutí, demokracie a právní stát jsou nezbytné pro udržitelný rozvoj Afriky. Japonský premiér Šigeru Išibauvedl, že společným řešením afrických problémů bude z růstu a prosperity kontinentu těžit i Japonsko, čímž vznikne pro obě strany vzájemně výhodný vztah. A protože africké země tvoří více než čtvrtinu členů OSN, jsou jejich hlasy rovněž zásadní pro udržení svobodného a otevřeného mezinárodního řádu založeného na pravidlech, na kterém si Japonsko dlouhodobě zakládá.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
