Článek
Co se děje?
Dne 27. března Japonsko zveřejnilo plán evakuace obyvatel z jihozápadních ostrovů Sakišima v prefektuře Okinawa v případě mimořádných událostí, jakou by byla například vojenská eskalace týkající se Tchaj-wanu. Jedná se o vůbec první takovýto plán. Jeho součástí jsou opatření pro případnou evakuaci přibližně 120 000 místních obyvatel a turistů. Celý proces by měl díky spolupráci Japonských sil sebeobrany, japonské pobřežní stráže a soukromého sektoru trvat přibližně šest dní. Evakuovaní by byli převezeni do ubytovacích zařízení na ostrově Kjúšú a v prefektuře Jamaguči. V ideálním případě by byli vždy všichni obyvatelé jednoho okresu převezeni do téže obce tak, aby se zachovala jejich místní komunita. Základní instrukce pro případ evakuace by měly být dokončeny v průběhu fiskálního roku 2026.
Jaké jsou širší souvislosti?
Okinawa bývá někdy nazývána „Havají Japonska“ a její obyvatelé jsou mnohdy spojováni se silnou kulturou pacifismu. Zeměpisná poloha souostroví Rjúkjú, na němž se Okinawa nachází, však nebyla mírumilovnému životu vždy nakloněna. Království Rjúkjú (1429-1879), ležící mezi Čínou a Japonskem, bylo v minulosti tributárním státem čínských dynastií a zároveň i vazalským státem Japonska. V roce 1879 Japonsko toto království zcela ovládlo a založilo zde prefekturu Okinawa, jež se během druhé světové války stala významným bojištěm. Letos v dubnu uplynulo 80 let od vypuknutí bitvy o Okinawu (1. dubna až 22. června 1945), která si na japonské straně vyžádala přes 200 000 obětí. Zahynul při ní každý čtvrtý obyvatel Okinawy, včetně 40 000 až 100 000 civilistů, z nichž mnozí byli japonskou císařskou armádou donuceni spáchat hromadnou sebevraždu. Tragická vzpomínka na tuto bitvu přispívá ke složitým vztahům Okinawy se zbytkem Japonska, neboť mnozí Okinawané mají pocit, že ústřední vláda neustále obětuje jejich zájmy ve prospěch hlavních japonských ostrovů.
Po druhé světové válce zůstala Okinawa pod kontrolou Spojených států a sloužila jako strategický uzel jak během korejské války, tak během války ve Vietnamu. USA zde vybudovaly několik velkých základen, a přestože pozemky, na kterých stojí, byly oficiálně vykoupeny, některé z těchto akvizic se údajně uskutečnily na základě podvodů či nátlaku. Okinawa byla Japonsku navrácena v roce 1972, ale i dnes se v této prefektuře nachází přibližně 70 % všech amerických vojenských zařízení v Japonsku. Američtí představitelé tvrdí, že jejich vojenská přítomnost je nezbytná pro plnění závazků vyplývajících ze Smlouvy o vzájemné spolupráci a bezpečnosti z roku 1960, a to nejen pro obranu Japonska, ale také pro udržení stability v asijsko-pacifickém regionu. Strategická poloha Okinawy totiž nabízí snadný přístup ke Korejskému poloostrovu, Číně, Tchaj-wanu a Filipínám, což umožňuje rychlou reakci na bezpečnostní hrozby i mimořádné humanitární události. Mnoho obyvatel Okinawy však proti americkým základnám dlouhodobě protestuje. Důvodem jsou přetrvávajícím problémy, jako je hluk, kriminalita, ničení životního prostředí a obavy o bezpečnost – o tamním hluboce zakořeněném pacifismu nemluvě. Těchto problémů se v kombinaci se složitou historií Okinawy snaží využívat Peking a pomocí propagandy a diplomatických nástrojů podněcuje hnutí za nezávislost Okinawy, což by mu mohlo pomoci připravit si lepší podmínky pro případný vpád na Tchaj-wan.
Proč je to důležité?
Japonští představitelé se obávají, že pokud bude Rusko za svou invazi na Ukrajinu „odměněno“ tím, že si bude moci ponechat kontrolu nad částí okupovaných území, mohlo by to vytvořit nebezpečný precedens. Mohlo by to například povzbudit Čínu, aby změnila status quo v Tchajwanském průlivu tím, že se pokusí dostat Tchaj-wan pod svou kontrolu. Již nyní se objevují varovné signály, jako třeba opakovaná čínskánámořní cvičení v okolí Tchaj-wanu, jejichž součástí byl nedávno i nácvik ostré palby simulující údery na klíčové tchajwanské přístavy a energetickou infrastrukturu. Vpád Číny na Tchaj-wan by měl pro Japonskozávažné důsledky, protože nejbližším útočištěm pro tchajwanské uprchlíky by byly právě ostrovy Rjúkjú (nejbližší ostrov Jonaguni je za dobrého počasí z Tchaj-wanu vidět pouhým okem) a jakákoli násilná eskalace by představovala přímé ohrožení pro lidi, kteří tam žijí.
V reakci na tyto obavy plánuje Japonsko řadu opatření. Patří mezi ně budování krytů na ostrovech Sakišima, modernizace vybraných vojenských zařízení v souostroví Rjúkjú a umístění nové posádky na ostrově Išigaki vzdáleném pouhých 270 km od Tchaj-wanu. Nedávné představení evakuačního plánu toto úsilí dále rozšířilo.
Současný geopolitický vývoj však naznačuje, že ačkoliv chtějí Okinawané jednoduše žít v míru, zůstávají – jak říká ve svém stejnojmenném bestselleru Tim Marshall – „v zajetí geografie“.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
