Článek
Co se děje?
Zatímco Jihokorejci čekají na verdikt Ústavního soudu, který by měl potvrdit, nebo zrušit rozhodnutí Národního shromáždění z prosince 2024 o odvolání prezidenta Jun Sok-jola, rozdělený národ směle vyráží do ulic, aby vyjádřil své rozporuplné pocity. Dne 1. března, kdy uplynulo 106 let od protestů za nezávislost na japonské koloniální nadvládě, se v Soulu konala masová shromáždění jak pro, tak proti prezidentově odvolání. Ta do ulic přitáhla více než 130 tisíc účastníků. Davy v Den hnutí za nezávislost patřily k největším od doby, kdy poslanci odvolání kontroverzního prezidenta odhlasovali, a ACLED, nezávislá mezinárodní nezisková organizace shromažďující údaje o protestech po celém světě, zaznamenala od vyhlášení stanného práva v prosinci 2024 již více než 750 protestů proti Junovi a přibližně 200 protestů na jeho podporu. Tato rozsáhlá mobilizace voličů konzervativních i progresivních stran poukazuje na rostoucí polarizaci jihokorejské společnosti a stále nestabilnější politické prostředí.
Jaké jsou širší souvislosti?
Korejská republika se nyní nachází v kritické situaci, kdy se řeší, zda má být její konzervativní prezident Jun Sok-jol zbaven funkce. Dne 3. prosince 2024 vyvolal Jun po celé zemi šok, když vyhlásil stanné právo, aby „okamžitě vymýtil bezskrupulózní pro-pchjongjangské protistátní síly“ a ochránil „svobodný ústavní řád“ své země před vnitřními i vnějšími hrozbami. Národní shromáždění sice během šesti hodin toto krátkodobé vyhlášení oficiálně zrušilo, ale jihokorejská politika se od té chvíle potýká s nestabilitou: 14. prosince zákonodárný sbor schválil poměrem 204:85 návrh na Junovo odvolání. V usnesení bylo uvedeno, že se Jun „dopustil vzpoury poškozující mír v Korejské republice tím, že zinscenoval sérii nepokojů“.
Ústavní soud má nyní 180 dní na to, aby rozhodl, zda rozhodnutí zákonodárného sboru o Junově odvolání potvrdí, přičemž verdikt by měl být vynesen do poloviny března. Pokud bude Jun odvolán, budou se do 60 dnů konat nové prezidentské volby.
Na jednu stranu lze vysokou míru politické mobilizace a velkou účast na protestech považovat za známku odolnosti korejské demokracie. Korejská republika je klasifikována jako demokracie třetí vlny – podobně jako řada zemí středovýchodní Evropy, včetně Česka, a různé země východní Asie, jako jsou třeba Tchaj-wan či Filipíny. Vzhledem k tomu, že mnoho Jihokorejců si stále pamatuje vojenskou autoritářskou vládu, která dusila své občany až do roku 1988, vysílají masové protesty vzhledem k Junovi, který jasně přecenil své síly, dva jasné signály: k vojenské diktatuře není návratu a politici se musí zodpovídat svým voličům. Údaje ACLED také ukazují na vysokou míru mobilizace na celém území Jižní Koreje, což dokazuje, že probíhající politická krize není pouze záležitostí elit z hlavního města, ale spíše otázkou celonárodního významu.
Na druhou stranu se napětí ohledně Junovy budoucnosti v roli jihokorejského prezidenta odehrává v kontextu rostoucí politické polarizace. Jedním z důvodů rostoucího rozdělení společnosti a stále antagonističtějšího postoje mezi oběma tábory v zemi je tamní systém bipartismu, kterému dominují konzervativní Strana lidové moci (PPP) a liberální Demokratická strana Koreje (DPK). Dynamika uvnitř jihokorejského stranického systému je hnací silou odklonu od programové politiky k politice personalistické. Antagonismus mezi oběma tábory dosáhl vrcholu po parlamentních volbách v dubnu 2024, které umožnily DPK udržet si většinu v Národním shromáždění. Napětí mezi výkonnou a zákonodárnou mocí pak prohloubily zejména výrazné rozpočtové škrty navržené Národním shromážděním – jak tvrdí Juan Linz, jde o jeden z klíčových „problémů prezidentského systému“.
Jak polarizovaná Jižní Korea je, ukazují také parametry politické mobilizace před verdiktem Nejvyššího soudu o prezidentově odvolání. Prvního března se na klíčových místech Soulu shromáždili soupeřící demonstranti – jak proti Junovi, tak na jeho podporu. V blízkosti brány Kwanghwamun paláce Kjongbokkung vytvořily policejní autobusy barikádu, aby oddělily demonstranty podporující a odmítající odvolání. Ačkoli protesty zůstaly pokojné, pozorovatelé zaznamenali verbální útoky mezi oběma tábory. Průzkumy veřejného mínění však ukazují, že korejští občané stojí i nadále převážně proti Junovi: podle výsledků průzkumu Gallup Korea zveřejněných 7. března až 60 % respondentů uvedlo, že by měl být odvolán z funkce, zatímco 35 % bylo proti jeho odvolání.
Proč je to důležité?
Přechod od programové politiky k politice personalistické, politická polarizace a neschopnost vzájemného soužití nejsou ve světle globální hrozby eroze demokracie výzvy unikátní jen pro Jižní Koreu. Pochopení dynamiky politických svárů jižně od 53. rovnoběžky je tedy důležité, neboť může poukázat na mechanismy demokratické odolnosti použitelné i v jiných státech, jejichž demokratické instituce a procesy jsou v ohrožení. Případ Jižní Koreje, kde panuje napětí mezi rigidně rozdělenými tábory PPP a DPK, rovněž poukazuje na význam reforem podporujících reprezentativnější většinové systémy namísto forem volebního klání typu „první na cílové pásce“ a „vítěz bere vše“.
Politická polarizace v Jižní Koreji má také důležité implikace pro postoje Soulu na mezinárodním poli. Stranické konflikty týkající se vnějších aktivit země podkopávají udržitelnost klíčových strategických rozhodnutí. To se projevuje zejména v politice vůči Tokiu a Pchjongjangu, kde se názory rozcházejí podle stranických linií. Příznivci PPP upřednostňují Junův přístup k Japonsku a Severní Koreji, zatímco stoupenci DPK jsou většinou proti smířlivému postoji vůči Tokiu a vyzývají k většímu dialogu s Pchjongjangem. Vnitřní neshody ohledně zahraničněpolitické orientace Soulu jsou obzvláště nebezpečné v době, kdy se do Bílého domu vrátil Donald Trump, jehož příchod ohlašuje nadcházející éru výrazné nestability v indopacifickém regionu.
Tento článek je součástí brífinku Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Indo-Pacifik aktuálně.
