Článek
Jiří Hromada, muž, který riskoval reputaci, kariéru a lidskou důstojnost v době, kdy se většina dnešních queer „lídrů“ ještě učila chodit – nebo ani nebyla na světě – byl letos redukován na trapnou nástěnku z hobbymarketu, dvě plastové svíčky a uvadající kytku. Takhle se v Česku děkuje člověku, bez něhož by žádný Prague Pride nikdy neexistoval? Tohle je vaše úcta k hrdinovi, který měl odvahu, když vy byste se báli i zašeptat?
V devadesátkách, kdy slovo „gay“ bylo ještě polovičním tabu, Hromada seděl v televizním studiu a do očí celé společnosti říkal: homosexualita není nemoc. On měl odvahu, když vy máte jen granty. On dokázal oslovit obyčejné lidi, když vy si dnes vystačíte s bezpečnou bublinou, kde si navzájem tleskáte za správně zvolená zájmena. On stavěl mosty, zatímco vy se pachtíte za lajky a PR body.
Že se v oficiálním programu nenašlo ani jedno pásmo, ani diskuse, ani minutu ticha – to není omyl, to je vědomé opomenutí. A tím pádem zrada. Zrada na vlastní historii, na vlastním základu, na člověku, který vás všechny – i s vašimi duhovými selfíčky – učinil vůbec možnými.
Nevědomost se dá omluvit. Lhostejnost se dá odsoudit. Ale tohle? To je výsměch.
Vy jste si z Pride udělali show, festival pozlátek, přehlídku influencerů a komerčních stánků. Ale bez Jiřího Hromady by tu nebylo nic. Opakuji: nic. A vy jste jeho jméno ani nevyslovili.
Hanba vám. Ne proto, že nejste dokonalí. Ale proto, že jste zapomněli, na čích ramenou stojíte. Proto, že jste zapomněli na člověka, který měl víc odvahy v jediném rozhovoru než vy v celém týdnu vaší barevné přehlídky.
Prague Pride 2025 se bude jednou připomínat ne pro to, jak „velkolepý“ byl, ale pro to, koho zradil. A tohle stigma už nesmyjete ani tisícem vlajek.
Jako homosexuál se hluboce stydím za to, že předstíráte, že mě zastupujete.
