Článek
Moravec odmítl dál účastnit téhle maškarády „pseudovyváženosti“ a udělal to jediné, co zbývá člověku s páteří v moři bezobratlých: práskl dveřmi před nosem těm, kteří chtěli z diskuse udělat krmelec pro populisty.
Kritizují ho, že si „vybíral“? Že byl „elitář“? Svatá prostoto! Copak dirigent filharmonie zve do orchestru každého, kdo umí pískat na prsty? Pořad se jmenoval Otázky Václava Moravce. Byla to jeho značka, jeho intelektuální krevní oběh, jeho právo oddělit státnickou myšlenku od hospodského blábolení. Když se novinář stane filtrem proti nákaze hlouposti, není to cenzura – je to hygiena ducha. Nutit ho, aby do studia zval postavy typu Okamury, které léta plivou na samotnou instituci veřejné služby, je jako nutit chirurga, aby operoval rezavým hřebíkem jen proto, že hřebíky mají v železářství taky své místo.
A pak je tu ten český rybníček, ta dojemná víra, že ČT je „příliš proevropská“ nebo „středolevá“. Jaký nesmysl! Podívejte se na zbytek scény, na ten pravicový monolit, který nás obklopuje. CNN Prima News nebo Televizní noviny na Nově – to jsou chrámy tržního fetišismu, kde se realita krájí podle šablony euroskepse a bulvárního pravičáctví. Pokud by tu nebyla Česká televize se svou snahou o kultivovaný, evropský a humanistický pohled, miliony Čechů by zůstaly v naprosté tmě. Polovina národa, která nechce tleskat fašizoidním výkřikům, by ztratila svůj hlas.
Tato kritika není bojem za objektivitu, je to útok na kvalitu. Je to provinční česká nenávist ke všemu, co nás přesahuje. Chtějí falešnou symetrii mezi civilizovaným slovem a fašistickým šklebem. Ale pravda není uprostřed mezi lží a faktem. Pravda je tam, kde se ji někdo nebojí bránit proti tlupě břídilů.
Moravec odešel, protože pochopil, že v zemi, kde se „bagunça“ (nepořádek) povýší na demokratické právo, už pro skutečné otázky nezbývá místo. Zbyl nám jen ten hlučný, prázdný prostor, kde teď budou místo argumentů létat jen facky a konspirační teorie. Je to smutná podívaná na zemi, která vyměnila svůj nejlepší mozek za levnou iluzi vyváženosti.
