Článek
Zkusme na chvíli zapřemýšlet o tom nesmírném klidu v bruselských kuloárech, kde se pod vysokými stropy, za zvuku tlumeného šustění drahých obleků, rodí ty nejdůležitější bitvy naší civilizace. Nejde o hladomor, nejde o války, jde o podstatu bytí: o to, zda se fazole smí vydávat za klobásu. Evropští zákonodárci, ti strážci čistoty pravdy, se rozhodli, že průměrný občan je tvor natolik prostoduchý, že by mohl upadnout do hluboké existenciální krize, kdyby po zakousnutí do „veganského burgeru“ neucítil chuť trpícího skotu. Sir Paul McCartney, ten starý dobrý Brouk, teď zoufale brnká na struny zdravého rozumu a prosí, aby to nechali být, ale marně. V Bruselu se totiž rozhodlo, že slovo „steak“ je posvátné jako národní hymna a celer v trojobalu nemá právo na tak vznešený titul.
Podle nových pravidel se tedy připravme na lingvistickou gymnastiku, která by zahanbila i ty největší mistry surrealismu. Z naší oblíbené sójové klobásy se rázem stane „proteionová šištička“ nebo snad „podlouhlý rostlinný váleček v imitaci obalu“. Je to fascinující ukázka byrokratického optimismu, který věří, že když věci pojmenujeme dostatečně ošklivě, svět se stane přehlednějším místem. Europoslankyně Céline Imartová prohlásila, že steak je steak a tečka, čímž v podstatě povýšila flákotu masa na filozofický absolutno. Člověk se musí ptát, kde se tato potřeba po absolutní pravdě zastaví. Budeme muset přejmenovat i „kočičí hlavy“ na silnicích, protože by mohl nějaký milovník zvířat v záchvatu soucitu začít dláždit vozovku krmivem?
Britský Guardian sice připomíná, že definice burgeru v Collinsově slovníku zahrnuje i zeleninu, ale co je nějaký slovník proti odhodlanému úředníkovi, který chrání „potravinářské dědictví“. Je to nádherná ironie. Žijeme v době, kdy se identita mění podle nálady, ale řízek musí mít rodokmen a jasný biologický původ. Pokud v něm není svalovina, je to prostě jen „smažený disk“. Tato nová sémantická čistka nám slibuje budoucnost plnou upřímnosti. Možná se dočkáme i zákazu „vaječného koňaku“, ve kterém není ani kapka koně, nebo „psího vína“, které hrubě uráží všechny jezevčíky v unii.
Sir Paul se sice snaží zachránit čest své zesnulé ženy Lindy a její značky, ale narazil na zeď vystavěnou z razítek a dobrých úmyslů. Mezitím se v regálech českých supermarketů začnou objevovat ony tajemné šištičky a placky, u kterých si budeme muset domýšlet, čím vlastně chtěly být, než je políbila unijní moudrost. Je to vlastně taková malá literární hra pro každého z nás kupujících. Jdeme pro jídlo a vracíme se s lekcí z aplikované lingvistiky. Až se příště zakousneme do své vegetariánské večeře, vzpomeňme na ty stovky lidí v Bruselu, kteří nespali, aby zajistili, že nás ta mrkev v housce neošálí. Svět je hned bezpečnějším místem, když víme, že naše šištička je skutečně jen šištičkou.
Udělejme si nyní malou exkurzi do blízké budoucnosti. Vcházíme do podniku s názvem „Zařízení pro legální vpravování nutrientů do organismu č. 42“, protože slovo restaurace by mohlo v někom vzbudit neoprávněnou naději na romantiku nebo, nedejbože, chuť k jídlu. U vchodu nás přivítá personál v nehořlavém obleku a s vážnou tváří nám podá jídelní lístek, který připomíná spíše příbalovou informaci k lékům na vysoký tlak. Žádná poezie, žádné „babiččino tajemství“, jen čistá, krystalická byrokratická pravda, ze které by i samotnému Verissimovi vypadlo pero z ruky.
Jako předkrm se podává „Soustava listové zeleniny s emulzí z drcených plodů olivovníku“, protože nazvat to salátem by bylo příliš odvážné – co když tam chybí zálivka, kterou si představuje norma ISO 9001? Číšník se na nás přísně podívá, když si chceme objednat „vídeňský řízek“. Opraví nás s ledovým klidem, že v nabídce mají pouze „Anatomický řez svalovinou savce v trojitém obalu z drceného pečiva, tepelně opracovaný v rostlinném tuku“. Pokud bychom snad zatoužili po jeho vegetariánské verzi, dostaneme „Diskoidní útvar z kořenové zeleniny s příchutí ambicí“, u kterého nás čestné prohlášení na rubu lístku ujistí, že při jeho výrobě nebyl žádný skot ani citově vydírán, ani použit jako surovina.
K pití nám nenabídnou „domácí limonádu“, neboť slovo domácí by vyžadovalo inspekci naší kuchyně přímo úředníkem z Bruselu. Místo toho dostaneme „H2O sycenou oxidem uhličitým s příměsí extraktu z citrusů, který spatřil slunce skrze sklo skleníku“. A nedejbože, abychom si chtěli dát kávu s mlékem. Mléko je totiž vyhrazeno pro sekreci mléčných žláz savců. Pokud jsme vegani, dostaneme do šálku „Bílý zakalený výluh z mandlí, který se legálně nesmí tvářit, že někdy viděl krávu ani z rychlíku“.
Dezert je pak skutečnou třešničkou na tomto dortu bezmoci. Zapomeňme na „rakvičku se šlehačkou“. Podle nových směrnic jde o „Pečivo s vysokým obsahem cukru v geometrickém tvaru připomínajícím schránku pro poslední odpočinek, zdobené provzdušněným tukovým koncentrátem“. Jíme a cítíme, jak se naše vnitřnosti tetelí blahem nad tou sémantickou přesností. Odcházíme s pocitem, že svět je konečně v pořádku, protože i když máme hlad, naše svědomí je čisté a terminologicky neprůstřelné. Sir Paul McCartney by sice v koutě tiše plakal, ale v Bruselu by právě bouchali šampaňské – tedy pardon, „Sekt s chráněným zeměpisným označením“.
Vedle onoho terminologicky neprůstřelného jídelního lístku visí na zdi zarámovaný dokument s názvem „Provozní řád pro vizuální a somatické projevy subjektů během procesu pohlcování hmoty“. Je to text psaný tím nejkrásnějším úředním písmem, u kterého máme pocit, že každé písmeno prošlo tříkolovým schvalovacím řízením v Lucemburku.
Prvním pravidlem je absolutní zákaz používání zavádějících obličejových gest. Host se nesmí u konzumace „diskoidního útvaru z kořenové zeleniny“ tvářit, jako by požíval masitý pokrm. Jakýkoliv náznak labužnického přimhouření očí, který by mohl u okolostojících inspektorů vyvolat dojem, že subjekt pociťuje uspokojení srovnatelné s konzumací skutečného steaku, bude klasifikován jako klamavá reklama na rostlinné produkty. Pokud nám chutná, tvařme se prosím neutrálně, nejlépe jako při vyplňování daňového přiznání, aby nedošlo k sémantickému zmatení veřejnosti.
Dále je přísně zakázáno používat při stolování onomatopoické zvuky evokující živočišný původ. Citát ze směrnice hovoří jasně: „Subjekt nesmí při rozřezávání celerového plátku vydávat mlaskavé zvuky charakteristické pro trhání svalových vláken hovězího dobytka.“ Pokud se nám přesto nepodaří udržet emoce na uzdě, personál je oprávněn nám okamžitě odebrat příbor a nahradit jej úředně schválenou gumovou stěrkou, která nevydává žádný zvuk a tlumí veškerou radost ze života.
V neposlední řadě dokument varuje před neoprávněným používáním přídavných jmen v neformální konverzaci. Pokud se nás partner u stolu zeptá, zda je naše „šištička“ šťavnatá, musíme odpovědět: „Můj pokrm vykazuje dostatečnou míru vnitřní vlhkosti v souladu s normou pro rostlinné kompozity.“ Jakákoliv jiná odpověď, zejména obsahující slova jako „masitý“ nebo „krvavý“, povede k okamžitému vyhoštění ze zařízení a povinné účasti na semináři o rozdílech mezi savcem a luštěninou.
Odcházíme pak z takového podniku se vztyčenou hlavou, s žaludkem plným certifikované celulózy a s vědomím, že jsme se nedopustili ani jednoho sémantického hříchu. Sir Paul by nás možná nepoznal, ale úředník v Bruselu by nám vtiskl na čelo razítko „Prověřený konzument č. 1“. A o to nám v té naší slavné unii jde především – aby svět nebyl chutný, ale aby byl v první řadě správně zaúčtován.
Je vlahý úterní večer a pan Novák, řádný občan a plátce daní, sedí ve své kuchyni. Právě se chystá zakousnout do něčeho, co vypadá podezřivě kulatě a smaženě. Vtom se ozve rázné zaklepání, dveře se rozletí a dovnitř vstoupí muž v šedém plášti s odznakem, na kterém je vyobrazen přeškrtnutý párek.
„Inspektor sémantické integrity, oddělení pro potírání kulinářských metafor,“ oznámí příchozí a vytáhne přístroj připomínající dozimetr, který namíří přímo na talíř pana Nováka. „Dostali jsme hlášení od sousedů, že jste před malou chvílí, cituji, dostal chuť na pořádný karbanátek. Můžete to vysvětlit?“
Pan Novák zbledne a pokusí se talíř nenápadně zakrýt novinami. „Víte, pane inspektore, to byl jen takový obrat… figura řeči, chápete. Je to jen čočka s trochou majoránky.“
Inspektor si nasadí bílou rukavici a opatrně zvedne sousto na vidličku. „Čočka s majoránkou? Pane Nováku, nedělejte ze mě prosím voliče extremistických stran. Tento objekt má průměr přesně osm centimetrů, je obalen ve strouhance a vykazuje nebezpečně vysokou míru podobnosti s mletým vepřovým pleckem. Vy jste se právě dopustil verbálního deliktu prvního stupně. Použil jste slovo na ‚K‘ pro označení luštěninové kompozice. Víte, co to znamená pro evropskou stabilitu?“
„Ale vždyť je to jen název!“ hlesne pan Novák. „Děda tomu taky tak říkal…“
„Váš děda žil v době sémantického temna,“ odsekne inspektor a začne vypisovat protokol na samopropisovací papír. „Dnes žijeme v éře transparentnosti. Nazvat čočku karbanátkem je jako nazvat bicykl tryskovým letadlem. Mate to včely, mate to burzovní makléře a především to uráží city každého řezníka v okruhu pěti set kilometrů. Pokud tomu budete říkat ‚karbanátek‘, váš mozek začne produkovat dopamin určený pro masnou stravu, čímž neoprávněně čerpáte biochemii, na kterou nemá rostlinný produkt licenci.“
Inspektor pak přísně pohlédne na plakát Beatles nad pohovkou. „A ten McCartney vám taky nepomůže. Ten si může brnkat o svobodě, ale my tady hlídáme hranice reality. Takže, pane Nováku, do protokolu napíšeme: Subjekt dobrovolně požil jednu jednotku ‚stlačeného luštěninového disku se stopovými prvky bylin‘. A pro příště si pamatujte: slovo klobása smíte vyslovit pouze v případě, že držíte v ruce certifikovaný kus savce s obsahem tuku nad patnáct procent. Jinak je to šištička. Rozumíme si?“
Pan Novák smutně přikývne a inspektor s tichým šustěním pláště zmizí v noci, aby zkontroloval, zda někdo v protějším domě nenazývá ovocný sirup slovem „med“.
Svět je konečně tichý, přehledný a absolutně bez chuti, ale ta gramatická přesnost, ta je prostě k sežrání – tedy pardon, k „pozření v souladu s hygienickými předpisy“.
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-nereste-neexistujici-problem-firmy-se-snazi-vyhrat-s-eu-bitvu-o-klobasove-nazvoslovi-40562443
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-paul-mccartney-naleha-na-eu-aby-nezakazovala-vegetarianske-burgery-a-klobasy-40552342
https://www.collinsdictionary.com/english-language-learning/burger
