Článek
Když soud ve Znojmě poslal do vězení muže, který opakovaně znásilňoval svou dospívající dceru, na tři a půl roku, vyvolal tím otázku, která v České republice zní stále častěji: proč jsou tresty za sexuální zločiny tak nízké, že působí téměř jako omluva? https://www.novinky.cz/clanek/krimi-radsi-ja-nez-cizi-otec-dostal-42-mesicu-za-znasilnovani-vlastni-dcery-40549528
Příběh dívky, kterou její otec opíjel, manipuloval a zneužíval pod záminkou, že je „lepší, když spí s ním než s někým cizím“, je extrémním, ale nikoli ojedinělým symbolem problému. V zemi, která se ráda vidí jako právní stát, mohou pachatelé i závažných sexuálních deliktů často počítat s mírným, dokonce podmíněným trestem. Ačkoli oběti žijí s následky celý život, pachatelé odcházejí od soudu s rozsudky, které působí jako formální gesto, nikoli jako skutečný trest.
Právě v tom je český systém nejzranitelnější. Statistiky z posledních let ukazují, že téměř polovina odsouzených za znásilnění se vězení vyhne úplně. Soudy mají tendenci hledět na minulost pachatelů se soucitem, zatímco trauma obětí jakoby zůstávalo vedlejší poznámkou. Pro mnohé ženy i děti je pak volba mezi nahlašováním a mlčením rozhodnutím mezi bolestí a ještě větší bolestí.
V případě znojemské kauzy nedošlo ani na uznání viny doprovázené náznakem sebereflexe. Otec odmítal všechno. Soud přesto přihlédl spíše k dopadu trestu na jeho život než k tomu, co jeho jednání způsobilo dceři — dívce, která dnes trpí posttraumatickou stresovou poruchou, nespavostí, depresemi a hlubokou nedůvěrou k mužům. Rozsudek sice formálně potvrdil její výpověď jako pravdivou, ale neodpověděl na klíčovou otázku: jak může být opakované znásilnění nezletilé dcery oceněno trestem blízkým spodní hranici sazby?
Tento rozpor mezi závažností činu a mírností trestu se přitom opakuje. Česká republika stále nepracuje s jasnou definicí souhlasu, která by mnohé situace jednoznačně označila za znásilnění. Předsudky a mýty o sexuálním násilí přetrvávají nejen ve společnosti, ale i v soudních síních. Oběti musí vysvětlovat, proč se nebránily, namísto toho, aby pachatel musel vysvětlovat, proč přestal respektovat jejich tělo.
Připravovaná legislativní změna, která má princip souhlasu konečně zanést do zákona, je nutná, ale nestačí. Pokud budou soudci dál ukládat tresty, které pachatelé vnímají spíše jako komplikaci než jako sankci, nebude mít úprava skutečný dopad. Zásadní je změna přístupu — pochopení dynamiky moci, traumatu a manipulace, které sexuální násilí provázejí, a schopnost soudů adekvátně reagovat.
Česká republika stojí před volbou. Může dál udržovat systém, který svou mírností vytváří bezpečné prostředí pro pachatele — systém, v němž dítě znásilněné vlastním otcem vidí, že jeho „citelný zásah do života“ trvá jen něco přes tři roky. Nebo může přejít na model, který bere sexuální zločiny vážně: jako útok na integritu, důstojnost a život oběti, nikoli jako přečin, který lze vyřešit minimální sazbou.
Lucie, jejíž odvaha příběh posunula k soudu, udělala svůj díl. Oznámila, přestože riskovala rodinu, bezpečí i duševní stabilitu. Teď je na státu, aby udělal ten svůj — a přestal předstírat, že tři roky za opakované znásilňování dítěte jsou spravedlností.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-skolnik-ve-skolce-na-brnensku-osahaval-na-zachode-holcicku-vyvazl-s-podminkou-40549050
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-zena-zivici-se-rozenim-cizich-deti-nabizela-vlastni-dceru-ke-znasilneni-soud-ji-dal-podminku-40547883
