Článek
Doby, kdy byl srpen synonymem pro zácpu na dálnici do Splitu a dvoulitrovou lahev vody za deset eur na pláži, se možná chýlí ke konci. Češi totiž zjistili, že není potřeba hnát se přes půl Evropy, aby si člověk zaplaval v tyrkysové vodě a měl kolem sebe hory. Stačí jet kousek za hranice – a místo slané vody vás přivítá horské jezero tak čisté, že byste z něj mohli rovnou vařit kafe.
Voda bez chlóru, hory bez lidí
Zatímco česká koupaliště se v létě mění v hlučné sauny a aquaparky připomínají logistické cvičení pro krizové situace, rakouská příroda si drží svůj ledový klid. V doslovném i přeneseném smyslu. Místo hlasitého „dědááá, koukej!“ a cákajícího tobogánu tady zní jen vítr v jehličí a občasné „plác“ hladiny, když se někdo odváží skočit do vody. Průzračné Seewaldsee v biosférickém parku Großes Walsertal nebo Piburger See v tyrolském Ötztalu nejsou jen krásné – ony jsou podezřele krásné. Tak čisté, tiché a fotogenické, až máte chuť se jich zeptat, co skrývají.
A pak je tu Maibachl u Villachu. Ne, není to wellness centrum ani reklamní trik. Je to termální jezírko v lese, které po dešti začne vypouštět páru jako dobře vychlazený hrnec svíčkové. Voda má 29 stupňů, stromy voní po dešti a převlékací kabinky nahradil pařez. Všechno, co známe z letních koupališť – fronty, pípající turnikety a nešťastníci s koblihami v ruce – tady prostě není. Jen voda, ticho a modré nebe. A občas někdo, kdo si omylem přinesl plavky s jednorožcem a teď přemýšlí, jestli je to tady vůbec legální.
Vídeň: Když se koupete mezi mrakodrapy
Pro ty, kteří bez města nedají ani ránu, má Rakousko eso v rukávu: Alte Donau ve Vídni. Voda přímo ve městě, ale bez vývaru z ponožek. Pláž Gänsehäufel, která funguje od roku 1907, je důkazem, že historie a letní koupání mohou jít ruku v ruce. Jedni si tu rozloží deku mezi stromy, jiní naběhnou na paddleboard a ostatní jen sedí a koukají – na lodě, na vodu, nebo na budovy, které vykukují mezi větvemi. Kombinace přírody a města, která dává smysl, i když v ní občas zazní tramvaj.
A pak tu máme hit sezóny – dvojici jezer Langbathseen, která připomínají reklamu na horskou minerálku. Vorderer a Hinterer. Zní to jako postavy z fantasy filmu, ale ve skutečnosti jde o dvě místa, kde voda svítí tyrkysem a okolní lesy mají barvu tak sytou, že se za to stydí i Instagramové filtry. Koupání je povoleno jen v tom prvním, ale už samotná cesta k němu je zážitek. Není to masovka, není to atrakce. Je to kus ticha, který si člověk odnese domů i v kapesníku.
Zatímco Chorvatsko bojuje s přeplněnými plážemi a cenami, které nutí i největší optimisty k přepočtu na koruny, Rakousko nabízí něco, co se nedá koupit: klid. Voda voní po horách, lesy šumí jako uspávanka a signál tu mizí dřív než motivace zkontrolovat e-maily. Tady nejde o to, být vidět. Tady jde o to – být. Takže až budete balit plavky a přemýšlet, jestli zase přežijete šestnáct hodin v autě na Makarskou, zkuste se podívat trochu víc na severozápad. Možná zjistíte, že moře vlastně nechybí – když máte jezero, které se tak chová. A navíc – nikdo vám tam nebude nutit langoš za dvě stovky.
Zdroje:
