Článek
Pokud toužíte po opravdovém klidu, tohle je ostrov, kde se zhluboka nadechnete. Biševo. Malý chorvatský ostrov, o kterém většina turistů nikdy neslyšela. A přitom má v sobě něco, co dnes zoufale chybí – prostor pro ticho, pro dech, pro sebe. Jen šest kilometrů čtverečních a necelé dvě desítky stálých obyvatel. Víc není potřeba. Možná právě proto tu moře zní jinak a vzduch voní silněji. Ať už sem připlujete na pár hodin, nebo tu strávíte celý den, jedno je jisté – Biševo se vám vryje pod kůži.
Kdysi tu býval život rušnější. Ještě před druhou světovou válkou žilo na ostrově přes dvě stě lidí. Pěstovalo se víno, olivy, fíky, rybařilo se. Dnes je tu klid. Ale ten klid není prázdný – naopak. Je naplněný historií, přítomností přírody a nenápadným kouzlem každodennosti.
Ostrov, kde se mluví šeptem
Na Biševu nepotřebujete plán. Ráno se můžete probudit s výhledem na moře, projít se borovým lesem, posadit se na skálu a jen být. Tady nikdo nepospíchá. Místní vás přivítají rybou právě vytaženou z moře a sklenkou vína, které chutná jako slunce. Plavac mali tu zraje na prudkých svazích, a v chuti má všechno – moře, vítr i práci rukou, které ho pěstují bez spěchu. Sever ostrova je zelený a voňavý, jih nese jizvy po požáru. Ale i to je Biševo – ostrov kontrastů, který nezakrývá svoje jizvy, ale přijímá je jako součást své tváře. Vápencové útesy, prudké srázy, divoká místa i tichá zákoutí. A nad tím vším nebe, které večer hoří tak, že z toho mrazí i v teplém letním dni.
Největším lákadlem Biševa jsou dvě jeskyně, každá jiná, každá výjimečná. Ta známější – Modrá jeskyně – je přírodní div, který vás zastaví. Doslova. Když slunce dopadne pod správným úhlem na hladinu, stěny jeskyně se rozzáří neuvěřitelnou modří. Není to trik, není to přehnaný popis. Je to moment, kdy se příroda rozhodla udělat divadlo. A vy sedíte v první řadě. Ta druhá, méně slavná, ale neméně magická, je jeskyně Medvidina. Jméno nese po tuleňovi středomořském, kterého místní dřív nazývali „medvjedica“. Tihle plaší tvorové tu žili ještě v polovině minulého století. Dnes je jeskyně prázdná – ale její ticho má sílu. Vstoupit sem je jako vejít do jiného světa. Do světa, který si žije svým tempem, bez lidí, bez očekávání.
Pláže bez lidí a výhledy, co se neokoukají
Biševo má i pláže. Ale žádné vybetonované promenády nebo řady slunečníků. Jen jemný písek nebo oblázky, průzračné moře a ticho. Salbunora, Mezuporta nebo Porto – jména, která vám možná nic neřeknou. Ale když se tam vykoupete, budete je nosit v hlavě jako vzpomínku na místo, kde jste byli opravdu sami. A pokud vás to táhne výš, můžete vystoupat na Strazbenicu – nejvyšší bod ostrova. Nečekejte žádný horský výšlap. Ale výhled, který se vám nahoře otevře, stojí za každou kapku potu. Moře až kam oko dohlédne, ostrovy v dálce a nad tím klid. Čistý, ničím nerušený klid.
Biševo není pro každého. Není to místo pro ty, kdo hledají komfort, all-inclusive a večerní zábavu. Ale pro ty, kdo chtějí zažít Chorvatsko, které není v katalozích cestovek, je to poklad. Ostrov, kde nic nemusíte. Kde se neměří čas, ale okamžiky. Kde vás ráno vzbudí rackové a večer ukolébá šumění moře. A až se vrátíte domů, budete si možná Biševo vybavovat jen jako malý ostrůvek na mapě. Ale něco z něj ve vás zůstane. Třeba ten pocit, že jste na chvíli byli úplně sami. A že to bylo dobře.
Zdroje a více zde:
