Článek
A není divu, že ho objevují nejen místní, ale i lidé z celé Evropy. Viděli jste někdy krajinu, která mění barvy tak rychle, že máte pocit, jako byste vstoupili do jiného světa? Lom Seč je přesně takovým místem. Každý krok tady nabízí jiný odstín – od smetanové přes sytě žlutou až po oranžovou a červenohnědou. Ať už sem přijdete na jaře, v létě nebo v sychravém podzimu, okolí vás vtáhne do svého tichého divadla, kde hlavní roli hrají vrstvy kaolinu a čas. Kdysi se zde těžily keramické písky, které mířily do skláren a sléváren, a lidé si sem jezdili pro jemný písek na omítky. Dnes se lom rozprostírá do šířky kolem 300 metrů a jeho stěny padají do hloubky přes 70 metrů. I přes lidské zásahy tu příroda znovu převzala otěže. A vytvořila scénu, která bere dech.
Jako malá Islandská brána
Když stojíte na okraji lomu, napadne vás, že tohle místo jako by do Česka ani nepatřilo. Vrstvy pískovce a jílovce, které se tu obnažily těžbou, ukazují na svou druhohorní minulost – geologové je označují jako rudické vrstvy. Ale pro běžného návštěvníka jsou to prostě jen krásné barvy, které vypadají, jako by někdo vylil na stěny obří paletu. Za vším stojí kaolin – bílý jílovitý materiál, který tady tvoří základ místních písků. Díky němu má lom tak zvláštní a proměnlivý vzhled. Když ho zalije slunce, každá barva se rozzáří. Když přijde mrak, promění se svahy v tichý obraz s jemnými stíny. A když zaprší, vylézají na povrch nové vrstvy a lom se mění před očima.
Těžba, která tu probíhala desítky let, odkryla přírodní vrstvy, které bychom jinak nikdy neviděli. A i když šlo o zásah do krajiny, paradoxně díky němu dnes můžeme sledovat fascinující geologické procesy. Některé části lomu jsou zatopené, a i to přidává na jeho tajuplnosti. Lomem prochází naučná stezka Rudické doly – trasa, která vás nenásilně provede nejen kolem pestrobarevných svahů, ale i hlouběji do místní historie. Je to ideální pro rodiny s dětmi, školní výpravy, ale i zvědavce, kteří chtějí vědět, co všechno se skrývá pod povrchem.
Na jednotlivých zastávkách najdete informační tabule – dozvíte se, proč byl kaolin tak cenný, jak probíhala těžba nebo jakým způsobem se krajina mění po zásahu člověka. Stezka je navíc plná výhledů, klidných zákoutí a míst, kde se zastavíte, aniž byste si to naplánovali. Lom vás zpomalí. A přesně to je na něm krásné. Je ale potřeba mít na paměti, že Seč není zábavní park. Je to chráněné území. Táboření, rozdělávání ohně nebo kopání do vrstev je tu zakázáno. Ne proto, že by někdo chtěl omezovat svobodu, ale protože místo samo si zaslouží respekt. Stačí se dívat kolem – a pochopíte proč.
Těžba, která tu probíhala desítky let, odkryla přírodní vrstvy, které bychom jinak nikdy neviděli.
Ticho, kde kdysi duněla těžká technika
Když se vydáte až nahoru nad lom, uvidíte to nejpůsobivější. Měkké linie svahů, které hrají všemi odstíny země. Při dobrém světle se odrážejí ve vodě a vytvářejí iluzi jiného světa. Lidé si tu rádi fotí barevnou krajinu, ale mnozí sem chodí i jen tak – vnímat ticho, poslouchat ptáky a nechat za sebou shon. Je těžké uvěřit, že tam, kde dnes vládne klid, ještě nedávno jezdily nákladní vozy a stroje. Ale možná právě to dává Seči zvláštní sílu – místo, které bylo zasažené člověkem, si příroda znovu vzala zpět. A udělala z něj galerii pod širým nebem.
Pokud vás to u Seče chytne, rozhodně se vydejte dál. Obec Rudice, která leží nedaleko, vás přivítá svou hornickou historií. Stezka Rudické doly pokračuje i tam a provede vás okolo bývalých štol a připomínek na časy, kdy se tu žilo tvrdě, ale opravdově. V lesích můžete narazit na interaktivní tabule, které přiblíží život horníků i fungování podzemí. A když zatoužíte po ještě větším dobrodružství, není to daleko k jeskyním Moravského krasu. Balcarka vás ohromí krápníky, Výpustek svým vojenským příběhem a Punkevní jeskyně s propastí Macochou vám připomenou, jak hluboko umí příroda sáhnout.
Pod povrchem tohoto regionu se skrývají nejen sedimenty, ale i opravdové poklady – pazourky, rohovce, geody… Kdo se dívá pozorně, najde drobnosti, které potěší oko i duši. Kdysi tu potok napájel rybník na praní písku. Dnes tu voda mizí do jeskynních propadání, aby se znovu objevila o pár kilometrů dál. Tohle všechno dělá z oblasti kolem lomu Seč místo, kam se nejezdí jen jednou.
Zdroje:
