Článek
Domácí kočky mají problém. A ne, tentokrát to není sousedův pes. Je to obezita, cukrovka, bolavé klouby a životní styl, který by se hodil spíš do kanceláře než do kočičího světa. Zkrátka: z divokého predátora je gaučový povaleč, který už dávno neloví myši, ale jen pohledy na mističku. Domácí mazlíček už dávno neznamená aktivní, hbité zvíře, které vyskočí na skříň a pak z ní nenápadně shodí květináč. Mnohé kočky dnes tráví dny bez pohybu, zato s krmením „na přání“.
Nejlépe nonstop. Když k tomu přidáte kastraci a nulovou potřebu cokoliv ulovit, je zaděláno na malér. A není to jen otázka váhy – jde o zdraví. Zní to banálně, ale právě kila navíc mohou být vstupenkou do diabetického klubu. Cukrovka u koček totiž vypadá až nepříjemně podobně jako u lidí. Inzulinová rezistence, únava, žízeň, problémy s močením. A když má kočka o kilo víc, riziko se zvedne o 30 %. Tohle není legrace, to je výstražné mňouknutí.
Zvířecí wellness začíná na váze
Vážení doma se stává rituálem – alespoň jednou za měsíc. Ne kvůli cvičebnímu plánu, ale protože váha je často prvním ukazatelem, že se něco děje. Dnes už veterináři pracují i s takzvaným skóre tělesné kondice. Laicky řečeno: pokud má vaše kočka tvar sudu a žebra hledáte mikroskopem, je možná čas něco změnit. Ale pozor – rizikem není jen tloustnutí. Stejně podezřelé může být i dlouhodobé hubnutí. Kočka, která ztrácí váhu, moc pije, často chodí na záchod, najednou se schovává nebo chodí jako robot, rozhodně není v pohodě. Tady už nejde o náladu, ale o varovné signály těla.
Veterinář má na to své triky. Vyšetří krev, moč, podívá se na stav orgánů. A samozřejmě i na hladinu cukru. Klíčové je sledování tzv. fruktosaminu – ten ukáže, jak si na tom kočka stála posledních 14 dní. Když se ukáže, že cukrovka je skutečně na stole, přichází léčba. Injekce inzulinu, nebo léky. Nic, co by kočku poslalo do stresu – tedy pokud to není kočka, která se stresuje už z otevření ledničky. Cukrovka se léčit dá. Nezmizí, ale při správném režimu to není drama. Klíč je v tom, aby nemoc nešla do extrémů. Protože když se neléčí, hrozí zvířeti vážné komplikace – od ztráty zraku po život ohrožující stavy.
Pohyb, dieta a žádné výmluvy
Zásadní roli hraje změna životního stylu. Kočka sice nepořídí permanentku do fitka, ale i doma se dá zařídit prostředí, které ji donutí aspoň se protáhnout. Trocha hry, míň krmení a méně pamlsků na dobrou noc. Zhubnout je pro kočku zázrak. Doslova. Tuk totiž ovlivňuje produkci inzulinu. A když se začne ztrácet, může dojít k tzv. diabetické remisi – tedy stavu, kdy tělo opět začne inzulin tvořit samo. Tady už nejde jen o čísla na váze, ale o návrat zdraví.
Samozřejmě ne všechno se dá svést na špeky. Záněty, problémy se zuby, slinivkou, močovými cestami – to všechno může cukrovku komplikovat. Proto nestačí jen kontrolovat váhu, ale sledovat i další možné příčiny. Podle statistik má cukrovku zhruba jedna z dvou set koček. Číslo to není vysoké, ale rozhodně není zanedbatelné. Zejména u starších zvířat by měl být veterinář pravidelným hostem, alespoň jednou ročně. Prohlídka krve, moči, tlak – to všechno může zachránit kočce život ještě dřív, než začne být viditelně nemocná.
Co z toho všeho plyne?
Kočky jsou totiž mistři přetvářky. Dokážou skrýt skoro všechno – bolest, slabost, nemoc. A právě proto je preventivní péče tak zásadní. Když se nemoc chytne včas, dá se s ní pracovat. Když se přehlédne, bývá pozdě. Zatímco venku řádí civilizační nemoci mezi lidmi, doma v obýváku se potichu rozlézají i mezi kočkami. Ne kvůli virům, ale kvůli režimu, který jim my lidé připravíme.
Plné misky, žádný pohyb, hodně pamlsků. Láska někdy dusí – a v tomhle případě i škodí. A tak zatímco se doma mazlíme se svým chlupatým přítelem, měli bychom si občas položit otázku: „Dělám to opravdu pro něj, nebo spíš pro sebe?“ Protože zdravá kočka není jen radost, ale i zrcadlo toho, jak žijeme my sami. A někdy je to zrcadlo až nepříjemně přesné.
zdroje: tisková zpráva agentury MaVe
