Článek
Pocit, kdy se v zrcátku objeví modrá světla a srdce lehce zrychlí. Zastavení, stažené okénko, a najednou to přijde. Otázka, na kterou je lepší nemít odpověď: „Víte, proč jsme vás zastavili?“ Právě tahle věta se může stát spouštěčem problémů, i když člověk přitom nedělal nic zásadně špatně.
Nervozita je přirozená. I ten, kdo jede podle pravidel, může v přítomnosti uniformy znervóznět. Jenže právě tehdy je klíčové zachovat klid. Motor vypnout, okénko stáhnout a počkat. Vystupovat není třeba, pokud o to policista výslovně nepožádá.
Policista určuje tempo, řidič by měl být věcný a klidný. Předbíhat, domáhat se odpovědí nebo zpochybňovat zastavení není dobrý nápad. Nejde o to, hrát si na anděla, ale s rozvahou ustát situaci, která často nemusí skončit pokutou – pokud člověk zbytečně nepřilije olej do ohně.
Slušnost není slabost. Čím klidnější vystupování, tím větší šance na mírné řešení. Mnozí policisté rozhodují podle dojmu. Když je řidič přátelský, klidný a mluví věcně, může se stát, že i menší přestupek skončí jen domluvou. To ale neznamená, že se má člověk ponižovat nebo podbízet – jde o přirozené chování, které nechá druhou stranu v klidu. Nervozita, ironie nebo výbušnost mají opačný efekt.
Otázka „Víte, proč jsme vás zastavili?“ může vést k přiznání. A to i tam, kde by jinak pokuta vůbec nebyla. Na první pohled nevinné vyzvání. Ale odpověď „ano, asi jsem jel moc rychle“ může být ve skutečnosti klíčem k udělení pokuty, i když důvod zastavení mohl být jiný. Policista pak už nemusí nic dokazovat – řidič se „přiznal“ sám.
Nejbezpečnější odpověď je jednoduché: „Nevím.“ Krátké, slušné, a přitom nedává druhé straně zbraň do ruky. Policista sám uvede důvod, a rozhovor se odvíjí dál. Když pokutu nechcete přijmout, máte právo ji odmítnout a jít do správního řízení.
Ne každý přestupek je jasný. Pokud si je člověk jistý, že k pochybení nedošlo, má právo nesouhlasit s pokutou a žádat správní řízení. Tam lze předložit důkazy, svědectví nebo popsat situaci detailněji.
Je třeba ale počítat s tím, že správní řízení zabere čas a úsilí. Nejde o snadnou cestu, ale o právo bránit se, pokud si někdo opravdu stojí za svým.
Domluva je možná – ale nesmí působit jako výmluva. Někdy se stane, že přestupek je drobný. Zapomenutý blinkr, technická drobnost, přehlédnutá značka. Policista má právo přihlédnout k okolnostem, zvlášť když řidič reaguje klidně a situaci neeskaluje. Důležité ale je nezkoušet „ukecat to“ nebo obracet v žert – zkušený policista pozná, co je snaha o dialog a co je manipulace.
Pozor na poznámky typu „A co kdybychom to vyřešili jinak…“ – i narážka může být považována za pokus o úplatek. A to je trestný čin, i kdyby šlo jen o vtip.
Zdroje: životcestovatele.cz
