Článek
Dva roky se výplaty spíš tenčily. Ceny rostly, mzdy ne. Teď se ale konečně blýská na lepší časy. Podle čerstvých dat z prvního čtvrtletí roku 2025 si lidé poprvé po dlouhé době skutečně polepšili. A to nejen papírově, ale i reálně – tedy když se vezme v potaz inflace. Průměrná mzda se vyšplhala na bezmála sedmačtyřicet tisíc a po odečtení vlivu růstu cen z toho zbývá necelá čtyři procenta navrch. Nezní to špatně. A mnoha domácnostem to opravdu přineslo úlevu. Konečně se dá za výplatu zase něco koupit.
Jenže tak jednoduché to není. Na růst mezd totiž dosáhli hlavně ti, kteří pracují v oborech s vyšší přidanou hodnotou – v IT, energetice, technologiích nebo v realitách. Tady se přidávalo opravdu citelně. Zato v obchodech, u řemeslníků, učitelů nebo pracovníků ve službách to bylo slabší. A to začíná být problém. Rozdíly mezi lidmi se dál zvětšují. Někteří bohatnou rychleji než kdy dřív, jiní počítají každou korunu. A pocit nespravedlnosti roste.
Navíc je potřeba si přiznat, že i když platy oficiálně rostou, pořád se jen dohání, co lidem inflace vzala. Oproti začátku roku 2021 jsou na tom Češi pořád hůř, než byli tehdy. A návrat na úroveň před covidem se podle České národní banky očekává nejdřív v roce 2026. Jinými slovy – aktuální zlepšení není výhra v loterii, ale jen pomalé vyhrabávání se ze dna.
Lidé si sice všimnou, že mají na výplatní pásce víc, ale zároveň vědí, že se toho za ty peníze nekoupí tolik, kolik dřív. A obavy z budoucnosti nezmizely. Co když přijde další vlna zdražování? Co když ceny zase utečou a platy zůstanou stát? Pokud budou mzdy růst rychleji než produktivita, roztočí se nová inflační spirála. A to už jsme tu měli.
Ekonomové proto varují, že mzdový růst musí být podložený reálnými výsledky. Ne jen požadavky zaměstnanců. Zvlášť ve státní sféře, kde platy rostou, ale výkonnost se měří těžko. Pokud se bude dál jen přidávat bez systému, doženeme se leda tak do slepé uličky. Vyšší výdaje, větší tlak na rozpočet, a nakonec zase jen další škrty.
A přitom by to šlo i jinak. Izrael třeba dokázal propojit chytré daně s podporou technologických firem a výzkumu. Výsledkem jsou nejen špičkové výplaty v oboru, ale i celkový růst celé ekonomiky. Základem je spolupráce firem a univerzit, podpora inovací a snazší přístup k investicím. A hlavně důraz na přidanou hodnotu, ne jen levnou práci.
Česko se podobnou cestou zatím vydává jen opatrně. Pořád jsme spíš montovna než laboratoř nápadů. Místo toho, aby stát podporoval vývoj, vzdělávání a chytré podnikání, záplatuje díry. Jenže bez změny přístupu se situace nezlepší. Lidé v montovnách si na špičkové mzdy nikdy nesáhnou, a pokud se něco zásadního nezmění, rozdíly mezi obory i regiony se budou dál prohlubovat.
A tak se může klidně stát, že o pár let dál už nebudeme mluvit jen o rozdílech v platech, ale o úplně jiné zemi pro různé skupiny lidí. Jedni si budou moci dovolit zahraniční dovolené a vlastní bydlení, druzí budou žít od výplaty k výplatě. A i když teď čísla ukazují růst, tenhle vývoj rozhodně jako růst nevypadá. Spíš jako varování.
Zdroje:
