Článek
Zatímco většina turistů míří v létě za sluncem k moři, existuje místo, kde voda září tyrkysem, vzduch je chladivě čistý a jediný hluk přichází ze šumění lesa nebo křídel ptáků. V Julských Alpách, těsně u hranic s Rakouskem a Slovinskem, se schovává dvojice jezer, která u nás téměř nikdo nezná – Laghi di Fusine. Přitom právě tahle dvě ledovcová jezera by si zasloužila místo na seznamu každého, kdo hledá opravdový klid a přírodu, jakou u moře nezažije.
Laghi di Fusine mají zvláštní schopnost přenést člověka do jiného světa. Voda je tu tak čistá, že by se v ní daly počítat kamínky na dně, a její barva se mění podle denního světla – ráno do zelena, v poledne tyrkysová, večer skoro do fialova. V létě nabízí tahle část Itálie něco, co je v rušných letoviscích vzácností: ticho, prostor, vůni lesa a možnost být chvíli opravdu sám. Cestičky kolem jezer jsou nenáročné, ideální i pro ty, kdo si chtějí jen tak vyjít bez plánování a sportovních výkonů. A když se člověk rozhodne strávit tu celý den, může si půjčit loďku a prozkoumat hladinu z vody.
Ráno v mlze, večer v barvách – a bez davů
Letní dny u Laghi di Fusine mají úplně jinou atmosféru než jinde. Ráno bývá okolí ponořené do mlhy a celý kraj působí skoro jako z jiného světa. Během dne jezero ožije – ale jen jemně. Žádné davy, žádné deky vedle sebe. Spíš pár lidí, kteří se tu zastavili na piknik, na koupání nebo jen pozorují hory odrážející se ve vodní hladině. Zatímco jinde se hledá místo na ručník, tady si člověk lehne pod strom a slyší jen ptáky. I proto mají tahle jezera zvláštní kouzlo – působí, jako by měla vlastní čas. A není třeba být profesionální turista – stezky kolem obou jezer, Lago Superiore a Lago Inferiore, zvládne opravdu každý.
Přes den tu panuje příjemné horské klima, a i když slunce pálí, ve stínu stromů je chládek. Voda v jezerech je osvěžující, někdy až ledová – ale právě to dodává koupání zvláštní šmrnc. V létě si tu člověk připadá jako v jiném světě – odpočatý, svobodný, obklopený zelení a tyrkysem. A když začne slunce klesat za masiv Mangartu, odlesky na vodní hladině hrají barvami, které se nedají popsat – musí se vidět.
Místo klasického plážového rušného odpoledne tu přichází klid, který většina českých cestovatelů zatím nezná. Výhodou je i to, že při opravdu horkých dnech je tu možné najít dostatek stínu – a to je v porovnání s rozpálenými městy k nezaplacení.
Voda, co mění barvu a má svůj příběh
Obě jezera – horní i dolní – mají ledovcový původ. Voda tu přitéká z roztátého sněhu a ledovce, který kdysi formoval celé údolí pod Mangartem. Není to jen obyčejná hladina – každý den vypadá jinak. Od syté smaragdové přes průzračnou tyrkysovou až po temně modrou, kterou podtrhují odlesky okolních lesů a štítů. Na hladině se odrážejí skály, borovice i oblaka – celé místo působí jako obří zrcadlo přírody.
Slovinští a rakouští návštěvníci mluví o „Belopeských jezerech“ nebo „Weissenfelser Seen“, což jen potvrzuje, že hranice tu skoro mizí. A přitom je to z Česka opravdu kousek. Laghi di Fusine nejsou jen na koukání – na jaře až do podzimu si tu lze půjčit kánoi a projet se po hladině k tichým zátokám, odkud jsou ty nejhezčí výhledy na Mangart a jeho surové, impozantní stěny.
A když padne tma, není tu třeba žádné planetárium. Mléčná dráha je vidět pouhým okem, a když má člověk štěstí, nad vodou zahlédne volavku nebo i orla. Ráno se mezi stromy objevují srnky. Tady je příroda pořád doma.
Jak se sem dostat a co všechno u jezer čeká
Nejlepší je přijet autem – z městečka Tarvisio jste tu za deset minut. Přímo u jezer jsou parkoviště, ale v hlavní sezoně bývají rychle plná, takže se vyplatí přijet brzy. Vjezd vede po zpoplatněné silnici a platí se i vstup do přírodního parku – většinou mezi 5 a 7 eury na den, podle roční doby.
Autobus z Tarvisia sice jezdí, ale spojení není časté. Nejbližším větším městem je Udine, případně rakouský Villach nebo slovinská Kranjska Gora. Pro cyklisty tu začíná náročná MTB trasa. A kdo má chuť spíš na klidný výlet, může se vydat po nenáročné okružní stezce kolem obou jezer – ta je ideální i pro rodiny s dětmi.
Ti, kdo hledají trochu větší výzvu, se můžou vydat na túru do údolí pod Mangart, k horské chatě Rifugio Luigi Zacchi. Trasa má převýšení zhruba 400 metrů a zvládne ji většina lidí za dvě až tři hodiny. V létě je možné se cestou osvěžit v malých zátokách – pro otužilce je to ideální, děti si obvykle vystačí s broděním.
Zážitky, které nekončí jen u vody
V okolí je co objevovat. Kousek odsud leží jezero Predil, ideální na výlet nebo koupání. A kdo má víc času, může pokračovat do Triglavského národního parku, třeba do Planice nebo k jezeru Jasna. Ať už se vydáte kamkoli, tohle místo má jednu zásadní výhodu – klid. Ne ten umělý, který najdeme v rezortech, ale opravdový. Tichý, hluboký, horský.
A komu by vyhládlo, najde na trase Rifugio Zacchi, kde vaří poctivou polentu a domácí koláče. Přímo u jezer jsou i menší stánky s občerstvením. Espresso s výhledem na vodu tady chutná o něco víc.
Na přespání doporučujeme Tarvisio – třeba hotely Raibl nebo Rosengarten. Jsou útulné, rodinné a hlavně blízko k výchozím bodům.
Ať už sem člověk dorazí na den nebo na celý týden, jedno je jisté – jakmile okusí atmosféru Laghi di Fusine, nejspíš se mu nebude chtít zpátky na přeplněné pláže. Protože tady, uprostřed Alp, je všechno tak, jak by mělo být.
Zdroje:
