Článek
Na první pohled působí jako rezidence z prestižního architektonického magazínu. Luxusní vila ve Stříbrné Skalici, která patří frontmanovi skupiny Olympic Petru Jandovi, ale není jen ukázkou vkusu a komfortu. Je to především dům, který vznikal pomalu, v čase, a v němž je každá stěna spojená s příběhem. Dům, který rostl s životem. Začalo to nenápadně – malou chatkou se zahradnickým domkem a kůlnou. Psal se rok 1973 a Janda tehdy netušil, že místo, kam přijel hledat klid, se stane jeho hlavním domovem na více než padesát let. Postupně tu vznikalo všechno, co dnes jeho vila nabízí – nahrávací studio, elegantní obytné části i rozlehlá zahrada, která dává zapomenout, že se stále nacházíme jen pár desítek kilometrů od Prahy.
Hudba, která tu nikdy neutichá
Hudební studio, které je přímo součástí domu, není jen prostor s technikou. Je to srdce celé stavby – místo, kde vznikala hudba, která se zapsala do české historie. Kytary visící na stěnách, regály plné alb, a atmosféra, která svědčí o tom, že tu hráli a tvořili ti, jejichž jména rezonují napříč generacemi. Studio ale zároveň působí přirozeně – jako obývaný prostor, kde se střídá práce s odpočinkem, a kde návštěva často skončí u nástroje, ne u kávy.
I zbytek domu je laděn v duchu jednoduchého, ale promyšleného komfortu. Kuchyně v bílém designu s mramorovou deskou, barový kout, koupelna v černo-béžových tónech a tři dětské pokoje – každý jiný, ale všechny s důrazem na funkčnost. Ložnice zůstává překvapivě střídmá, ale přesně odpovídá duchu celého domu: žádný přepych, spíš důraz na domáckost a pohodu. Největším společenským prostorem je prostorný obývací pokoj. Krb, orientální koberce, obrazy na stěnách – všechno propojeno tak, že vzniká místo, kde se dobře sedí, hraje i vypráví. Právě tady se rodina schází nejčastěji. Přes den, večer, i při slavnostních příležitostech. A když je počasí příznivé, vše se přesune ven.
Zahrada je Jandova pýcha. Nejde o pár keřů a trávník – je to promyšlený, živý prostor, kde se míchá praktické s poetickým. Najdete tu skleník plný rajčat a okurek, traktůrek, který už dávno není jen na práci, ale i pro radost, a bazén s dřevěnou terasou. V letních měsících se tu pořádají oslavy, někdy i pro stovku hostů. Zahrada ale není jen kulisa – je součástí života, ať už jde o běžné večery s vínem na pergole, nebo spontánní koncerty u ohně. Mezi okrasnými keři vznikla i malá galerie – výklenky se sochami, které majitel sbírá a podle nálady rozmísťuje. Dává tomu místu zvláštní kouzlo, jakousi osobní patinu, která se nedá napodobit.
Rodinné zázemí, které se rozrůstá
Pozemek je dnes natolik velký, že na něm vyrostl další dům – pro dceru Martu. Je to symbolický obraz – jak se rozrůstala rodina, rostlo i tohle místo. Přesto vila nepůsobí jako uzavřený svět. Je otevřená, žije, přizpůsobuje se. I proto tu mají lidé pocit, že se sem nechodí na návštěvu, ale domů.
Luxus je v tomhle případě vedlejší efekt – ne cíl. Dům Petra Jandy je spíš kronikou jednoho života. Je to prostor, který vznikal s citem, bez spěchu a bez zbytečné okázalosti. Místo, kde se potkává práce s rodinou, vzpomínky s přítomností, a kde každý kout nese stopu lidí, kteří tudy prošli. Dům, kde nikdy nebylo potřeba vymýšlet příběhy – protože sám jeden vypráví.
Více se dočtete zde:
