Článek
Vypadá to jako obyčejná procházka do hor. Jenže o pár kilometrů dál za hranicí s Polskem se skrývá místo, kde začne být z ničeho nic zima – a ne jen tak ledajaká. Vítejte v Jeskyni Mroźna. Místě, kde se prý chladí nejen tělo, ale i duše. A kde si příroda vystavěla vlastní klimatizaci dávno předtím, než lidstvo vynalezlo split jednotku na dálkové ovládání.
Tatry, které fouknou do plic
Vstup do téhle jeskyně začíná umělou štolou, kterou projdete jak do jiné dimenze. Teplota se tam drží okolo šesti stupňů po celý rok, vlhkost by se dala krájet a ticho má vlastní ozvěnu. A právě to z ní dělá víc než jen další výletní bod na mapě – návštěva Mroźné má pověst zážitku, který prospívá i dýchacím cestám. Takový horský wellness. Bez županu a bez rezervace. Když je venku horko na padnutí, uvnitř se dýchá jako po dešti. Vzduch tu obsahuje mikroskopické částice z vápence, které si oblíbili nejen astmatici, ale i všichni, kdo si na dovolené chtějí trochu „vyčistit hlavu“. Poláci tomu říkají přírodní klimatoterapie. Češi tomu říkají: „Hele, tady je aspoň trochu normálně.“
Jako každá pořádná jeskyně, i tahle má svou vlastní legendu. Mluví se o pokladu. O zlatě, které tu měli kdysi zanechat prchající horalové nebo lidé na útěku před bůhvíčím. Zprávy o tajemných zvucích hluboko v podzemí se opakují pravidelně – a zatímco věda mluví o stékající vodě nebo přírodních ozvěnách, místní mají jasno: Mroźna něco skrývá. A ne jen chlad. Pověsti zní dostatečně tajemně na to, aby i dospělý návštěvník začal v těch vápencových stěnách hledat něco víc. Třeba ten pocit, že za rohem může být ještě další chodba. Nezmapovaná, nepřístupná a plná ticha, které něco střeží.
Cesta do nitra Tater, kterou jinde nenajdete
Jeskyně Mroźna není žádný středověký labyrint, kde vám hrozí, že se ztratíte. Naopak – měří 773 metrů, průchozí trasa má zhruba 500 a obejdete ji za půl hodiny bez potřeby průvodce. Kdo zvládne chůzi po schodech, zvládne i tohle. Jen pozor na batohy větší než smysl pro orientaci – některé chodby jsou totiž nízké, a při neopatrném kroku můžete dostat od stropu lekci pokory. Uvnitř čekají upravené cesty, vápencové stěny a občas i nějaký ten krápník. Nic kýčovitého, ale dost na to, aby se děti cítily jako objevitelé. Vzduch je svěží, místy až ostře chladný. A možná právě tenhle jednoduchý kontrast mezi venkovním světem a podzemím dělá z Mroźné zážitek, na který se nezapomíná.
Když už člověk vyrazí do Kościeliska, byla by škoda skončit u jedné jeskyně. Dolina Kościeliska nabízí krásu, kterou zná každý, kdo někdy vylezl ze zakouřeného města a pochopil, že ticho má taky zvuk. Vápencové útvary, přírodní mosty, zelená jako z reklamy na čaj – to všechno je tady. A kdo si chce od lidí opravdu odpočinout, může zvolit jednu z méně známých stezek do bočních dolin, kde místo turistů potká ovce a pár místních s rukama v kapsách. Za návštěvu stojí i dřevěná kaplička na hřebeni Gubałówka, kam se dá dojít pěšky nebo vyvézt lanovkou. A pokud vás láká další jeskynní dobrodružství, některé z nich jsou volně přístupné a klidně se dají projít i bez průvodce. Jen s čelovkou a špetkou odvahy.
Jeskyně Mroźna není jen o krápnících a chladném vzduchu. Je to zážitek, který v sobě kombinuje přírodu, legendy, historii i velmi praktické ochlazení. Není třeba jí dávat marketingovou nálepku „léčivá“ – bohatě stačí, že je jiná. A že vás na pár minut dostane mimo dosah signálu, hluku i denních starostí. Takže jestli hledáte místo, kde se můžete ochladit, nadechnout a na chvíli uvěřit, že pod zemí pořád ještě něco tajemného dřímá – víte, kam jít. A jestli ne, Jeskyně Mroźna si vás stejně jednou najde. Studený vítr, co se line jejím nitrem, si pamatuje každého, kdo kolem jen prošel.
Zdroje:
