Článek
Když se řekne poušť, většina lidí si představí Maroko, Egypt nebo arabské písky. Jen málokomu naskočí Polsko. A přitom stačí pár hodin jízdy autem a člověk stojí uprostřed krajiny, která vypadá, jako by ji vymodeloval vítr z Afriky. Polská Sahara – jak se přezdívá Błędowské poušti – není žádná iluze. Je to skutečné místo, které existuje už stovky let a stále působí jako z jiného světa.
Písek tu leží v některých místech až sedmdesát metrů hluboko. Když se do něj zaboří noha, neozve se nic. Jen vítr se prohání nad dunami a přenáší zrnko po zrnku o pár centimetrů dál. Místo připomíná starou krajinu bez paměti – a přitom má historii, která by vydala na knihu. A není to jen přírodní kuriozita. Je to i prostor pro tiché přemýšlení, procházení se mezi keři, které by jinde v Polsku neobstály, a pro ty, kdo chtějí vidět Evropu z jiného úhlu.
Poušť vznikla jako vedlejší produkt lidské činnosti. Před osmi sty lety tady býval les. A pod ním poklady – hlavně stříbro a olovo. Aby se těžba vyplatila, porazily se stromy. A bez kořenů už krajina neudržela pevnou půdu. Písek se dal do pohybu a vytvořil kraj, který si příroda vzala zpátky. Podle místních legend tu vozy mizely v písku jako v bažinách a čert jednou v hněvu rozhodil písek na celé okolí. Skutečnost je sice méně dramatická, ale výsledek vypadá pořád stejně.
Celá oblast má něco přes třicet kilometrů čtverečních, ale působí větší. Dlouhé rovné pásy písku, tu a tam zatravněné, se táhnou až k obzoru. V létě je tu sucho a horko, zvlášť kolem poledne, kdy se vzduch nad zemí chvěje jako zrcadlo. Z vyhlídek, které jsou po okolí rozmístěné, se dají pozorovat duny i zbytky starých zákopů. A když má člověk štěstí, zahlédne i vojenské objekty, které tu zůstaly po druhé světové válce.
Místo má i svůj kulturní odraz. Právě tady se točila řada scén slavného polského filmu Faraon. A kdo zná jeho výpravné záběry, tomu hned dojde proč. Błędowská poušť vypadá přesně tak, jak si představujeme starý Egypt. A není třeba letět letadlem – stačí dojet do městečka Klucze. Odtud vede cesta přímo k jižní části pouště, kde je i parkoviště a přístupová stezka.
Nejjednodušší cesta z Česka vede přes Katovice a Olkusz, odkud je to k poušti už jen pár kilometrů. Kdo nechce jet autem, může využít vlak do Krakova a pak pokračovat autobusem. Spojení je pravidelné a levné. Mnoho cestovatelů také volí spolujízdu nebo si půjčí auto, aby si mohli celý den naplánovat podle sebe. Na webu města Klucze je volně ke stažení i přehledná mapa s jednotlivými vstupy.
Co dělá tohle místo zvláštním, je i to, že tu nejsou davy. Přestože je poušť v Polsku známá, mnoho Čechů o ní nikdy neslyšelo. Není to turistický tahák jako moře nebo Tatry. A právě proto má své kouzlo. Ticho, písek a trochu nostalgie. Ubytování v okolí je levné, noc v penzionu vyjde často na pár stovek. A zatímco jinde se v létě tlačí lidé na plážích, tady se dají najít kilometry volného prostoru.
Není to dovolená v tradičním slova smyslu. Je to zážitek. Místo, kde se krajina proměnila vinou člověka a přesto nese půvab. A možná právě proto stojí za to si sem udělat cestu. Už jen proto, že na tuhle „poušť“ nikdo nečeká – a o to víc člověka překvapí.
Zdroje:
