Článek
Byla to naprostá maličkost, a přesto z ní dětství udělalo malý rituál. Papírový obal, bílá tenká žvýkačka s růžovou náplní a předstírání, že držíte opravdovou cigaretu. Nešlo o chuť. Šlo o to gesto. A kdo tehdy vyrůstal na hřištích 80. a 90. let, ten ví, jak moc to znamenalo.
Vyrůstali jsme v době, kdy se dětské sny tvarovaly podle toho, co dělali dospělí. Když jsme si hráli, nešlo o hračky z reklamy nebo digitální svět, ale o napodobování toho „dospělého“, co nás obklopovalo. A jednou z takových věcí byly i žvýkací cigarety. Nevinné sladkosti, které se tvářily jako něco zakázaného. Bílé tyčinky zabalené do papírku, jenž připomínal opravdové cigarety, měly sice chuť obyčejné levné žvýkačky, ale v naší dětské hlavě znamenaly mnohem víc.
Když jste ji vytáhli před partou, byl to okamžik. Pocit, že patříte mezi velké, že rozumíte světu dospělých, i když jste na něj sotva viděli přes okraj školní tašky. Nešlo o rebelii. Šlo o to, že jste se na chvíli cítili jako filmový hrdina. Že jste oloupali papírový obal se stejnou vážností, s jakou dospělí šátrali po krabičce cigaret, a přiložili si ji k ústům, jako by to bylo úplně přirozené. A spolužáci koukali.
Tehdy to nikomu nepřišlo zvláštní. Dospělí se usmáli, možná zakroutili hlavou, ale chápali, že děti si prostě hrají. Dnes by to ale zřejmě neprošlo. Sladkost, která vypadá jako cigareta? Nepřijatelná. V regálu by na ni nebylo místo, na školním výletě by vyvolala paniku a na sociálních sítích lavinu kritiky. A přitom to byla jen hra. Dětinská a nevinná.
Možná si to dnešní děti ani neumí představit. Když byste jim ukázali, jak si žvýkačku dáváte mezi prsty a kouříte, nejspíš by se zeptaly, co to má znamenat. A vy byste museli vysvětlovat něco, co už vlastně ani vysvětlit nejde. Protože to nebylo o logice, ale o pocitu. O době, která už se nevrátí.
Žvýkací cigarety dnes najdete maximálně jako retro kuriozitu na internetu. Obvykle v novém, moderním balení, které ztratilo celé to kouzlo. Ale kdo je zažil, ví, co to znamenalo. Byla to taková ta maličkost, co vás v dětství posunula o krok blíž světu dospělých. I když jen na oko.
Doba se změnila – a je to v pořádku. Kouření už dávno není cool. Ale tyhle vzpomínky v sobě nesou něco, co nezmizí. Jakmile totiž jednou zažijete pocit, že sladká žvýkačka v ruce z vás udělala „velkého“, zůstane s vámi už napořád.
A tak když dnes někdo teatrálně sevře žvýkačku mezi prsty a zadívá se do dálky, neříkejte mu, že je divný. Možná si jen vzpomněl. Na dobu, kdy se svět dal obejmout kapesním kapesníkem, červenou tečkou uprostřed bonbonu nebo žvýkací cigaretou. A kdy být dospělý znamenalo jen věřit, že jste.
Zdroje a více info zde:
