Článek
Proč jsme na místo, které jsme dřív považovali za druhý domov, skoro zapomněli? Vzpomínáte na dobu, kdy jméno Ustroň znělo z každého kouta republiky? Byla to jistota. Místo, kde se léčili horníci, zotavovali lidé po úrazech a kam jezdily celé rodiny načerpat sílu. Ustroň byla jako druhý domov. Kousek za hranicemi, ale přesto blízko. Jenže dnes? Dnes mnoho Čechů už ani netuší, kde vlastně leží. Zatímco jména jako Karlovy Vary nebo Luhačovice dál vesele rezonují, Ustroň se z našeho povědomí téměř vytratila. A přitom nabízí tolik, co by si dnešní unavená společnost mohla přát. Jen jsme na to nějak zapomněli.
V dobách, kdy se na procedury nečekalo
V časech socialismu byla Ustroň jednou z nejoblíbenějších lázeňských destinací. V klínu Slezských Beskyd, podél řeky Visly, vznikl lázeňský komplex, který měl všechno: moderní budovy, čerstvý vzduch, klid a procedury, které byly dostupné prakticky každému. Nešlo o výsadu pár vyvolených, kdo měl nárok, ten jel. A autobusy z Ostravy, Karviné nebo Brna mířily do Ustroně každý týden. Zdravotní turistika nebyla jen frází – byla to realita. Každý, kdo si pobyt v Ustroni zažil, vypráví o časech, kdy se v lázeňských domech mísil pach jódu s hlasy českých dětí, a kdy bylo normální potkat známé z práce při procházce po kolonádě. Všechno to mělo svůj rytmus a kouzlo.
Jenže s pádem socialismu a otevřením hranic přišly nové možnosti. Lázně najednou nebyly jedinou volbou. Ustroň ztratila výjimečnost, kterou jí zajišťovala dohoda mezi státy. A my jsme se začali dívat jinam, například dál, exotičtěji, atraktivněji. Sanatoria s charakteristickým modernistickým stylem ze 70. let, tehdy považovaná za vrchol lázeňské architektury, zůstala. Ale začala působit spíš nostalgicky. Jako ozvěna doby, kdy bylo všechno nějak jinak. A i když město zůstalo krásné a procedury kvalitní, Češi se začali Ustroni vyhýbat. Ne kvůli tomu, že by se něco pokazilo – ale prostě proto, že zmizela z našeho hledáčku.
Místo, které si Poláci zamilovali
Na rozdíl od nás ale Poláci na Ustroň nezanevřeli. Právě naopak – zůstala jejich chloubou. Investice do wellness a turismu proměnily město ve víkendovou destinaci, která má co nabídnout i v roce 2025. Místo hromadných léčebných pobytů přišly sofistikovanější balíčky, wellness hotely, víkendové retreaty. A přestože už to není masová záležitost jako dřív, atmosféra tu zůstala. Horský vzduch, klidná řeka, možnost projít se do lesa během půlhodiny od ubytování. Všechno zůstalo. Jen my, Češi, jsme si odvykli jezdit. A možná je na čase se ptát, proč.
Ustroň má stále co nabídnout. Architektonické skvosty v podobě pyramidových sanatorií, kombinace modernismu s funkcionalismem, lesy táhnoucí se na všechny strany a hlavně – atmosféru, která vás přinutí zpomalit. Tady se člověk nemusí honit za ničím. Stačí se projít podél Visly, dát si polévku v tradiční karczmě a dýchat. Opravdu dýchat. Léčebné procedury jsou dnes doplněné wellness službami, město má nové hotely, a přitom si zachovalo klid. Ceny jsou stále příznivé, služby vstřícné a dostupnost skvělá – autem, vlakem i na kole. Stačí se zvednout a vyrazit.
Možná je právě teď čas znovu objevit místa, která jsme opustili. Ustroň není jen vzpomínka na časy minulého režimu. Je to místo, které má potenciál znovu se stát oblíbenou destinací. Ne tím, že nabídne nejmodernější atrakce, ale právě tím, že zůstalo věrné sobě. Je to město, kde se dá zastavit. Kde si člověk připomene, že klid, čistý vzduch a ticho nejsou samozřejmost. A že někdy netřeba hledat nové, když to staré pořád dává smysl. Ustroň čeká. Možná i na vás.
Zdroje:
