Článek
Ano, čtete správně. Vedle běžné cenovky visí u regálu i jiná – ale tahle platí jen pro vyvolené. A vy se mezi ně dostanete jedině tehdy, když máte chytrý telefon, aplikaci Lidl Plus a v ní správně nastavenou tu svou prodejnu. Bez toho máte smůlu. Stejné zboží, jiná cena. A neptejte se, proč to tak je – Lidl vám to vysvětlí jako snahu řídit zásoby. Jenže většina zákazníků nemá šanci tuhle hru pochopit dřív, než si rozčarovaně projede účtenku.
Dvě ceny, jedno máslo. Co zákazník, to jiná sleva
Představte si, že jdete do Lidlu pro čokoládu. U regálu svítí akční cenovka: místo padesáti korun jen dvacet devět. Paráda, berete hned dvě. U pokladny ale přijde studená sprcha. Naúčtovali vám plnou cenu. Chyba? Ani náhodou. Jen jste se omylem nechovali dost digitálně. Sleva se totiž vztahuje jen na ty, kdo mají v aplikaci jako svou oblíbenou nastavenou právě tu konkrétní prodejnu. A pokud náhodou nakupujete někde jinde než obvykle, a zapomněli jste si v mobilu aktualizovat nastavení? Máte smůlu. Platíte víc. Jednoduše. Rychle. A bez varování.
Pro mladší generace možná hračka. Ale co senioři, lidé bez chytrých telefonů, nebo ti, kteří si záměrně neinstalují aplikace kvůli ochraně soukromí? Těm zbyde jedině pohled na cenovku, které většinou ani pořádně nerozumí – drobným písmem bývá totiž poznámka, že sleva platí jen přes aplikaci. Spotřebitelské organizace proto bijí na poplach. Vzniká podle nich nerovnost – výhodu mají jen ti digitálně zdatní, ochotní sdílet data a obětovat soukromí výměnou za slevu. Ti ostatní? Jsou zpátky ve frontě. Bez výhody, bez informací a bez šance.
Aplikace vládnou, plastová karta je mrtvá
Není to jen Lidl. Věrnostní aplikace dnes vládnou světu. Plastové kartičky mizí jako máslo ve slevě. Albert už je třeba úplně zrušil. Všechno se digitalizuje – nejen kvůli pohodlí, ale hlavně proto, že aplikace poskytují obchodníkům cenná data. Kolik utrácíte, co kupujete, kdy nakupujete – všechno se zaznamenává. A podle toho vám pak chodí „na míru“ připravené nabídky, někdy až podezřele trefné. Technologicky to dává smysl. Ale sociálně? Vzniká nová forma diskriminace. Ne podle věku, pohlaví nebo příjmu, ale podle toho, co máte v kapse za telefon a jak moc jste ochotní sdílet sami sebe.
Z právního hlediska je všechno v cajku. Česká obchodní inspekce potvrdila, že na slevu může dosáhnout každý – aplikace je přece „pro všechny“. Jenže papír (nebo zákon) snese všechno. Realita vypadá jinak. Kdo nemá aplikaci, nehraje. A kdo ji má, ale nemá správně nastavenou prodejnu, nehraje taky. Zákazníci tak nejsou rozdělováni podle chování, ale podle zařízení. Tady už nejde o věrnost značce. Jde o věrnost systému. A ten systém zrovna nevoní férovostí.
Slevy pro všechny. Nebo alespoň šance pro každého
Zajímavé je, že v některých zemích to jde i bez technologických přemetů. Třeba v Německu dávají slevy i těm, kteří aplikaci nemají. Systém je přehledný a rovný. Akce platí pro všechny – stačí přijít, vzít, zaplatit. Bez nutnosti nastavovat „obchod své volby“ v telefonu. Česko? Zatím to zkouší na způsob zkoušky z informatiky. Kdo rozumí, ušetří. Kdo se ztratí v menu, platí víc. Spotřebitelské organizace mají jasno – buď ať existuje alternativa v podobě klasické kartičky, nebo ať jsou slevy plošné. Protože nutit lidi do registrace jen kvůli obyčejné čokoládě není moderní. Je to nátlak.
A nátlak, byť marketingový, nebývá dobrý základ pro dlouhodobou důvěru. Technologie jsou fajn. Ale férovost je základ. A dokud bude v regálu vedle sebe ležet čokoláda za 29 a stejná čokoláda za 49 – podle toho, co máte (nebo nemáte) v mobilu – nebude to jen otázka strategie. Bude to i otázka svědomí. Protože prodávat levněji těm, co vědí, a dráž těm, co se prostě jen neorientují? To není sleva. To je past.
Zdroje:
